Art Nouveau's Prague
Réžia:
František VláčilScenár:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaVOD (1)
Obsahy(2)
Filmová procházka po stopách jedné pražské epochy, které v podobě obrazové básně zachytil režisér František Vláčil, jenž natočil tento dokumentární snímek v produkci Krátkého filmu poté, co mu bylo na počátku normalizace znemožněno působení na Barrandově. Jeho tvorba z období, než se mohl vrátit k celovečerním hraným snímkům, nicméně za jeho předchozími díly nezaostává. Praha Secesní by v rukou jiného režiséra mohla být jen malebnou pohlednicí pražských památek. František Vláčil vytvořil poetické dílo s působivými obrazovými kompozicemi, v nichž se období pražské secese připomíná v nejrůznějších formách. Pocta tomuto stylu, jenž v Praze našel bohaté uplatnění a bohatě přetvářel její tvář na přelomu století, nechává prolínat monumentální architekturu s detaily výzdoby, příklady užitého a malířského umění i momentkami dobového životního stylu. Všechny reminiscence na věk secese tvoří dokonalou symbiózu, stejně jako Vláčilovo mistrovské spojení obrazu, hudby a veršů v podání herce Rudolfa Hrušínského. (Česká televize)
(viac)Recenzie (15)
Důmyslná a porozumivě inscenovaná montáž záběrů na rozmanité výtvarné projevy secesního stylu, přiléhavě snímané a podkreslené vhodně volenou hudbou a rafinovaně recitovanými básnickými ukázkami. Ocenil jsem rovněž stručnost slovníkového komentáře: obrazy jsou přeci jen sdělenější nad jakýkoliv výklad, který - jakkoliv dlouhý - zákonitě působí vždy neúplně - a banálně, čehož se v závěru neubránil ani tento, když technologickým optimismem, asociovaným domnělým secesním nadšením pro průmysl, charakterizoval i nadcházející - epochální - roky. ()
Mistr Vláčil zvolil dobovou hudbu a hudební režii. Možná měl zvolit Zdeňka Lišku. Není Liška není plný počet. ()
Vláčilovský styl. Zajímavé záběry. ()
Skvostný dokument, který vás svou krásou přijemně naladí a nechá odeznít negativní emoce. Dokonalé spojení obrazu, hudby a mluveného slova. ()
Taková škoda... snímek je naprosto krásně udělaný.. jak se tu píše, ta symbióza poezie, hudby a výtvarného umění slučujícího architekturu, malířství, sochu i užité umění s módou je dokonalá... ale hrozně moc tomu škodí ta šedivost - ten vizuál... secese je nádherně barevný a svěží sloh a tohle vypadalo tím, že je to celé takové šedohnědé a tmavé a neobrysové jako dejme tomu art brut (ten je sice super, ale secese by tak vyznívat neměla). Já nevím, ale už i ze 70. let mají snímky krásnou barevnost. Proto jsem na rozpacích mezi 3-4*, i přestože secesi zbožňuju. "Ještě před první válkou se začíná umělecký výraz rozcházet do různých ismů, ale čím dál s čím většího odstupu, tím víc i věci míněné třeba protikladně splývají do jednoty slohu. Slohu předjímajícího pokrok a rozvoj techniky. Slohu stojícího i v jádru dneška." ()
Nádhera! ()
Obrazově popisné (ještě více umělecké estetizace by neuškodilo) vyobrazení četných artefaktů i pražských památek ( i těch opomíjených) secesního slohu, který i v jednotlivostech dýchá svou atmosférou, podporovanou hlasem Rudolfa Hrušínského. Podmanivá symbióza hudby a poezie. 4* ()
Možná ve své době, teď už ne... ()
Secese znamená rozloučení, odchod, odtržení od věcí unavených vyčerpaných a prošlých... Secese je výraz pro umění spojují něhu s pokrokem." To Vláčilovo odloučení (naštěstí ne na trvalo) od hrané tvorby nebylo dobrovolné, přesto i v tomto krátkém dokumentu nezapře své postavení "filmového básníka". Krásné propojení různorodých záběrů na secesní umění všeho druhu s příhodně vybranou dobovou hudbou (nejpůvabnější je asi ta ze Sukovy suity Radúz a Mahulena) a občasnou recitací. Možná bych jen řekl, že v tom výběru záběrů ze secesní Prahy mohlo být méně obrazů a více architektury, ale to už je asi věcí vkusu každého. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1975. ()
Pěkný dokument. Zaujaly mne nejen předložené secesní skvosty, ale též zpracování celého díla, včetně hudby a mluveného slova (Rudolf Hrušínský). Na konci dokumentu byl uveden rok výroby 1975. ()
Chcete-li se seznámit dokonale s výtvarností secese, pak si určitě pusťte tenhle snímek. ()
Velmi pěkně koncepčně udělaný art dokument, na jehož vizuálu bohužel zub času krutě zapracoval. U mě silná reminiscence na pozdější bravurní japonský pohled na Gaudího tvorbu, který také zrovna neplýtvá informacemi, ale spíše zprostředkovává pocity. ()
Pěkná architektura, obrazy, sochy, apod. doprovázená jakýmsi básnickým komentářem. Dokumentární hodnota bídná a jako poetický film nedotažené. 45% ()
Film je napůl utopený ve stínech. Strašlivě to škodí secesním a kubistickým lahůdkám, kterých je snímek plný. Nejsem z oboru, nedovedu říct, jestli byla chyba v materiálu, objektivech, podcenění přirozeného nebo umělého světla (počítám, že v převodu filmu pro televizi problém nebude), ale neprokreslené velké tmavé plochy jsou na většině záběrů z ulic i z interiérů. Ty jsou celkově tmavé a působí naprosto nesvěže. Velká škoda. ()