Rodinný portrét
Gruppo di famiglia in un interno
Violence et Passion
Conversation Piece
Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Franco ManninoHrajú:
Burt Lancaster, Helmut Berger, Silvana Mangano, Stefano Patrizi, Claudia Cardinale, Dominique Sanda, Claudia Marsani, Guy Tréjan, Romolo Valli (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Režisér Luchino Visconti se často zaměřoval na rodinu jako na průsečník společnosti a jejího vývoje, daného konfliktem protichůdných, rozporných sil. Hrdina filmu, starý samotářský profesor, přetrhal svazky i k těm nejbližším lidem, a v ústraní je obklopen jen rodinami na obrazech anglických malířů z 18. a počátku 19. století. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (40)
Filmový obraz starého muže, který se uzavřel před světem a zvolil osamělý, ale klidný život ve společnosti krásy uměleckých děl. Svět však přišel za ním, a místo aby diskrétně zaklepal a mluvil kultivovaným hlasem, vtrhl do jeho domu v podobě nezvaných nájemníků – hraběnky s náturou sršně a ptačí tváří, jejího milence Konrada a dospívající dcery Lietty s plytkým snoubencem Stefanem. Středem jejich světa je očividně blonďatý hezoun Konrad, o jehož nadání pro politiku svědčí i schopnost paralelně spát s hraběnkou, Liettou i Stefanem. Profesor je konfrontací s jejich životním stylem, temperamentem i vztahy s téměř neznatelnou hranicí mezi láskou a nenávistí rozčarován a zmaten, sem tam se ale snaží najít s nimi společnou řeč. To se ale téměř až do konce nedaří (nejsmutnější scénou snímku je bezesporu chvíle, kdy profesor sedí sám u bohatě prostřeného stolu a obklopen krásnými knihami a obrazy marně čeká, kdy se jeho noví sousedé dostaví k večeři, na kterou se k němu sami pozvali). Nicméně se mu nakonec podaří vytvořit si otcovský vztah k mladé Liettě i uzavřenému Konradovi a nahradit tak rodinu suplovanou postavami z knih a starých obrazů rodinou ze skutečných lidí – omezených, vulgárních, obtížně snesitelných, chybujících – prostě živých. ()
Visconti neopouští svět upadající aristokracie, estétství ani revolucionářské motivy a hezké kluky, ale tentokrát z nich skládá neobvykle vřelou osobní výpověď o tom, že člověk svůj život konec konců potřebuje sdílet s druhými, ať jsou ti druzí sebevětší magoři a ať jsou vzájemné vztahy sebepodivnější. Je v tom cítit víc lidskosti než ve většině jeho starších, „vytříbenějších“ kousků, ba tu a tam i jakýsi trpce smířlivý úsměv, a tím je to mému srdci bližší. ()
Rodinný portrét jsem poprvé viděla v době, kdy mi bylo teprve šestnáct. Ale už tehdy jsem měla pocit, že bychom si mohli s Viscontim rozumět. Jeho téměř "divadelní" aranžmá - výpravnost interiérů i způsob vedení herců, výrazná gesta i emoce bublající pod povrchem, nejednoznačnost nutící použít mozek - tím vším mě nadchnul. Líbí se mi i to, jak je na jednu stranu milován a na druhou nepochopen - to je výsada géniů. ()
Luchino Visconti, perfekcionista. Na tomto filmu bych nezměnil vůbec nic, každý pohled, každý záběr, snad každý obraz zde má své místo a význam. Visconti nám předkládá velmi silnou výpověď o životě staršího osamělého člověka, do detailu propracované postavy a poselství k zamyšlení. Vedle vynikajícího Burta Lancestera oceňuji výkon Helmuta Bergera, který mladého komplikovaného floutka zpracoval jedinečným způsobem. Vždycky, když ho vidím ve Viscontiho filmech, mrzí mě, že po smrti jeho velkého učitele v dubnu 1976 mu už žádný z režisérů nedal větší šanci. Daň za to, že byl na výsluní u génia neorealismu. To se neodpouští. ()
