Bullet Ballet

(Post)industriální noir ke kterému se přes absenci prakticky všeho cyber, cyberpunkový label stále nabízí. Svůj podíl na tom nese asi hlavně zdrcující nihilistická atmosféra. Tsukamoto tu skutečně vyniká nejen jako pan scénárista či pan režisér či pan kameraman či pan editor ale i jako pan herec. Ne že by v ostatních filmech herecky nevynikal ale v Bullet Ballet mu jeho role obzvlášť sedla. (27.05.2015)

Více čí méně fatální přerod"hrdiny"uvnitř metropole-jako jeden z hlavních motivů-si zde Tsukamoto ponechal(stejně jako osobitou kameru,střih,hudbu..)ale jinak je to film kterým docela vybočil ze své obvyklé tvorby(už tokyjská boxovačka k tomu tíhla)... Nutno říct, že vybočil ale nešlápnul vedle, protože je jasně znát, že má co říct a ví přesně jak na to. Do kolen mě to nedostalo a srdcovka z toho nebude ale nenudil jsem se ani sekundu. (09.07.2013)

Osobně nevím, co je na tomto filmu tak zvláštního (v tomto případě by to podle všeho mělo znamená 'skvělého'), krom toho, že jsem měl při tak krátkém filmu pocit, jako bych se na něj díval 3 hodiny, během kterých jsem netrpělivě čekal, kdy už to utrpení nudného scénáře budu mít za sebou. Další "zvláštností" tohoto filmu bude bezpochyby MIZERNÉ technické zpracování, černobílý obraz si do huby neberu, od zvuku... přes střih... až po otřesnou kameru (úmysl/neúmysl, pořád úplně mimo a na poblití... ruční kamerování jinak oceňuji, ale holt to chce cit a um), díky které si aspoň nešlo ani moc všimnout děsných akčních/bojových scén. Ale klidně si tomu říkejte umění. Za něco zde stojí alespoň hudební sladění a Tsukamoto. Bohužel ne na režisérské židli, na ni u mě zcela selhal. (30.12.2012)

Zmatený příběh dvou znesvářených gangů, jednoho pána co schání pistoli a jakéhosi nájemného vraha. Divný střih a roztřesená kamera, film jsem sledoval s absolutním nezájmem a nepodařilo se mu doručit jakékoli emoce či atmosféru. Zpracování příběhu mě minulo obloukem... Na mě asi až příliš umělecké... Jsem rád, že to mám za sebou.... A ještě jden zásadní postřeh na závěr, film je celý černobílý. (08.01.2012)

Najväčšou devízou Cukamotových filmov je snaha utiecť. Všetky spoločenské a sociálne konvencie sú tu narúšané systamatickou šialenosťou ( nie u postáv) ale u filmového prednesu. Šialená kamera, hudba a strih sú prvkami, ktoré ozvláštňujú jednoduchú až banálnu zápletku. Hlavný hrdina v podaní samotného režiséra príde o priateľku, naštve jeden gang, aby sa následne k nim pridal, keď oni naštvú niekoho iného. Snaha pochopiť úniky ľudí k robeniu niečoho zlého je veľkou devízou postmodernej japonskej tvorby. Narúšanie všetkého krásneho a tradičného - rodina - je tu zobrazovaná ako niečo nepodstatné. V centre je odvrátená strana ľudskosti a ľudskej psyché. Bez erotických motívov ale plná sebatrýznenia a smrti, len aby sa človek emočne prebudil. Na začiatku je záber na švába ležiaceho na chrbte ako na neho stále dopadajú kvapky vody. Neschopnosť utiecť a následné niekoľko pokusov sa rozbehnúť. A ten koniec? Hrdinovia utekajú. Ale kam? Cukamotova pocta všetkému čo je Noir s prímesou tradičnej gengsterky. (19.01.2016)