Réžia:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (rozprávač), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (viac)Obsahy(2)
Proslulá historická balada Františka Vláčila dodnes fascinuje zemitostí, s jakou je postižen život ve středověku. Titulní hrdinkou je ctná dívka, předurčená klášteru, ale přinucená stát se milenkou násilnického mladíka... Brutální boje i bizarní postavičky ploužící se zdivočelou zemí jsou postiženy s mimořádnou výmluvností i obrazovou podmanivostí. Film se skládá ze dvou částí: "Straba" a "Beránek boží" a byl natočen v letech 1965 - 1967. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (520)
Nejpřeceňovanější film v dějinách české kinematografie. Nevytýkám nudnost, protože má divák při sledování pocítit délku samotného díla a dosáhnout transcendence, ani vyprázdněnost vyprávění, protože k té Vláčil tíhnul vždycky a soustřeďoval se na styl, jenž má výpovědní hodnotu sám o sobě. Problém mám s tím, že dle mnohých "nejlepší český film vůbec" mění optiku nahlížení, aniž by se proměnil styl či byl přechod k hlediskovému záběru motivovaný, že není myšlenka pouze v obrazech jako u Tarkovského děl, ale musí být nahlas vyřčena, přičemž doslovností a křečovitou vznešeností trpí celé to martyrium pěkně podávaných nepěkných věcí. Nemyslím si, že by zhlédnutí v kině či snaha o třetí šanci na mém zhodnocení něco změnilo, a tak raději komentář zakončím citátem úvodního mezititulku (já se nezmínil, jak je to hrozně archaické - a to nejen z dnešního pohledu, že?), který je "zábavné" brát jako lakonickou glosu díla, nikoliv jako alibismus: "Toť příběh sestavený zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." ()
Film, který rozhodně není pro všechny a dostatečného ocenění z řad široké veřejnosti se asi nikdy nedočká. I mně působil poeticky pojatý příběh trochu problémy, ale pokud se podívám na všechno ostatní- na detailní režii, krásnou výpravu, herce (úžasný Kemr) a hlavně neskutečnou atmosféru zlého středověku podbarvenou fantastickou hudbou- nezbývá mi než udělit tomuto klenotu plné hodnocení. Je třeba respektovat osobitý Vančurův přístup, který zde František Vláčil dokonale vystihl a přivedl na svět legendární snímek, jaký nemá v historii Československa obdoby.. 90% ()
Dokonalá filmová báseň. Vláčil se tímto filmem katapultoval do mého filmového nebe. Tento pán si klidně může potřepat rukou s Bergmanem či Tarkovskym a to jako rovnocenní partneři. To co dokoázal s Vančurovou poémou je nepopsatelné. Obrazy maluje jak staří mistři, symboly a metafory použivá s obrovskou naléhavostí a i když všechny nepochopíte stačí je nechat na sebe samovolně působit a ve výsledku to vůbec neubere na vnímání celého díla. Kamera je takřka geniální, Vláčil totiž umí vyprávět i obrazem. Příběhu rozproštěnému do kapitol nechybí spád ani tempo. K tomu ještě nádherně syrová atmosféra středověku, kde Statečné srdce vypadá jako naaranžovaný kýč ze studia. Herci jsou výborní, ale nejvíc asi strhne samotný Josef Kemr, jemuž je snad ta postava Kozlíka napsaná přímo na tělo. Jedinou vadou na kráse byl pro mě fakt, že jsem moc nepřekousnul ten vývoj v ústřední milostné dvojici. To že se po tom všem nakonec do něj zakouká nebylo podáno moc přesvědčivě, ale čert to vem. Vláčil taky dokazuje že je mistrem střihu a montáže, scéna lítého boje podbarvená modlitbou Markéty je jednoduše nezapomenutelná. Tento film není určen masovému divákovu, tento film si žádá velkou divákovu spoluúčast, ale nakonec to vše stojí za to. Možná unáhlený soud, ale toto je nejlepší český film, který jsem kdy zhlédnul... ()
Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens ()
Ryzí kámen! Poetisticky laděnááách Markéta s hřívou blonďatou a sněhovou krabicí vůkol, z níž mi šibalo. Oko za oko, zub za zub, jo jo, doba středověku zalezla za rozpálená kamna, nicméně Lazarovský kodex má datum trvanlivosti: dokud svět bude světem, takže se nebojím, že bude mít v letech příštích trpkou chuť. Stane-li se, pak nastane doba Temna. Když tak koukám na ty Vaše poly či mono hvězdičky, který jste přiřkli, pravda souhvězdí z nich neuděláme, ale i tak mám pocit, že (ne)pochopení k Lazarce prostě patří, páčko jen dokonalé dílo musí být zavrhovaný a zároveň absolutní. Cizota knížky ve mě vibruje ještě teď a vzpomínka na posla Bernarda a jeho beránka přivázaného ke konopnému lanu (prý seslán vyšší vůlí - nádhera!) je Něco...žádný synonymum nenajdu, ani kdybych se rozkrájel na kusy. Vláčil&Vančura mě vláčeli rovnou do ledovýho Pekla, ale já se tomu nebránil, zbytečný?, to ne, jen nepotřebný. Je to Lazarka, holka, kvůli který jsem si přivstal a symbol Olympu českého filmu a literatury. Díky, díky, díky...upřený pohlede :) ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (57)
- Komparzisti spoločne s tvorcami a predstaviteľmi hlavných rolí ťahali niekoľko kilometrov na sánkach technickú výbavu potrebnú pre filmovanie. Nadšenie miestnych komparzistov z filmovania veľmi skoro pominula, pretože v treskúcej zime ťažké habity veľmi nehriali a pred mrazom nechránili ani helmice z tvrdých hovädzích koží. (Zdroj: tyden.cz) (Raccoon.city)
- Ve flashbacku v závěru filmu se v záběru na jelena objeví v levé části obrazu režisér filmu František Vláčil st. (Flexaret)
- Scény z kláštera byly natáčeny v třebíčské bazilice svatého Prokopa, památce význačné svým unikátním stavebním slohem a členstvím na seznamu UNESCO. (kiddo)
Reklama