De Oost

Holanďanom sa podaril skvelý kúsok. Úžasná výprava, peniaze sú na filme vidieť. V niektorých momentoch mi film občas pripomenul Čatu Olivera Stonea. Dobrý casting, slušne obsadený film, hlavná postava je sympatický a charizmatický chlapík. Hoci je hlavná myšlienka filmu čitateľná možno ešte pred tým, než si pustíte film, vôbec to nevadí. stopáž 2 a pol hodiny je dosť, ale zbehne to, ste zvedavý kam je človek schopný klesnúť, kedy sa v dobrom človeku ozve vnútorný hlas, ktorý napovie, že toto je už trochu moc... Páčila sa mi hudba, ktorá nepripomína klasickú filmovú hudbu, ale je to skôr súzvuk rôznych exotických nástrojov a zvukov. Mnohými spomínaný sporný záver trochu zaskočil aj mňa. Veselý song k temne ladenému záveru nesadol a useknutý záver by som nejakou scénou nadstavil a film zakončil trochu inak. Aj tak však skvelý vojnový/ protivojnový film. 80%. (11.10.2021)

Dobre to vystihol Necrotongue. Holanďanov poznám ako národ ktorý tvrdo pracuje sú výborní obchodníci a užívajú si život. Históriu mám ako hobby ale kapitola Holandská Východná India po WWII mi buď vypadla, alebo je šikovne zahmlená. A to teda bol šok. Krajinu tulipánov ktorú urobil Adolf z chodu za 5 dní, SS Netherlands divízie, 70 % židov skončilo, udavačov platených kolaborantskou vládou neúrekom, odboja ako šafránu o ktorom sa nakrúca jeden film za druhým. A po vojne títo zmrdi používali praktiky SS v Holandskej Východnej Indii vrátane preživšieho Mojšeho, ktorý prežil Holocaust a ktorému opica na ražni nie je kóšer. A neskončilo to v 1948, zbrane nahradilo ekonomické rabovanie, v ´70 rokoch sa mastili s Molukmi a následoval ich terorizmus v Holandsku. Jim Taihuttu  odkryl tabu najliberálnejšej krajiny Európy (a asi aj sveta). (22.10.2021)

Vždy jsem byl zastáncem možná kapku konzervativní teorie, že film s žánrovou anotací „válečný“, notabene dvě a půl hodiny dlouhý, by měl dozajista obsahovat nějakou tu válku. A stejně tak od „napínače“ většinou, a někdy i naivně, očekávám, že bude alespoň sem tam i napínavý. Čili mě zákonitě tyto trampoty nesympatického dřeváckého pičuse, co měl PéTéeSko ještě předtím, než vstoupil do kontingentu Holandské východoindické, hrdinně osvobozující Indonésii od Indonésanů, vcelku nasraly. Hlavní hrdina sice v eseseskandře občasných lovců opic prošel, pro někoho s nedokončeným základním vzděláním možná zajímavým, prvoplánovým psychologickým vývojem z kokota na ještě většího kokota, ovšem slovy „jeden z rákosí střelený nizožoldák, jeden autobaterií poháněný rachitický indorebel a osm špatně zdramatizovaných poprav třicetikilových Sandokanů“ doprovázených dvěma hodinami čurákování po džungli a po ubikacích zcela nedostatečné malarické jihovýchodní Asie, kde všichni jakože láteří „Uf, to je ale pařák!“, přičemž se vůbec nepotí, to rozhodně „válečný napínač“ neudělá, ani kdyby měli úplně všichni na hlavách helmy, v rukách qéry a tvářili se sebevíc tajuplně a osudově. Měl-li bych teď odborně použít nějakou lapidární a trefnou žánrovou anotační metaforu, byla by to „Nezáživně rozteklý plesnivějící Leerdammer“. (20.11.2021)

„Pokud máš jakékoliv dotazy, nebo tě trápí něco, co jsi tu viděl, jsem tu pro tebe.“ - „Jediné, co mě trápí, je to, co tu nevidím.“ Jenže nakonec toho Johann uvidí tolik, až mu z toho začne být zle. Přitom tomu ovšem bude muset přihlížet bez toho, aniž by hnul brvou…Přišli chránit místní, aby ti mohli v klidu obnovovat svou zemi. Tedy, to jim alespoň řekli, Až na ten drobný detail, že tu jsou všechno, jen ne vítáni. A syn kolaboranta snažící se ulevit svému svědomí najednou uvidí při tom všem marném snažení světlo na konci tunelu v podobě vzoru, který ví, jak udělat v zemi pořádek…Bavilo mě to. Johannova počáteční zlost, že nikdo nic se současnou tristní situací nedělá, jeho nadšení z objevení obdivovaného vůdce až po postupné, čím dál silnější vystřízlivění. Oceňuju výpravu, technické zpracování, výběr specifického tématu (Holanďané v poválečné Východní Indii) či charismatického představitele Turka a jeho přeměnu z „badass“ ochránce na tyrana. Jen ten konec mě trochu minul (na rozdíl od přesného Johanna, ehm). Celkově dávám slušné 4*. (21.11.2021)

"A jéje, zase se tu někdo bude vypořádávat se svou kolonialistickou minulostí, sypat si popel na hlavu a lézt do zadku novodobým komoušům", říkal jsem si zhnuseně, když se mi tenhle film dostal do rukou. Ale musím objektivně říct, že Holanďani se se svým 70 let starým válečným "traumatem" vypořádali taktéž objektivně, se ctí, mužně, syrově, bez zbytečného patosu. Skepticky jsem očekával pravdoláskařské melodrama a nedůstojné sebemrskačství, ale namísto toho jsem dostal víceméně realistický, uvěřitelný a i přes svou nadprůměrnou stopáž záživný a výpravný válečný velkofilm (aspoň na holandské poměry). A nečekaný závěr mi na pár vteřin vyrazil dech, to jsem věru nečekal, bravo. P.S.: A přiznávám, že scénu s japonskými vojáky jsem nepochopil. Copak oni v Indonésii (snad dočasně?) zůstávali i po své porážce ve druhé světové, paralelně s Holanďany? (16.10.2021)