Howlův kráčející hrad

Krásný magický příběh plný čarodějů, kouzelniků a všeho možného. Howlův hrad je hotová směsice všeho, co je na světě krásné. Hlavní hrdinka sice nedosahuje sympatii princezny Mono, i samotný Howl zaostává za Ashitakou, ale tam kde to oba dva nezvládají, je krásně doplní skvělé vedlejší postavy. Konec filmu je naprosto famózní a vůbec jsem se v něm neztratil. Japonci zase byli o krok dál. (20.05.2008)

Stejně jako u dalších Miyazakiho filmů mě nejvíce ze všeho očarovala samotná hlavní myšlenka, kolem které se celý příběh odvíjí. Ovšem zatímco Cesta do fantazie přidala kromě úžasně nápaditého příběhu i něco navíc, něco, kvůli čemu jsem byl nucen hltat každý obrázek a sledovat každou další scénu s radostným očekáváním, tak Zámek v oblacích mi svým zvláštním, u animáků opět doslova nevídaným, pojetím a dokonalou propracovaností nedovolil vnímat všechnu tu nádheru nějak více než jen "očima a ušima". To ale nic nemění na tom, že Miyazaki je zřejmě nejlepší animovaný tvůrce současnosti a že Zámek v oblacích je nanejvýš krásný a působivý snímek.. (12.08.2012)

Ano, příběh je možná trochu méně přehledný a trochu více překombinovaný a může se zdát poněkud delší, ale to není nic, co by dokázalo otřást jedním pro mě nejdůležitějším faktem. A tím je ta bezbřehá fantazie a dobrodružství, které mě vždycky tak pohltí, že mám chuť být zase dítě a dalo by se říct, že jako dítě si ten film prožiju. O to mi jde u Miyazakiho především - až potom je vizuální úchvatnost nebo počet nových vychytávek - a to se mu především dobře daří. Zatím s každým jeho filmem, co jsem viděla. A teď již dost bylo sentimentu. Zámek v oblacích i na Miyazakiho poměry umí zase něčím zajímavým překvapit, například si nepamatuju, že bych kdy viděla film pro děti, kde hlavní hrdinkou je stará babka, co sem tam slušně zahlásí. Pak taky bezkonkureční ohňodémon co neutrpěl ani předabováním do angličtiny a krásná hudba to dorazí. Oou, až tenhle pramen vyschne, to bude černý den! (21.03.2012)

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)

Filmy od Miyazakiho Vás chytnou za ruku a vezmou na kouzelnou procházku neuvěřitelným krajem. On je prostě tutovka. Opět jsem nestačila zírat nad tím množstvím fantazie, která nemá hranice a překrásnou hudbou. Příběh zde byl možná ještě víc poutavý než v Cestě do fantazie, přesto za ní jako celek trošku zaostává. Chybí mi tu ještě půlka lžičky roztomilosti. I tak je to nesmírně skutečné...necelých 5*. (05.09.2011)