Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (35)
Humanistická ideologie - původní aspirace moderního komunismu - se rozplynula v kalu stalinismu a zločinnosti. Pořad vyčerpal prakticky všechno, co se k tomu dá říci. V r. 1955 byl arcivrahu Stalinovi na Letenské pláni odhalen pomník. Rok poté, kdy svůj historický projev pronesl Chruščov. Tragédie KSČ se tím dovršila. Na zločinnost ovšem komunisté nemají monopol. Je dobré o tom vědět v Evropě často totalitně se chovající imigrace přicházející ze Středomoří. ()
Kde nakonec koncil Slansky a jeho obrezani kumpani, cert vi. Ale urcite ne na Pankraci 4. prosince 1952… V te dobe jiz existoval Izrael, a bez “pomoci” Slanskeho by tezko existoval. Dodnes existuje rada kontroverzi, ktere naznacuje, ze oficialni story presentovana gojimum byl humbug. Tento trik zidu nebyl unikat, podobne “skoncil” i Osama bin Ladin, Epstein, a jini.. “Smrt” bez dukazu. Jentak mimochodem obesenou Miladu Horakovou ma na svědomí právě Salzmann-Slansky, pod neho jako pdodrizena spadala, Reicin další odporná swine, ten ma zas krom jiného na triku smrt generála Piky, aneb přesně podle citace z PSM; "Ti nejlepší z gójů musi byt zabiti!", tady i jinde ve světě. Ze byla MH obesena jsou dukazy, vlastně i tam jsou velké pochybnosti ale...Proc vsak nikdy nebyly zadne dukazy o “veseni” Slanskeho a jeho zidovskych kumpanu? Protoze ti obeseni nebyli, ucel splnil poslani. Diky rozpoutane hysterii mezi gojimy ze “zide se spikli proti socialisticke republice” se zide oddelili (alespon pro sirokou delnickou verejnost gojimu) od faktu, ze to byli prave zide, kdo prisli s komunismem haha. Hezkou knihu o procesech napsal Arthur London, tehdy náměstek ministra zahraničí. Kniha se jmenuje Doznání. A. London byl také odsouzen k mnohaletému žaláři a také byl žid. ()
Mrazilo mě ze síly těch historických záběrů, ale režie dokumentu jim podle mě dělala medvědí službu. Bylo použito mnoho grafických efektů - greenscreeny s leteckými záběry za mluvícími hlavami, šipečky s popisy toho kdo bydlel v jaké vile, podivná fotomontáž obecního rozhlasu na různé dobové fotografie (huh?) nebo náhodně poletující stránky novin - a všechny byly pro mě rušivé nebo působily tak nějak poloprofesionálně, jako když někdo zkouší různé featury nového střihacího programu. Autor filmu se tam na chvíli sám ukázal, aby něco řekl, a působí jako milý pán, tak se mi ho tu nechce nějak shazovat, ale esteticky kvalitní dokument to podle mě teda není. Jakkoli je to záslužné téma. ()
Hodně dobrý dokument o životě a pádu bývalého gen tajemníka KSČ. Paradoxně ta jeho láska ke straně mu nasadila tak růžové brýle, že ho ani nenapadlo k čemu se schyluje. Přitom právě v tomhle Stalinovském obdodí si životem nemohl být jistý nikdo na žádné vedoucí pozici. Btw Urválek byl monstrum. Středověký inkvizitor hadr. 8.5/10 ()
,,Mám co jsem si zasloužil'' --- Proces se Slánským mne zajímal už dříve. Je krásným důkazem jak revoluce požírá své děti a naprosto ukázkovým příkladem v takovém našem lokálním měřítku co se dělo v Rusku za Stalina. Tam někteří neměli navíc ani ten zinsceovaný proces. Buď prostě těsně před svítáním zmizeli z domovů někam na Sibiř, nebo byli od výslechu odvedeni rovnou do sklepní místnůstky se žlábkem v podlaze a kohoutkem s hadicí na zdi. Já navíc četl knihu Hedy Margoliové - Kovályové - Na vlastní kůži. Nádherně tam popisuje tu upřímnou radost z poválečného budování i postupně se rozlézající stranický teror a strach. Její muž a zazní to i v dokumentu byl z těch, kteří byli opravdu obětováni a jeho jediným hříchem pokud se to tak dá říci bylo to, že byl v komunistické vládě. Což je ale logické, protože byl odborníkem na mezinárodní obchod. Tudíž jednak chtěl jistě vlasti prospět v poválečných časech svými znalostmi a pak o něj zcela jistě velmi stála sama strana. Kdo ví co v těch časech dělo, co se dělo zatčeným, plně na něj dolehne ta hnusná doba temna kultu osobností Stalina a Gottwalda. Když tak člověk kouká na Slánského, kterému asi muselo být jasné kam to všechno spěje, málem by ho bylo jednomu i líto. Ale to je ta chyba. A dobře, že to v závěru dokumentu zaznělo. On si takový konec zasloužil. Líto by mělo nám všem bt těm, kteří tam stáli obviněni nespravedlivě... Vojáků, letců, kněžích, sedláků, inteligence... Zkrátka všech kterých se komunisté báli, nebo které komunisté chtěli okrást a odstranit. Slánský byl jedním ze strůjců této nespravedlnosti. Stranické číslo 2, z hlediska vládnutí fakticky číslo 1. Jistě i on viděl rozsudky smrtí, žádosti o milost... jistě i on věděl, že dotyční nic neprovedli. Dalo by se to tedy nazvat božími mlýny ten jeho proces nebýt těch několika nevinných, které to semlelo s ním a pochopitelně i jejich rodin. Co mne hodně zaujalo byly výpovědi Josefy Slánské natáčené v roce 1993. Když člověk kouká na proces, je mu zle. Ne kvůli Slánskému, ale protože kouká na lidi od soudu, kteří vědí jak vše je a přesto se spravedlností v hubě sami odříkávají své řeči v tomto tyjátru. Co si asi říkali? Měli strach? Plnili povinnost vůči straně, která to nakázala? Naprosto, naprosto odporná doba. Dávám za 5 posledních větrníků. * * * * * ()
Galéria (15)
Fotka © Česká televize
Reklama