Marketa Lazarová

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)

3/4 filmu jsou nuda. A pak... záblesk a najednou je to zajímavé, pohyblivé obrázky ožijí a vy si říkáte, super, konečně se něco děje, jenomže pak to zase sklouzne do nudy a vy máte 123 minut na to, abyste se nudili nebo přemýšleli o nemsrtelnosti brouka. Fakt škoda na to, že je Markéta Lazarová, čekala jsem víc, ale tak to už je jedno. Viděno, jak se chtělo, nemůžu si stěžovat... (24.01.2009)

Dokonalá filmová báseň. Vláčil se tímto filmem katapultoval do mého filmového nebe. Tento pán si klidně může potřepat rukou s Bergmanem či Tarkovskym a to jako rovnocenní partneři. To co dokoázal s Vančurovou poémou je nepopsatelné. Obrazy maluje jak staří mistři, symboly a metafory použivá s obrovskou naléhavostí a i když všechny nepochopíte stačí je nechat na sebe samovolně působit a ve výsledku to vůbec neubere na vnímání celého díla. Kamera je takřka geniální, Vláčil totiž umí vyprávět i obrazem. Příběhu rozproštěnému do kapitol nechybí spád ani tempo. K tomu ještě nádherně syrová atmosféra středověku, kde Statečné srdce vypadá jako naaranžovaný kýč ze studia. Herci jsou výborní, ale nejvíc asi strhne samotný Josef Kemr, jemuž je snad ta postava Kozlíka napsaná přímo na tělo. Jedinou vadou na kráse byl pro mě fakt, že jsem moc nepřekousnul ten vývoj v ústřední milostné dvojici. To že se po tom všem nakonec do něj zakouká nebylo podáno moc přesvědčivě, ale čert to vem. Vláčil taky dokazuje že je mistrem střihu a montáže, scéna lítého boje podbarvená modlitbou Markéty je jednoduše nezapomenutelná. Tento film není určen masovému divákovu, tento film si žádá velkou divákovu spoluúčast, ale nakonec to vše stojí za to. Možná unáhlený soud, ale toto je nejlepší český film, který jsem kdy zhlédnul... (13.08.2006)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)

Tento epos mě překvapil svou monumentálností vzhledem k roku, ve kterém byl natočen. I když..není se čemu divit..František Vláčil je jméno, které je synonymem pro takové filmy. Celá plejáda hvězd, počínaje Josefem Kemrem nebo Vladimírem Menšíkem a konče Magdou Vašáryovou (už v té době toho měla světu hodně co ukázat:) jenom dokazuje, že Vláčil rozhodně nebyl minimalista. (17.08.2005)