Smrť v Benátkach

Vysloužilý umělec si do Benátek přijíždí napravit své chatrné zdraví a možná i znovu nalézt ztracenou chuť do života. Ta se mu na pár dní opravdu vrátí díky panensky krásnému polskému chlapci Tadziovi, který je zde na rekreaci s rodinou. Umělec se k chlapci upíná téměř celou svou myslí a touhou, ačkoli sám si je dobře vědom směšnosti svého počínání. Jejich "vztah" je sice platonický, avšak chlapci je mužova přízeň, zdá se, příjemná a opětuje ji, třebaže bez jediného dotyku, bez jediného slova - mluví za ně pouze dlouhé všeříkající pohledy. . . . . Silná Mahlerova hudba a obrazy, které v jednom či dvou závěrečných záběrech dosahují snad až nesnesitelné filmové krásy (chlapec v moři, fotoaparát) - to jsou hlavní pozitiva tohoto právem vysoce ceněného snímku - a pozitiva jsou to tak veliká, že pokud má film nějaké negativní stránky (pár by se jich určitě našlo - když už nikde, tak možná v tu a tam nepříliš přesvědčivých hereckých výkonech), pak téměř úplně zapadnou v přívalu ryzího filmového umění. A aby těch krás nebylo málo, musím zde vyzdvihnout ještě jednu, pro film zásadní - totiž samotného herce v roli chlapce - Björn Andresen byl se svým až dívčím vzhledem pro roli Tadzia naprosto ideální, neboť byl vskutku "nadpozemsky" krásný..._____(souhlasím s Limou, že Smrt v Benátkách lze opravdu PLNĚ docenit pouze v jedinečné atmosféře nějakého postaršího kinosálu) (21.11.2006)

Neviem prečo, ale toto vrcholové dielo pána Viscontiho ma neočarilo až tak, ako jeho iné diela, napríklad taký Cudzinec sa mi páčil oveľa viac - má s týmto dielom veľa podobného, oboje sú totiž adaptáciami veľdiel európskej literatúry 20. storočia v oboch prípadoch zhruba rovnakého rozsahu (novely). Hlavným dôvodom môže byť zrejme hlavný hrdina, ktorý mi bol vrcholne nesympatický, jeho herecký prejav sa mi nepáčil - chvíľu som aj uvažoval, či je to zámerná autorská štylizácia - tlačenie na divadelnú manieru a prehánané štylizované herectvo sa v podstate hodí do divadelných prečačkaných kulís hotela a celých benátok a pravdepodobne to bol zámer, ale čo na zámere, účel v tomto prípade nesvetil prostriedky, pretože ak vám hrdina nie je sympatický a nedobre sa vám na neho pozerá, je vám zaťažko ho sledovať (a musíte ho sledovať celé dlhé dve a pol hodiny), ubíja vás to. každopádne však skvostný výber predlohy, poukazujúci na režisérovu odvahu (spracovať dielo takého kalibru, zaťažené nedejovosťou, no naopak obťažkané myšlenkami a významami, dielo vyslovene LITERÁRNE, narábajúce hlavne s jazykom a štylistikou) je veľkým plusom, o to väčším, že jeho prenos na plátno, prevod z jazyka literárneho do toho filmového, bol nesmierne precízny a tá dusivá atmosféra úpadku a rozkladu bola ilustrovaná od začiatku (geniálny prvý záber, ktorý prejde z tituliek planule do filmu - príchod parníkom za svitania) cez celý film (jahody, šíriace nákazu, gýčovo prebubrelé kulisy hotela, špinavé, odpadkami posiate ulice Benátok) až po záver (maska hlavného hrdinu). visconti urobil pár posunov oproti predlohe a hladne jeden podľa mňa značný a mierne meniaci, či aspoň čiastočne inak podfarbujúci pôvodné vyznenie obsiahnuté v knihe: (nasleduje trochu spoileru) hlavný hrdina Gustav von Aschenbach je tuto skladateľ, ktorý neustále provokovaný svojim priateľom po smrti svojej dcéry má tvorivú krízu, ktorá dokáže, že je v podstate prázdny, netalentovaný, kdežto v knihe bol Aschenbach spisovateľ na vrchole síl a na výlet do Benátok ho odhodlala podivná, až mystická scénka pozorovania cudzokrajne pôsobiaceho človeka vychádzajúceho z cintorína. I napriek týmto miernym posunom však sa jedná o nesmierne presnú a vzácnu adaptáciu a naozaj pôsobivé filmové dielo. (07.10.2011)

Hudební nádhera zneužitá pro dějovou prázdnotu a táhlá kamera zabírající Benátky, Bogardeho a Andrésena. Visconti dělá přesně to, co u opěvovaných režisérských velikánů odsuzuji. Točí si pro sebe a divákovi posílá jen svůj potutelný úsměv. Formu odosobněnou na úkor příběhu nenávidím a proto bych byl pokrytec, kdybych hodnotil lépe. (11.04.2008)

Protože jsem tolerantní, empatický a věkem moudrý, dokážu se vcítit i do duše starého buzeranta a vidět jeho očima. Představovat si tu jemnou rozkoš při dotyku s chlapeckou sametovou předkožkou, tepání žilky na zduřelém ptáčku, mrákotně opojnou vůni roztažených půlek... Ti, které to vzrušuje, ať dohoní a dají si sprchu, těm ostatním se omlouvám, ale kdyby mi HOMO nezakázalo psát sprostě, napsal bych prostě Film o staré buzně. Takhle ale musím totéž napsat slušně, poeticky, aby jemnocit našich 4% spoluobčanů neutrpěl pražádnou újmu:-)) (12.01.2012)

Mnohoznačný, interpretovaný a interpretujúci film. Krása obrazu a hudby unáša zvláštnou atmosférou príbeh hudobníka, ktorý prichádza do Benátok plný strádania a bolesti. Prichádza sa liečiť, či zomrieť? Možno oboje. Gondolier ho cestou z lode hmlistou krajinou akoby ani neprevážal do jedného z najkrajších severotalianskych miest ale priamo do podsvetia. V mŕtvom svete plážového hotela, plnom absolútne zbytočných činností a nudných zábaviek bohatej vrstvy, však Gustáv Aschenbach zahliadne niečo, čo ho zaujme. Možno v nájdení krásy a dokonalosti v mladučkom poľskom chlapcovi Tadziovi, do ktorého sa beznádejne zamiluje nachádza jednak čisté umenie, nedbajúce na akékoľvek morálne konvencie a na druhej strane zánik doterajších vznešených a cnostných ideí o tvorbe ako takej. Benátky, utajene bojujúce s akousi aziatskou chorobou, kosiacou životy ľudí sú ďalším so symbolov smrti (vo filme ich je viacero), otvorené more a krásne telo mladučkého chlapca naopak slobody a života. Mnoho by sa dalo písať o tomto výnimočnom filme, ktorý neplynie rýchlo, ak sa však divák ponorí do vyšperkovaného obrazu (Visconti údajne veľmi trval na dokonalom zobrazení dobových reálií) podfarbeného Mahlerovou hudbou a deja, čaká ho nevšedný zážitok, ktorý zostáva dlhú dobu po odchode z kina. (26.09.2004)