Napoleon

Napoleon Ridley Scotta je jak zfilmované zápisky studenta historie. Nakousnout všechno, ale jen tak aby se neřeklo a jede se dál, divák nemá tolik času. Takže se po plátně prohání zredukovaný kompromis, ale ve výsledku je to nejspíš zločin vůči celkově natočenému materiálu. K postavám a jejich motivacím se Ridley moc nedostane. Na začátku, uprostřed a na konci naservíruje pětihvězdičkovou válečnou podívanou, které ale předchází tří hvězdičková romance odehrávající se výhradně na pohovce. A sem tam hodí nějaký ten politický záblesk pro dokreslení historických reálií. Celkem bordel. Ale pěkný bordel. (24.11.2023)

Mám pro Phoenixe prostě a jednoduše slabost, proč to nepřiznat, takže vždycky, když je nějaký film a hodnocení tak nějak mezi, zcela nepokrytě zvedám nahoru. A to je přesně i tenhle případ. Výtečná výprava a bojové scény, sráží trošku dolů ta mezihra kolem, ale což, na to já dnes dlabu a pálím pěkně za čtyři. A když vezmu v potaz délku filmu, vůbec nedokážu odhadnout, jak by na mě zapůsobila režisérská verze, která má (skoro) jednou tolik. To je pro mě zatím takový velký otazník, na který sám sobě (snad) co nejdřív odpovím. (24.11.2023)

Jak si u většiny seriálů stěžuji na délku, tak Napoleona nejvíce sráží jeho zkratkovitost. Shluknout nejdůležitější části jeho života do dvou a půl hodin je prostě málo a Napoleon, tak působí jako série nerozvinutých epizod. Tuhle je několika minutová bitva, támhle manželské problémy a tuhle politické trable. Napoleonova osobnost je pouze načrtnutá, stejně tak jeho životní láska Josefína a jejich vztah, kde není jasné jestli je vypočítavý, vhodný nebo osudový. Pokud by se Ridley Scott zaměřil na dvě nejzásadnější bitvy (Waterloo, Slavkov) a jeho manželský život a poutě po Rusku dal bokem, možná by by výsledný dojem intenzivnější a dokázal by osobnost největšího vojevůdce vykreslit lépe. Přes všechny výtky je Napoleon velkolepý, příjemně staromilský a jako druhý dokazuje, že filmoví veteráni mají více skillů než o generace mladší filmaři. Phoenix standardně strhující... (28.11.2023)

Vlastně se mi to neříká úplně snadno, ale i když je, co se týče výpravnosti, Napoleon naprosto klasický film Ridleyeho Scotta, na víc, jak na tři hvězdičky to prostě nevidím. A problém je asi hlavně ve scénáři. Zatímco první skoro hodinu jsem vlastně vůbec nechápal, co se na scéně děje za politické machinace a jak se vlastně Bonaparte na ten trůn dostal, tak ve druhé polovině Ridley klouzal už jen po povrchu a ukazoval ty nejzásadnější momenty slavného vojevůdce střihnuté s momentky ze života Napoleona a jeho divy Pepičky. Po technické stránce ale pecka. Tu bitevní vřavu podle mě nedokáže nikdo tak dokonale ztvárnit jako právě Ridley. Jen možná škoda, že se do Slavkova nejel podívat osobně. Možná by pak tu bitvu položil do prostoru, který je uvěřitelnější, než ty kopce, které tam jsou. Jinak ale nemám výtek. Chtěl bych v 85 letech mít tolik energie jako Ridley, který s prstem v nose natáčí tyto výpravné příběhy, na které dnešní režiséři ani nemají. (13.03.2024)

FAN-TAS-TI-CKÉ a VEL-KO-LE-PÉ tři bitvy, naprosto úžasný Žakím v roli preqelu k Hitlerovi a parádní výprava. Ale co z toho, když bitvy zabírají ze 158 minut zhruba 38 a zbytek je naprosto unylá scénáristická mrdka, co neví, jestli být nudným, kinderhistorickým a holyúdsky zkresleným klipovým životopisem nebo zasranou nezáživnou telenovelou. Rydly, Rydly! Fuckt nechápu, proč ve své pozici musíš sem tam točit podle popsaných hajzlpapírů profesionálního nudila Skarpy, který evidentně měl zrovna příušnice, když se ve škole braly dramatizace, invence a záživnost dialogů. A já, tupoun, jsem si z přívěsu málem uhnal tenisový loket a těšil jsem se snad víc než sbormistr Kulínský na hudební tábor. A čeho jsem se dočkal? Dvou hodin narkoleptické napoleonské manželské poradny, Slavkova málem někde v Alpách, kam jezdí Brňáci lyžovat, Moskvy s debilně amatérsky přimalovanou oblohou, hudby vykradené z Kmotra a posmrtné kástingové dehonestace na svou dobu těžké vulvy dei Josefíny obskurně odpornou Prasovanesou. Inu což, tenhle politováníhodný incident zatím uzavřu notně krpatou trojkou za ty parádní bitvičky a z úcty k Rydlymu, který v pětaosmdesáti stále udrží nejen moč, ale i megalomanskou velkoprodukci. A rozhodně si počkám na tu avízovanou čtyř a půl hodinovou Vojnu a mír, kde Rydly nemusel vystřihovat dečky pro kinomentály, v naději, že odstraněný matroš jsou jen bitvy či záživné historické události a žádná další bestiálně nekrotizující rodinná terapie korsického zkutra. (24.11.2023)