Koncert na konci léta

Tak jako preferuji spíše Mozarta než Dvořáka, tak i Amadeus je nesrovnatelně lepší než Koncert na konci léta. Pomalu získávám pocit, že hodně z atmosféry Vláčilových starších filmů měl na svědomí Zdeněk Liška, protože Vláčilovy filmy z jeho pozdního období, kde už Liška hudbu neskládal, už zdaleka nejsou tak dobré jako jeho filmy z šedesátých let. Možná se na tom podepisoval jeho sklon k alkoholu (vážně vám nepovím, kdy to s ním začalo jít z kopce, jestli už během Markety Lazarové, nebo až poté, co mu režim zakázal točit na Barrandově), možná, že za jeho úspěchem stojí právě Liškova hudba. Nevím, každopádně Koncert na konci léta je dalším slabým Vláčilovým filmem v řadě, přinejmenším v kontextu jednadvacátého století. Vážně si radši pusťte Amadea... anebo Údolí včel. (05.08.2008)

Já myslím ,že téma bylo Vláčilovi něčím blízké. Dá se za ním vidět jistou paralelu s tehdejší dobou. Ano poetika ,kterou Vláčil oplývá v jeho starších snímcích se vytratila ,ale tehdejší doba už byla taková. Poetika nebyla v módě a spíše šlo o jasný a přímočarý děj a bylo umění skrýt do filmu jakékoliv poselství a bylo umění nenatočit propagandu. Na tehdejší dobu 80 let šlo o nadprůměrný snímek. Ale mě berte s rezervou ,protože já bych na Vláčila nedala dopustit. (07.12.2008)

František Vláčil natočil pekný film o výbornom skladateľovi. Hudba vo filme bola úchvatná. Pan Vláčil si obsadil do filmu výborných hercov. Josef Vinklář je tu pravdivý a moc pôsobivý. Páčili sa mi aj herecké party J.Hlaváčovej a F. Němca. Film by som hodnotil 3 hviezdičkami, ale ešte jednu som prihodil ako pamiatku na hercov , ktorí si hrajú už niekde inde.... Filmu dávam 75%. (09.09.2013)

Televízne pôsobiaci dramatický snímok je drzé nazvať životopisným, pretože o Dvořákovom živote sa toho divák dozvie sakramentsky málo. Hl. protagonista sa retrospektívami vracia do minulosti, ale len námatkovo, v ktorých spomína na niektoré svoje zlomy či skôr útrapy. Nechýba množstvo filozofovania. Réžia sa snaží odryť jeho svojský svet, ale príliš sa jej to nedarí. Nevraviac o tom, že film neskonale nudí, nudí tak, že je skôr vhodný ako podmas k inej činnosti. Pozitívum si zaslúži iba ztvárnenie v podaní Ďoďa Vinklářa. (20.09.2017)

Souběžně s Peterem Shafferem se na sklonu sedmdesátých let navrací k osudovému vztahu Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho také Zdeněk Mahler a na ose ikonického sváru uměleckého génia a epigona, analogie vzpomenutého vztahu, důvtipně rekonstruuje životní příběh Antonína Dvořáka, který jinak skládá jako mozaiku epizod, anekdot, okamžiků. Neobyčejně „čtivý“ imaginární portrét se skvělým Josefem Vinklářem, jenž nejvyšší měrou poutá pozornost a zastiňuje ostatní herce, se ve své půli rozetne schematickou scénou, v níž cynický a hloupý šlechtic střílí holuby. Jako by se i v tomto konvenčním, nenápaditě snímaném a v podstatě nevidomém snímku, který by se dal odrecitovat…, musel klíčový režisér české nové vlny výslovně přihlásit k tomuto svému estetickému východisku a nechává herce holuby skutečně usmrcovat. Neschopnost vyslovit se jinak než – doslovně, (zdánlivě) osudově či božsky? Náhle vše, co jsem dosud přijímal jako úlitbu osvojenému jazyku, odhaluje svou vlastní papírovost: rámec, masky, (ne)stárnutí, mozaika… PS: Když jsem před pár měsíce držel v rukách Dvořákovy rukopisné notové partitury, cítil jsem přes rukavice mnohem víc než v této esteticistní retuši… a ani jsem se nemusel snažit. (10.02.2018)