haushinkaa

Mockrát jsem plakala...

Střihoruký Edward aneb Pohádka o tom, jak těžké je být jiný a jak těžké je někoho milovat, když jiní jste... Lidi jsou zlí... A povrchní... A bydlí v krásných barevných domech a pořádají veselé věčírky a zdobí si baráky kýčovitostma a pomlouvají sousedy a závidí a nepřejí druhým a nemají rádi výjimečnost... A mně je z toho vždycky smutno, ať už je to v jakémkoli filmu, ale u Edwarda je mi z toho nejsmutněji... A může za to i Danny E., on snad ani nic jiného neumí, než kouzlit a kouzlit a okouzlit...

Asi jsem se zamilovala...

Není moc filmů, které by mě tak dostaly... Tohle je naprosto ojedinělý a specifický filmový zážitek, který si ráda zopakuju... Neobvyklý film s krásnou atmosférou zanechává jen ten nejlepší dojem, protože celý film vás provází zvídavý a milý obličej Prota, který je pro mě tím nejsympatičtějším a nejmilejším mimozemšťanem... Opravdu mimozemsky působil herecký výkon Kevina Spaceyho, Jeff Bridges byl taky skvělý, ale byl příliš pozemský... Hudba Edwarda Shearmura byla nádherná... SPOILER: Jediné, co mě štvalo, bylo to, že oni prostě nemohli (spíš nechtěli) uvěřit, že Prot je doopravdy mimozemšťan... Nedokázal jim to snad svými astronomickými znalostmi, výletem do Grónska, ultrafialovým viděním nebo "nečlověčím" srdečním tepem? A konečně - odchod jeho a Bess na K-PAX, proč tomu nikdo nevěřil? Proč si všichni mysleli, že to byl zblázněný bouchač Robert a neuvědomovali si všechny skutečnosti? No a co, že tak vypadal, to není žádný důkaz...

Tohle byla fakt síla! Jake Gyllenhaal byl opravdu psycho, ten jeho úsměv... A králík... A ten soundtrack - NÁDHERA! A... Všechno už vlastně bylo zmíněno, nemám snad, co bych dodala... Velice působivé a silné... Musím se na to podívat znova, je to silnější než já... Všechno to bylo úchvatné a šílené... Jednoduše Mad World...

Nevím, jestli má smysl něco sem psát, stačí si přečíst komentáře ostatních... Stejně bych opakovala to, co tu zaznívá pořád - podtrhovala bych geniální hudbu mistra Elfmana, originalitu pana Burtona, až do nebes vyzdvihovala herecké výkony, především tedy šíleně ujetého a výborného Batmana Keatona (no nemilujte ho!) a dramatickou Winonu, rozplývala se nad překrásnými maskami a burtonovsky hororově - pohádkovou atmosférou, kterou jsem obdivovala už v Batmanovi, ale je to právě tento film, který Timovi navždy zajistil čestné místo v mém srdci...

Pohádka, která mě vždycky dojme, pro děti možná moc smutná, když princ nabude s lady Amaltheou, ale zase na druhou stranu jsou zachráněni všichni jednorožci a zlý král Haggard je poražen. Vždycky mě děsila kostra hlídající hodiny, jak jí začaly svítit ty oči po tom, co se napila Schmendrickova „vína“... Mama Fortuna a její obludárium jsou úžasní a stromová dáma, která málem umačká Schmendricka je taky krásná... Nemyslím si, že animace pokulhává, jak jsem četla, naopak mě velice zaujala, protože je to něco jiného, obzvlášť teda jejich oči. Jako celkový příběh na mě působí originálně a kouzelně, jeden z mých dětských filmů, ke kterému se stále ráda vracím...