Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (246)
Obvykle tíhnu k válečným snímkům už jen tím jakou mají hloubku a geniální psychologickou odezvu. Ovšem v Adelheid ve které figuruje jakási německá ženská se takové pocity ani trochu neodehrály. Petr Čepek,který pro mě vždy evokuje naprosto nepříjemný pocit, jelikož má i takový "darebácký" xicht mě ničím ale naprosto ničím nezaujal...Téma a vůbec nějáký smysl jsem taky nepochytila. Asi se někomu budu zdát hloupá ale tento film prostě nikdy znova vidět nechci snad ani za milion. A nutno dodat, že chorály nazpívané k tomuto podivnému (nějákému) filmu jsou hrozné - troufám si to tvrdit jako celoživotní hudebník.. ()
Jak jednoduché to vypadá: jeden rozlehlý dům, dva (občas až čtyři) herci a ono to úplně stačí. Výborně navozená atmosféra, kterou mají na svědomí zejména kameraman František Uldrich a pak také pánové Strauss a Bach, jejichž hudba je tu převážně použita. O mistrovství Františka Vláčila tehdy nebylo třeba pochybovat, a o Petru Čepkovi vlastně platí totéž. Vladimír Körner se k odsunu Němců ještě párkrát vrátil, ale nikdy už nebyl výsledek takto silný. Pro režiséra to bohužel byl z rozhodnutí soudruhů konec jeho zlatého období. ()
Sledovanie tohto filmu bolo pre mňa zážitkom aj keď uplynulo 40 rokov od jeho vzniku. Všetko podstatné na jeho adresu už bolo napísané v iných komentároch. Mňa trochu rušila časť vybranej hudby a tiež farby nekorešpondujúce s pochmúrnosťou príbehu. Príjemne ma prekvapili herci. Nielen Čepek, od toho som to očakával, ale aj Černá so širokou paletou výrazov, Vostrčil, ktorého som si bez Formana nevedel dosť dobre predstaviť a prekvapujúco mi nevadil ani Landovský, čo nie je častý prípad. Asi to nie je epochálny film, ale do mojej stovky najlepších čs. filmov sa hravo zmestil. ()
Perfektní film o osudech dvou lidí, jenž je válka připravila o jejich duševní život. Fungují jen ve fyzické rovině jako loutky, zbavené lidství, neschopné partnerského, harmonického sblížení. Dokonáno jest, nápis pod křížem, jenž je klíčové vodítko provázejicí celý film, symbolicky spojené s přechodem minového pole na začátku a konci filmu. Obrazně se nacházejicí i ve snaze sblížení Chotovickýho s Adelheid. Vláčilova kvalitní režie s kamerou Františka Uldricha, Bachovým Motetem 'Jesu, meine Freude' i hudebním doprovodem Zdeňka Lišky vytváří u snímku velmi specifickou atmosféru. Petr Čepek skutečně patří mezi výborné herce ještě z dob, kdy herectví bylo na vysoké úrovni a tady znovu exceluje společně s charismatickou sekundantkou Emmou Černou. ()
Vyhořelý voják Viktor přijíždí po válce zpět do své země, kde však nenachází nic jiného, než prázdnotu. Drobnou jiskru naděje pro navození pocitu domova v něm však paradoxně vykřesala jeho německá služka, tehdejší dcera největšího nácka v kraji. I když si k sobě postupně nacházejí cestu, není nic tak černobílé a tento jejich vztah je snad již od počátku odsouzen k záhubě. Vláčilovi se podařilo mistrovsky navodit atmosféru za pomoci hudby a skvělých hereckých výkonů (Čepek a Černá vytvořili neskutečně uvěřitelnou dvojici postav), vše s minimem dialogů - hybateli děje jsou totiž emoce.. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (8)
- Natáčelo se v okolí obce Novina u Kryštofova údolí a na zámku Lužec (část města Vroutek v okrese Louny). (M.B)
- Film byl v roce 2015 digitálně restaurován. (M.B)
- Aleš Dospiva, který se podílel na natáčení filmu, v jednom z rozhovorů uvedl: „Adelheid, to byl podzim po okupaci, naštěstí na severu, který okupovali Poláci. My jsme potřebovali střílet, jezdit s vojenskou technikou. Hodně nám vyšli vstříc. I jejich velitel. To by u Rusů neprošlo.“ (freelex)
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
Reklama