Mág.

Celou první polovinu jsem měl dost pochybností, protože v ní u těch pomalých, poetických scén Vláčilovi chvílemi naprosto chyběl cit pro tempo a přišlo mi to nudné.  V druhé polovině už to ale naštěstí začne celé fungovat docela slušně a posledních 15 minut se mi líbilo fakt hodně a jen za těch bych možná i plný počet dal. Tak jako tak mi to ale na čisté čtyři hvězdy vychází, kamera je naprosto úžasná a mnoho scén je velmi zajímavě udělaných, herecké výkony jsou taky slušné a co se mi líbí úplně nejvíc je to, že Vláčilovi se to povedlo natočit tak, že u mě filmem o básníkovi, kterého fakt nemusím a jeho Máj jsem nikdy nedokázal dočíst, vyvolal nějaký zájem a dokonce i silnější dojmy. To jako fakt klobouk dolů, spíš jsem se obával, že mě to nezaujme vůbec - ačkoli, život Máchy (z toho co o něm vím) byl místy docela zajímavý sám o sobě - ale opak se stal pravdou a ačkoli tomu mám co vyčítat, 4* si to podle mě zaslouží. Akorát mě teda překvapuje, že skoro každý film, co jsem zatím od Vláčila viděl, má ode mě úplně stejné hodnocení... 4* (08.06.2021)

Jaké štěstí pro Hynka a vlastně i pro Jiřího Schwarze, že to vzal do ruky František Vláčil. Karel Hynek Mácha zde dostává srozumitelnou, rebelující tvář a J.Schwarz životní roli. Poučné, lidské i tajemné. Výborné monology a atmosféra chvílemi skvostně připomínající Vláčilovo veledílo. (28.12.2012)

Těžkopádný Vláčil. Poutavý a v litoměřickém kinu Máj za osobní přítomnosti Jiřího Russella Schwarze dost atmosférický, stejně mám ale jednu zásadní výhradu. Z filmu na mě totiž nedýchlo, že byl o výjimečném člověku naší historie, který by stál v hodinách češtiny za tolik námahy. (Litoměřice 2013, 10/14) (28.08.2013)

Životopisné filmy jde natočit, řekl bych, třemi způsoby: buď se vezme celý život daného člověka od kolébky do hrobu, což často působí nezáživně, mozaikovitě, suchopárně a školometsky. Nebo se vezme jen výsek jeho života s nějakým dramatickým obloukem, a na něj se nabalí pár podstatných informací mimo tento časový výsek. A pak lze natočit filozoficko-snový příběh, kde se sice podstatné události ze života dané postavy objeví, ale jen jako mozaika, jako labyrint světa, jako procházka obrazovou galerií. Kdysi dávno jsem měl depku, protože mne napoprvé nevzali na FAMU, i šel jsem večer do kina na Václaváku, tuším do Jalty (kde je kinům na Václaváku konec?), právě na tento film. Cestou z něj jsem se začal mezi zadním traktem Panny Marie Sněžné a hospodou U Pinkasů smát jak blázen. Nazval jsem ten efekt pro sebe jako že depku jsem vytloukl ještě větší depkou. Dnes, když ten film vidím, oceňuji jeho snové scény a pojetí, básně jen krátce recitované na pozadí, naprosto skvělou kameru včetně scén přírody, hradů, města z nadhledu (dnes by na tom makali počítačoví animátoři jak ďasové), dokonalou výpravu (jako bych v té staré Praze skutečně byl). Jako Máchu jsem si vždycky představoval spíš Vladimíra Dlouhého - ostatně i jeho povaha více odpovídala Máchově. Ale nakonec jsem se Schwarzem spokojený, dokáže tu namyšlenost i nejistotu do postavy dostat. Nečetl jsem Máchovy intimní deníky, tak nevím, jestli je dobře vybraná Žilková na roli Lori, protože žilková vždycky s prominutím vypadala jako ku.rva, a ne naivní, mladé děvče. Jinak první část filmu je zcela podmanivá a mystická, prorocké vize jsou skvělé, od půlky už se to víc snaží o realitu, i když nějaká drobná mystika ještě přijde. Trochu mne mrzelo, že u krkonošské pouti chyběl ten Mácůhv skoro sci-fi sen o mniších, kteří se probouzejí jen jednou do roka. Ale jinak se mi film líbil právě svou snovou poetikou. A dostala mne Máchova věta, že přítomnost neexistuje, jen minulost a budoucnost. Protože copak jsme někdy někdo zažili, že by se čas v určitou, právě tu přítomnou, chvíli zastavil? (23.04.2021)

Úplně nevím, co si počít s protežováním Máchova vlastenectví. Zvláště pak vezmeme-li v potaz, že se zhlídl trochu se zpožděním v německém romantismu a se svými prvními německy psanými básněmi se snažil prorazit právě tam. Ano, u našich "utlačovatelů." Po neúspěchu se rozhodl udělat kariéru na českém rybníku ... Hold my češi jsme vděční za jakýkoliv zájem o nás a o češtinu ... K filmu je třeba dodat, že byl značně nevyvážený, alespoň dle mého soudu - umělecky i myšlenkově. Namísto charismatické Vláčilovy syrovosti v krásném vizuálním podání jsem dostali k patosu tendující průměrný osmdesátkový "art" dokument s kostrbatou dějovou linií. (09.08.2014)