Je zajímavé, jak dobře Burt Lancaster zapadl do italské filmové produkce, což se ukázalo už v Gepardovi. V Rodinném portrétu je jeho starý profesor tichý, klidný, pomalý. I když se spočátku brání skupině hlučných, hloupých, prázdných lidí, jak je ohodnotí, časem jejich přítomnost přijímá. Divák se někdy možná až diví, že znovu a znovu je pouští do svého bytu, nechá je tam šmejdit, poslouchá jejich historky. Své důvody jim samým objasní příběhem o starém muži a smrti. Nakonec se zdá, že tak jako oni přinesli do profesorova oživení a byli náplní jeho dní, tak i on přinesl do jejich života trochu úpřimnosti a podnety k zamyšlení se. ()
Bohužel mi většina herců lezla silně na nervy, samozřejmě až na mistra Burta. Ale jinak zajímavě natočený snímek, který se odehrává pouze ve dvou patrech jednoho italského domu. ()
tak tenhle film opravdu hodně zestárl.... ()
Moralitka. Ale krásne natočená. Som rád, že Fellini takéto filmy nenatáčal. Jeho filmy sú plnšie, farebnejšie, pokrývajú celé spektrum, od tragédie až po komédiu, a je úplne jedno, čo si myslel o komunistoch, či kapitalistoch. Visconti svoj názor a moralizovanie v Rodinnom portréte kričí z každého záberu. Je to čiernobiele. Ale krásne natočené. Poučenie? Radšej nanič rodina ako žiadna rodina. ()
Ďalší pôsobivý snímok z dielne majstra Luchina Viscontiho, tentokrát o poznanie komornejší než väčšina filmových kúskov z jeho posledného tvorivého obdobia, no o to má pôsobivejší účinok. Prostredníctvom Rodinného portrétu sa Visconti vysporiadava s množstvom rozličných, zdanlivo nesúvisiacich tém, od otázky autobiografickej stareckej samoty až po politicko-sociálne témy, ktoré silne rezonovali vo vtedajšej talianskej spoločnosti, ktoré dokáže veľmi šikovne prepojiť. No tieto témy sa rozohrávajú pomerne nenáhlivo a čo zaujme ako prvé, je fascinujúci interiér, zaprataný všemožnými umeleckými rekvizitami a opustenosť postavy profesora, uzavretého v medzi stenami portrétov, zobrazujúcich dávno mŕtve osobnosti a celé rodiny... Na estetickú stránku, rovnako ako snáď vo všetkých Viscontiho filmoch, sa kladie prvoradý dôraz a jej symbolický aspekt tu získava rozmer príbehovej nadstavby - samotné prostredie bytu (v ktorom sa mimochodom odohráva celý film) vyjadruje stav duševného rozpoloženia profesora, pričom neskoršia zmena prostredia, rekonštrukcia istej bytovej časti akoby implikovala hlbokú vnútornú premenu, ktorou si postupne prejde hlavná postava. Samota, ktorú mal profesor tak rád a chránil si ju, nakoniec vystupuje ako problém - už nie je lesklá a žiadaná ako spočiatku, ale stáva sa potenciálnym zdrojom úzkosti a strachu. Profesor sa nakoniec raduje za "votrelcov", ktorí pôvodne bez pozvania vtrhli do jeho domu a ubytovali sa v ňom. Bol to však len akýsi výkrik, ktorý zobudil profesora z jeho pomalého vegetovania a keď doznel, logicky zostalo po ňom (takmer doslova) hrobové ticho... ()
Za tu krásu kolem sebe a za Váš pokus odtrhnout se od světa stínů děkuji na sto krát, pane profesore. ()
Vynikající Lancaster je doplňován i ostatními herci. Stařec je donucen přehodnotit svůj pohled na okolní svět. Přesto, že je nájemníky skoro terorizován, čím dál víc je na nich závislý. Visconti detailně ukazuje a rozkrývá charakteristiky postav. Starý profesor....na jednu stranu jsem ho chápal a na druhou ho litoval..........Řekl bych, že v tomto filmu si musí každý najít své. ()
Vynikající B.Lancaster a H. Berger, ale jinak jakoby trochu vyhasínající Visconti. Kromě toho citátu, který stárnoucí profesor pronese o smrti a jež se mu pak vyplní na vlastní kůži to zase tak zajímavé nebylo. No, možná až budu v tom věku, tak se na to budu dívat jinak....s větším pochopením. ()
