Superman sa vracia

Tak jsem to z musu dokoukal a odtrpěl. Pro mě případ filmu mrtvého na vršek i na spodek - někam to odkazuje, přitom není jasné kam. Film si celkem selektivně volí to, co se mu zrovna hodí do krámu pro melancholické posmrkávání a pomrkávání. Brandon Routh má charisma složeného věšáku na prádlo, v té roli působí velmi gay a mladistvě, což bolí hlavně když papouškuje hlášky Christopha Reeva, jehož charismatu nedorostl ani po kotníky. Otřesný je i Lex Luthor, kterého Spacey vede v rádoby psychotickém duchu, ale s občasnými návaly komediálního přehrávání a la Gene Hackman. Budí to spíš lítost než respekt. Vyprávění je utahané, atrakce neatraktivní, děj promaštěný sádlem lásky a otcovství neohrabaný. Prkenné, matné a klanící se tak šikovně, že to původní soše dává trapné čelíčko. (24.01.2008)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

Pro me jako divaka ktery nikdy neobdivoval ani nezavrhoval supermanske filmy je toto pokracovani zklamani. Za ty penize bych cekal jine kafe... Nejvice me zarazi tak dlouha stopaz. Je tam hodne zbytecnych scen ktere jen film brzdi. Je to jen takovy stary film v novem kabatku. A to ze ma bezvadne triky v dnesnich dnech nestaci.... Snad jedine sceny krom akcnich u kterych sem se bavil byli s ucasti Kevina Spaceyho, obvzlaste scena na lodi kdyz vysvetluje svuj plan je bezchybna. (21.01.2007)

No tak podle mě Bryan Singer nakonec dokázal natočit nějlepší komiksovou adaptaci supermana, ale nelze nevidět, že to neni , až tak moc bombastický, jak se všude propagovalo. Největší škoda je, že Superman se vrací je tak trošku nevyváženej, Singer hned ze začátku servíruje jednu giganticku akci za druhou, podpořenou skvělými triky, na tom by sice nebylo nic špatnýho, jenže on všechny podobný pompezní scény vyplýtvá během 40 minut a dál už film jen tak stagnuje a bohužel se nekoná ani žádná gradace na konci, pořád to pluje po stejný průměrný vlně, což je ohromná škoda, protože Singer určitě umí víc, jak ukázal na začátku. Samozřejmě, že ten závěr je pojatej velkolepě a neni až zas tak špatnej, ale v porovnání s ultra nabouchanou scénou s letadlem to působí jako chudej příbuznej. Ale i tak to pořád vysoko nad průměrem drží herci a skvělá supermanovská hudba od Johna Williamse, ta sice vypadá skoro totožně jako ve starších dílech, ale teď mi připadala fakt úžasná, i když nebyla zrovna moc pestrá a doplněný to je další svižnou hudbou. Co se týká herců, tak s těmi jsem naprosoto spokojenej, Brandon Routh nechává vzpomenout svým zjevem na Reeva a se svojí rolí se i herecky vypořádel dost dobře, Kate Bosworth je zase jako Lois Leinová velice příjemná a Marsden nevadící, ale mě stejně nejvíc ohromil Kevin Spacey, ten byl fakt božskej, uměl ve všch scénách, ve kterých se objevil totálně strhnout pozornost na sebe, prostě naprosto nejlepší Lex Luthor, v klidu strčil do kapsy i Gena Hackmana z prvnho dílu. Jedinej kdo mi ve filmu moc nesedel byl ten malej superprcek, ten byl fakt strašnej a doufám, že si tim Singer neudělal cestičku pro další díl, kde bude Superman dělat taťku, to by byla asi nejhorší věc, co by se mohla stát. Ale nakonec u mě přece jenom převažuje spokojenost, i když by to sneslo zkrácení, useknout tak posledních 10-15 minut, který úplně bijou do očí tim jak jsou zbytečný, by rozhodně neuškodilo, možná v nich je pokus o navození dojmu, že se bude konat pokračování, ale to už si myslim bylo těch 10 - 15 minut zpátky taky a tam by podle mě byl mnohem lepší čas na zakončení, timhle se to akorát zbytečně prodloužilo scénami, který nikoho nezajímaj (27.07.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)