Natálie
Le notti bianche
Les Nuits blanches
White Nights
Le Notti Bianche
Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrajú:
Maria Schell, Marcello Mastroianni, Jean Marais, Corrado Pani, Clara Calamai, Giorgio Albertazzi, Mimmo Palmara, Marcella Rovena, Pietro Ceccarelli (viac)Obsahy(1)
Filmový přepis Dostojevského novely Bílé noci od režiséra Luchina Viscontiho vypráví příběh snílka Maria (Marcello Mastroianni), nesmělého úředníčka. Mario se bláznivě zamiluje do dívky Natálie (Maria Schellová), která ale věří v návrat jiného muže. Otevírá se drama nenaplněné lásky za doprovodu romantické hudby Nina Rota a svitu měsíce. (Zrzunda)
(viac)Videá (1)
Recenzie (24)
Třebaže Visconti film přemisťuje do Itálie jeho časů (s mírným poukazem na sociální pozadí, kde se nezapře režisérův politický názor), zůstává film nejen hudbou Nina Roty tak ponořen v ruské romantizující tradici (tu naruší jen rock´n´rollová taneční vložka, do níž Mastroianni už tehdy vložil sebeparodický vtip). ()
Na jednu stranu je to prehnaný gýč a ukrutne ma to nebavilo, na druhú je to gýč úmyselne a vydarená adaptácia. A ja mám vlastne gýče rád. Teda určite radšej sa budem pozerať na Mastroianniho na zasnežených kanáloch v Ríme, ako by tam mali behať v ošuntelých kabátoch po Nevskom prospekte. Emočne to so mnou ale nič nespravilo. Dlho váham medzi 3 a 4*, ale nech je teda vyššie, za hudbu a kameru. ()
Dramatická romanca od Dostojevského s filmárskym rukopisom Viscontiho. Ten si síce neodpustil ľavicové zmýšľanie scénou bezdomovcov pod mostom, ale to ozaj nie je najpodstatnejšie. Tým je zobrazenie nenaplnenej lásky nesmelého romantika k mladej žene, ktorá sa bezhlavo zamilovala do iného. Zvláštny ľúbostný trojuholník sa zavŕši počas bielej noci ( zasnežené ulice ). Príjemný film ide svojim tempom, hudba je kúzelná, herecké výkony trošku patetické a exteriéry mestečka vkusne dotvárajú prežívané pocity hlavných protagonistov. ()
90% - Nečetl jsem Dostojevského, takže jsem si film mohl užít bez touhy po srovnávání s knihou. Bílé noci mě oslovily po všech stránkách. Studiová krása, film po staru... Hudba Nina Roty... Marcello Mastroianni tak trochu jinak... Maria Schell a její výkon je snad to jediné, co mě na filmu příliš nepřesvědčilo. Po shlédnutí mi bylo melancholicky fajn. Těším se na opětovné shlédnutí. ()
V tomto filme je všetko značne štylizované, takže aj štylizované expresívne herectvo a akási prekrútená melodramatická realita sú súčasťou Viscontiho hry, na ktorú asi mnohí nepristúpia. Ale môžeme hľadať aj paralely s neorealistickým dielom, a to s Felliniho Cabirinimi nocami. Ono keď použil Luchino Marcela, tak to proste muselo pripomínať aj Federica. Týmto štýlom sa využívali kulisy na ilúziu konkrétneho mesta v zlatom veku Hollywoodu, Visconti ale ateliérovo- divadelné prostredie motivoval myšlienkou kontrastu ilúzie reality a reality skutočnej. Ak neveríte, opýtajte sa taliana, prednášajúceho úvod filmu na tohtoročnom LFŠ. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (2)
- Originální název filmu je odvozen od ročního období známého jako „Bílé noci“, kdy v severním Rusku, včetně oblasti Petrohradu, zapadá slunce po 22. hodině. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, autor předlohy, na Bílé noci odkazuje i v románu „Idiot“ ve druhé části, kdy kníže Myškin odjíždí na Hippolitovu daču. (classic)
- Příběh napsal Fjodor Michaljovič Dostojevskij mezi zářím a listopadem 1848, kdy se účastnil literárního a filozofického kroužku Nikolaje a Alexeje Beketovových a později kroužku Michaila Petraševského. Povídka byla poprvé publikována 31. října 1848 v časopise „Otečestvennyje zapiski“ č. 12 s věnováním Alekseji Nikolajeviči Pleščejevovi. (classic)
Reklama