Visconti musel předvídat vlastní konec. A v tomto příběhu jakoby předvídal i uměleckou smrt svého partnera Bergera. Škoda té zbytečné politické vsuvky. Inu, Italové. Ale nehledě na to - byl to Pan režisér. ()
http://www.csfd.cz/tvurce/832-burt-lancaster/ - úžasnej, http://www.csfd.cz/tvurce/61827-claudia-marsani/ - otřesná (scéna s prachmizerně zahraným pláčem byla "top") a tenhle kontrast je podle mýho názoru průšvih... Nechat spolu účinkovat někoho tak charismatickýho, jako je Lancaster, vedle "přehnaně gestikulujícího italskýho věšáčku na hadry" (pardon, možná hloupý přirovnání, ale na té holce byly výrazný fakt leda vohozy), byl hodně špatnej nápad :-(... Plus, Cardinale nemusím... Co zbývá? Velmi zajímavej námět, jehož děj se odehrává v pro mě fascinujících kulisách, kdy ale celkovýmu dojmu bohužel ublížila i přehnaná stopáž - být film o půl hodinky kratší, jdu o hvězdičku výš a nahradit to netalentovaný dítě někým uvěřitelnějším, možná i o dvě :-). Každopádně, nehodno zavržení, přemýšlivějším divákům určitě lze doporučit, absurdno se dílkem táhne od začátku až do konce... ()
Ačkoliv tento film není tak slavný jako Smrt v Benátkách či Soumrak bohů, patří k tomu nejlepšímu, co Visconti natočil. Komorní filmařská závěť italského génia zasáhne každého vnímavého diváka hloubkou výpovědi, brilantní režií i hereckými výkony. ()
Tímto skvělým filmem se Visconti definitivně zařadil mezi mé nejoblíbenější režiséry. Vizuální brilantnost je u něho samozřejmostí, tento film je navíc hodně zajímavý i dějově. P. S. Nedávno jsem si uvědomil, že většina mých oblíbených filmů je černobílých - možná to bude tím, že po nástupu barvy se režiséři stále méně zajímali o vizuální působivost svých filmů. Asi se domnívali, že diváci budou dostatečně uchváceny samotným faktem, že sledují barevný film. Z těch málo světových filmů, které by hodně utrpěly převodem z barvy do černobílého formátu, jich několik natočil právě Visconti. ()
Druhá spolupráce B.Lancastera s italským tvůrcem nedosahuje kvality geniálního Geparda, ale i tak film hodnotím jako jeden z nejlepších Lancasterových výkonů. V roli stárnoucího univerzitního profesora je fascinován mladou krásou a sexuální vyzývavostí Lietty Brumontiové, bydlící v soudedním bytě a vytrhávajícího jej z jeho osamocení (filmový debut šestnáctileté Claudie Marsaniové). Autory scénáře opět nezapomenutelný tandem S. Cecchi d´Amicová a L.Visconti. Dvě hodiny podívané, u které si divák přeje, aby trvala co nejdéle... ()
Film o stáří a osamocenosti.B.Lancaster podobně jako M.Sydow byli herci, kterým štáb často zatleskal.Zajímavé bylo sledovat životní osudy herce H.Bergera,kterého L.Visconti pro film objevil. ()
To už je několikátý italský film, který se zabývá dekadencí italské společnosti (Fellini Sladký život, Paolo Sorrentino Mládí, Velká nádhera, Následky lásky, Božský). A skvěle. Jako Ital máte všechny předpoklady pro to být šťastný: slunce, moře, historii, architekturu, památky, temperament, skvělou kuchyni, víno a přesto jste tím hédonismem časem znechuceni. Jestli Italů neschází práce, kterou oplývá německá a anglosaská pokrytecká protestantská morálka (modli se, pracuj, vychovej děti, nic si nedopřej a umři). Asi by byla největší moudrost od obou kultur si vyzobat to nejlepší. ()
Trochu plakátový střet starého a nového světa, s nepříjemně slzodojným závěrem. V "Gepardovi" byl Lancaster přesvědčivější. ()