Běžná selhání

Ve své podstatě ekologická agitka (Gaia se zlobí, Gaia si to řádění lidí nenechá líbit) ve feministicko - lesbicko - ADHD a celkově moderně politicky korektním duchu. Chlapi jsou tu jen na ozdobu, myslím, že se to mělo celé natočit rovnou bez nich. Celkově nuda, kdy pořád jako divák čekám Něco, nějakou větší výpověď, ale ta nepřijde. Postavy jsou žel jen načrtnuté, postava Hany si přímo říkala o lepší propracování a psychologii a větší prostor, pak tu máme tu lesbickou "zlou" maminku, kde jsem naprosto chápal její touhu být chvilku sama, chvilku sama se sebou a dělat si to, co ji baví, a pak jsou tu postavy rodičů a Terezy plus samotný ten kluk, které výpověď nenesou žádnou, ale fakt vůbec žádnou, snad kromě opět ekologické snahy chránit zvířátka. A kurňa, porod kočky jsem fakt vidět nemusel. Celkově slušná kamera, výprava, ale mizerná psychologie postav a naprosto tristní a nicneříkající vyznění. Film mi nic nedal, tedy jestli poselstvím nemělo být něco tak okatě profláklého jako mějme se rádi, dokud je čas. Jo a abych nezapomněl - jděte už do pr.dele s těmi klišé, jak všichni bydlí v moderně zařízených vilách nacpaných nejmodernějším nábytkem a spotřebiči. Tímhle sponzoringem film jen popírá sám sebe. (20.05.2023)

Jestliže v našem domácím rybníčku, jemuž říkáme "česká kinematografie", něco akutně chybí, je to druh ryb jménem "žánrovky". Přičemž snímek Běžná selhání na první dobrou působí jako prototyp vztahového dramatu – jenže v jádru pudla jde o velice originální feministický protipól katastrofického žánru, který na relativně minimalistickém měřítku nápaditě operuje jak s vědecko-fantastickými prvky [viz. futuristicky stylizovaná kosmopolitní architektura], tak stylistickými motivy [fialová barva, světla, oheň]. Co se týká příběhu, sleduje jeden den v životě tří různých žen – vdovy Hany, teenagerky Terezy, a matky Silvy – jejichž osudy se vzájemně protnou na pozadí mysteriózní přírodní katastrofy, která divákům zůstává až do konce neodhalena.... A jasně, strašně rád bych tomu za tu jinakost a nevšední tvůrčí zpracování chtěl dát 5 hvězd, protože "na český poměry dobrý" – akorát prolnutí jednotlivých dějových linek mohlo být přeci jen o něco inovativnější a otevřený konec tomu všemu taky moc nepomáhá. I tak jde o neskutečně vynalézavou, konceptuálně rozmanitou a progresivní žánrovku, která snadno strčí do kapsy všechny komerční škváry s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Cena za režii pro Cristinu Grosan naprosto zasloužená.... VERDIKT: 8 robotických pejsků z 10 (31.12.2022)

Čtvrtá hvězda z milosti, jelikož je fajn se občas přesvědčit, že tu někdo zkusí natočit NĚCO trochu JINÉHO (ačkoliv je režie a kamera v rukou maďarsko-rumunského tandemu). Fun fact: první polovina filmu vykreslí životní situaci postav podstatně lépe, než se to daří všem těm dementním romcomům, které tuzemská produkce chrlí po desítkách (a které jsou na vztahy zaměřené). Víme, co jsou tři hlavní hrdinky zač a proč jsou v prdeli, přičemž scénář těží maximum z jednoduchých, avšak jasných situací a účelně využívá kvalitního herectví. Apokalyptická předzvěst jako umocňující kulisa funguje dobře; tvůrci mimochodem vytvořili celkem působivou a depresivní atmosféru, kdy kombinují vizuálno jakési solární bouře se strohou architekturou a odlidštěností služeb/firem. Pak z toho sice nic extra nevyplyne, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby se v našich končinách touhle cestou vydávalo větší množství filmařů. Nějaká skutečná pecka by nakonec někde vypadla. (02.01.2023)

Autenticky ženský protipól vůči "Melancholii" Larse von Triera se na rozdíl od zmíněného díla neutápí v depresích a cynismu. Naopak hledá naději v nám důvěrně známém futuristickém světě, kde hrdinky znovunalézají prostor na své opravdové city a pouta, navzdory obklopení odosobněnou architekturou a v kontrastu s uměle institucionálními snahami o sdílení emocí (od pomocných skupin po narozeninové oslavy). (06.11.2022)

Záhadná exploze v centru města protne osudy tří žen. Hana (Taťjana Medvecká) má těsně před důchodem, je čerstvá vdova, nerada chodí na skupinová terapeutická sezení, doma má robotického psa a čerstvě dostala padáka z práce. Tereza (Nora Klimešová) má doma březí kočku, má rodiče, co razí úzkostlivou péči a se svými nastrčenými kamarádkami slaví své třináctiny. Silva (Beáta Kaňoková) má lesbický vztah, pochybnosti, zda je dobrou mámou a svého malého syna v návalu paniky zanechá v dětském centru. V tuzemsku (existencionální) sci-fi neumíme. A když se k tomu přidá experimentální ráz, je běžný divák velmi znejistěn, co mu vlastně takový druh filmu dá. Rumunská režisérka Cristina Grosan se prezentuje ne úplně špatně, jenže nedisponuje vypravěčskou hutností, která by vzbudila o ženské hrdinky a jejich různorodé osudy nějaký zvýšený zájem. Triková složka je k zasmání. Nějaká valící se mračna nad městem dnes opravdu nevyvolají hrůzu ani u těch nejlabilnějších jedinců. Střídavě se natáčelo v Praze a Plzni, což nepředstavuje z hlediska atraktivity lokací něco extra. Navíc je v rozlehlém městě zřejmě jen jedno nákupní středisko, takže všichni lidé chodí nakupovat právě tam. Takže naše hrdinky se musí vzájemně setkat, i kdyby nechtěly. Pocitově mně film přišel delší než je. Najde se pár scén, které jsou poměrně kameramansky dobře zvládnuté. Takže detailně vidíme, jak kočka přivádí své mladé na svět, a svoji symboliku má oheň, jelikož vzplanou fábory i umělý pták. A rozhodně špatné nejsou herecké výkony protagonistek. Většina filmu je ale naprosto nezajímavě podaná. Žádný vzruch, napětí a nedostaví se ani žádná výrazná emocionální křivka. Když si budu chtít dát sci-fi, tak sáhnu do úplně jiného políčka, kde nebudu pátrat většinu filmu, co to mělo být za výplod. 4/10 (04.04.2023)