東京フィスト
Obsahy(1)
Tsukamoto se ve své autorské tvorbě započaté legendárním debutem Tetsuo opakovaně zabývá tématy tělesnosti, lidské existence ve zcizujícím prostředí moderní megapole a objevování podstaty osobnosti skrze extrémní tělesné prožitky. V TOKYO FIST získávají hrubou fyzickou podobu, kterou umocňuje režisérova typická radikální forma. Dva muži, úředník a boxer, svádějí ješitný boj o ženu. Jejich machisticky zaslepená cesta za posílením vlastních těl kontrastuje s proměnou hrdinky, pro niž objevování vlastního těla vyústí v osobní emancipaci. (JFL)
(viac)Videá (2)
Recenzie (13)
Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu. ()
Po TETSUO už snad Tsukamoto nemohl natočit nic zběsilejšího, tudíž jsem k TOKYO FIST přistupoval celkem klidný. Představete si bitky z FIGHT CLUB, toto je asi 5x brutálnější, namíchané se špetkou existencionální drama. Tsuda (sám režisér Tsukamoto) opustí manželka Hizuru a odejde s jeho dávným známým, boxérem Kojim. Tsuda se proto rozhodne trénovat box a slibuje pomstu, uvnitř je ale pořád stejně zbabělá troska ... Snad až v posledním záběru jsem pochopil, že už je sám se sebou vyrovnaný ... Asi ? ()
Destrukce v několika různých rovinách, rozklad v mezerách Tokya, pro které je středoevropanovi pojem post-industiální velkoměsto poněkud úzký a nedostatečný, odrazy odrazů, sklo, beton a samozřejmě kov, který prorůstá jak tělem individuálním tak sociálním. Tokyo-ken je z těch filmů, které lze pocítit takřka fyzicky. ()
Naprosto souhlasím s Deverantem. Rozklad, to je slovo, které pevně charakterizuje Tokyo Fist i směr tuskamotových pěstí. Rozklad potlačovaných emocí, který rozkvétá v masochismus a obnažuje sebedestruktivní touhy, bortí celý milostný trojúhelník, ale taky mu dává dosud neobjevenou sílu. A Tsukamoto musel při psaní scénáře rozkládat papír. Zběsilou kamerou a ostrými sřihy opět drtí diváky, zároveň si skvěle pohrává s vizuální stránkou a pomocý teplých a studených barev poukazuje na odlišnost světů obou soupeřů. A samozřejmě vše podtrhuje a dokresluje výborný Ishikawa a jeho Der Eisenrost. Géniové industriálního Japonska. ()
Sebatrýznenie, sebadeštrukcia, vylučovanie telných tekutín a krik a mlátenie smerom k divákovi. Príbehová demolícia hodnôt v modravom a zatuchnutom Tokiu. Cukamoto vytvára svoj ďalší povestný mikrokozmos, kde na malom priestore rozohráva komplexný príbeh akéhosi hľadania a stagnácie. Krvavá sprcha vo finále u všetkých troch postáv je završením tak úpenlivo a precízne budovanej prvej časti, kedy box slúži k vypusteniu násilia u morálne slabých ľudí. Veľmi nepríjemný a zároveň dychberúci zážitok aký nemá obdoby. Po prvom Tetsuovi krásna práca s kamerou( hoci je šialená) s tempom a rytmom( hoci je šialené) a s postavami( tie sú hádam najšialenejšie). Film ktorý jasne ukazuje dôležitosť Cukamota ako tvorcu, kde so vztýčením prostredníkom dáva jasne najavo, že japonský konzum je mŕtvy a jediný únik pred úradom a všedným životom je boxovať do poslednej kvapky krvi. Prial by som si niečo podobné vidieť v Rockym. ()
Reklama