Insidious: Červené dvere

Lepšie ako predošlý film ale slabšie ako prvý insidious. Prvotný dojem až príliš priemerný. S bratrancom sme si hovorili kde je ten horor, skôr to bola dráma so známymi postavami. Chválabohu sa to rozbehlo a Patrick Wilson to celé uzavrel. Zatiaľ však najslabší tohtoročný kino zážitok. S prižmurenymi očami. 4* (06.09.2023)

Vcelku se vyplatí vidět Insidious 2, protože sice s devítiletým odstupem, ale navazuje na něj. A na základě draze vykoupené zkušenosti mám druhé doporučení. Pokud máte zrovna třeba potíže s krční páteří, nebo jako já s plotýnkami...pusťte si raději dokument o rozmnožování bezobratlých. Ušetříte si pár bolestivých lekaček. A teď k filmu samotnému. Ten koncept s Dálavou není úplně marný, ale je uchopen bez nápadu, nekreativně, nudně. Příběh je velmi, velmi basic, pouze s několika scénami, které ho ale nerozvíjí, ani nikam neposouvají. Slouží jen pro udržení skalních fandů duchařiny u TV...prostě pro odvedení pozornosti od faktu, že tvůrci nemají víc co nabídnout; vaří z vody. Ze stejného důvodu vytvořili postavu neohrožené a cool černošské spolužačky. V pětce Ghostbusters klidně, protože je to sympoška, ale v hororu s už tak chatrnou atmosférou, nikdo "odlehčovací" postavu nepotřebuje. Takže suma sumárum....tak hodně slabé tři, že je klidně stáhnu na dvě, jakožto signál tvůrcům ... Zavřete ty už ty dveře! Bubububu! (27.01.2024)

5. díl Insidious je překvapivě po finanční stránce nejvýdělečnější díl série, takže dost možná nebude poslední, avšak po kvalitativní stránce je nejslabším článkem, ikdyž už 4.díl za moc nestál, tohle na podobné úrovni. Jakmile se od série odprostil James Wan, tak kvalita šla výrazně dolů( Raději bych viděl další Conjuring nebo Crooked Mana). Režie se tentokrát ujal debutující Patrick Wilson, jeden z hlavních představitelů, takže se nedaly čekat zázraky, že by sérii spasil nezkušený člověk. Dějově mě to příliš nezajímalo, lekaček tu pár je, ale jsou lacinné a nefungovaly na mě, creepy a temná atmosféra téměř vymizela, hrátky s kamerou ani zvukové efekty neoslní, chybí tu zajímavé nápady, zkrátka nic nového tenhle díl nepřinesl, jen recyklace viděného. Plusem je řemeslná zručnost, takže v téhle nouzi o duchařiny, alespoň na dobré technické úrovni je tohle postačující, ale zároveň zbytečné. 5/10. (11.08.2023)

Kde už ani astrální zmrt nebere, nezabere ani přilití syntetické náhražkové rodinné cukrové vaty řízlé terpentýnem a voskovkami (vše z výprodeje v Lidlu). Resp. s hororem, u kterého jsem asi 6x usnul, dle mého soudu nebude úplně všechno v pořádku. Tak doufám, že aspoň v pokračování Švícy se zase jednou bude bubákovat pěkně od podlahy. (02.08.2023)

Mnohí by radi zabudli na zlé veci, ktoré sa im stali. Ale je to rozumné? Stephen King o tom vedel svoje a na potlačovaných traumatizujúcich spomienkach dokonca postavil nemalú časť svojej úspešnej tvorby. Vždy, keď si sadám pred nový diel Insidious alebo V zajatí démonov, dlho mi trvá, kým si dám dokopy, čo je čo. Situáciu okrem obdobných pekelných zápletiek plných strašidiel, démonov, prízrakov a môr komplikuje nielen producentský dohľad Jamesa Wana, ale tiež prítomnosť Patricka Wilsona. Ten si Insidious 5 rovno aj natočil, je to jeho režijný debut a treba povedať, že príjemne prekvapil. Nie je to žiadna strhujúca žánrová jazda, o revolúcii nehovoriac. Ale zrežíroval to hladko a konzistentne, akoby sa jednalo o jeho siedmy a nie prvý film. Možno mu to ale bralo energiu a tak svoju postavu odsunul do úzadia. Rovnako tak Rose Byrne, vinou čoho to občas vyzerá skôr na cameá, než vedľajšie postavy (a Lin Shaye, Leigh Whannell, Steve Coulter a Angus Sampson sú na tom ešte biednejšie). Bol by to teoreticky zvláštny prerod, keďže v jednotke a dvojke hrali titulné roly, ale v trojke (prequele) pre zmenu vôbec neboli a štvorka s Lin Shaye sa tiež zaobišiel bez nich dvoch. Štvorka zároveň bola sequel trojkového prequelu a zároveň prequel sequelov (jednotky a dvojky). Séria sa zjavne rada a s nemalou chuťou hrá so zamotávaním svojho univerza. Mne sa to na päťke veľmi páčilo, či už rôzne flashbacky alebo odrazové mostíky v podobe scén z minulosti, ktoré s odstupom rokov vytvorili mimovoľne nové nosné zápletky. To je pekne vidno na samotnej hypnóze, ktorou si Lambertovci získali pár rokov času, ale zároveň to medzičasom vytvorilo zákerné podhubie pre novú strašidelnú zápletku. Taký je ostatne život, nie? Veci, ktoré považujeme za ukončené, sú v skutočnosti len počiatkom čohosi nového. Napriek tomu to Patrick natočil príjemne priamočiary a sympaticky jednoducho, hoc samozrejme je samovražda pozerať to bez aspoň letmej znalosti predchádzajúcich dielov. „Snový“ svet je stále nesmierne nízkorozpočtový (a duchovia ani v päžke v podstate nie sú nijako špeciálne nalíčení, proste sú to obyčajní herci bez masiek), ale má to svoju atmosféru a niektoré scény sa fakt vydarili. Je to taký divný mix, v ktorom tvorcovia príliš nevedeli (ako ostatne v celej ságe), či majú uprednostniť tiesnivú atmosféru pred lacnými bafačkami. Päťka vďaka odsunu dospelákov na vedľajšiu koľaj miestami pripomína skôr tínedžerskú vyvražďovačku (ale bez vyvražďovania, ehm). Kľúčové bolo tým pádom (keďže je to de facto nový ústredný hrdina) typovo správne obsadiť rolu Patrickovho syna. Tvorcovia sa prekvapivo (?) rozhodli pre Ty Simpkinsa, ktorý Daltona stvárnil ako v jednotke, tak v dvojke. Našťastie to nie je úplne mizerný herec, vieme si k nemu napriek jeho divnej povahe vytvoriť aspoň ako-také sympatie a tak je čas strávený v jeho spoločnosti v rámci možností adekvátny a fajn. Môže sa za to ale do nemalej miery poďakoval fajn parťáčke Sinclair Daniel, ktorá ho drží i v slabších momentoch. (18.08.2023)