Americká noc

Pro všechny, kteří se chtějí stát amatérským filmařem. Pro všechny, co mají od dětství vysněné, že se stanou režisérem. Pro všechny, co zaujal dokument Ztracen v La Mancha. Pro všechny, co milují film, dovedou číst mezi řádky a ocení nadhled na tohle vrtkavé pozlátko. Pocta vysekaná s grácií svou vlastní. (01.07.2009)

„Dospěli jsme do poloviny příběhu. Na začátku si vždycky přeju udělat hezký film. Když překonáme počáteční nesnáze, moje ambice se zredukují na to, aby se mi film podařilo vůbec dokončit. Začnu zpytovat svědomí a říkám si. Mohu pracovat líp, mohl si do toho dát víc. A teď už ti zbývá jen druhá polovina, abys to dohnal. Od toho okamžiku se snažím vložit do toho, co se objeví na plátně, co nejvíc života. Vypadá to, že natáčení filmu se dostalo na správnou kolej. Hercům jejich role sedí, štáb je dobře sehraný, osobní problémy jsme odsunuli do pozadí. Zvítězil film." ______ Truffautova osobní pocta a vyznání celoživotní lásky k filmařskému řemeslu. A provedl to po svém. Natočil film krásný svou obyčejností a zároveň film, který dovede říci vše, aniž by znásilňoval diváka. 84% (02.10.2016)

Americká noc je bezo sporu vynikajúcim filmom. Okrem toho je aj poctou pre filmových tvorcov a ľudí od filmu a potešením pre filmových fanúšikov, divákov a kritikov. Verím, že Francois Truffaut mal pri tomto filme obdobný pocit, ako filatelista opatrne otáčajúci listy albumu a pohľadom láskajúci najnovšie prírastky svojej zbierky. Ja si navyše spomeniem, ako som pri premiérovom zhliadnutí nekriticky obdivoval zjav Jacqueliny Bisset. A divák si po tomto filme asi uvedomí, čo sa skrýva za jedným, jedinkým vydareným záberom. (18.12.2010)

Nenapadá mě přesnější výraz než „hemžení“. Neustálé hemžení lidí, kteří žijí filmem, lidí, kteří žijí ve filmu. Scházejí se a rozcházejí, domlouvají a dohadují, pomlouvají a chválí. Jsou roztomilí, směšní i nešikovní. Jsou obyčejní a přesto je na nich něco zvláštního, něco, co jim dodává punc jedinečnosti. Jsou jací jsou, žádná z jejich chyb mi nevzala touhu být členem stejné rodiny, dělat stejně marnivou práci. Milovat film. ___ Americká noc se léty vychvalování mezi cinefily propracovala do pozice „opovažte se ho nemilovat“ filmu, přitom k oslovení diváka sama používá nanejvýš nenucených prostředků. Truffaut si svých diváků, hýčká, nikdy se nesníží k vykonstruované hře na city. Proto všechny ty mikropříběhy mohou na někoho působit neučesaně, některé dokonce zbytečně. Mě svou pestrostí bavily a po dlouhé době jsem si u nějakého filmu přál, aby trval déle. Otázkou je, jste-li nutně odsouzeni do role zachmuřeného pozorovatele, když vás bavit nebudou (jako manželka produkčního, pletoucí uprostřed všeho vzruchu nevzrušeně svetry)? Ukojí vaši touhu po vyšším umění scénář, protkaný v druhém plánu nádhernými odkazy na slavné tvůrce? ___ Muset si v rámci filmů o filmu vybrat mezi propracovanějším, cyničtějším, ale hůře stravitelným Hráčem Roberta Altmana a Americkou nocí, už jen za vizualizací Ferrandovy vzpomínky na promyšlenou krádež fotosek Občana Kanea (který údajně změnil Truffautův život) dám přednost filmu, u nějž jsem ani okamžik nezapochyboval, že vnikal s radostí a pro radost. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Jeanne (18.12.2008)

"Natáčení se podobá jízdě dostavníkem na Divokém západě, zpočátku to vypadá jako pěkný výlet, ale brzy začnou všichni pochybovat, zda dojedou k cíli." Najčistejší hraný metafilm, ktorý siaha po metafyzike filmárskeho konceptu. Bez centrálnej hlavnej postavy, zato zdvorilo, šarmantne a zvodne, ale aj drzo a neodbytne koketujúci s každou jednou osobitným spôsobom. Truffautova francúzska elegancia pri plynulom prechádzaní rozprávania z postavy na postavu, z motívu na motív, grácia, s akou podáva prerod príbehu točeného filmu do príbehu jeho procesu tvorby a účastníkov je priam magická. A to môžem spokojne ignorovať fakt, že je Americká noc poctou filmu, pretože dokonale funguje aj bez toho; či už ako pohľad za oponu alebo "len" luxusná vzťahová konverzačka medzi jednotlivými členmi štábu, s humorom, dramatickou rovinou a, samozrejme, ľúbostnými pletkami. Pekelne dobre skonštruovaný a obsadený film, ktorý ma potešil po stránke formy bravúrnym kompromisom medzi starým kontinentom a novým svetom, ale aj odmaskovaním spôsobu výroby a filmárskych techník. No a najlepší je samozrejme hneď po okúzľujúcej Jacqueline Bisset samotný Truffaut v roli režiséra, ktorý mi dal možnosť na chvíľu nazrieť do svojej hlavy. A to je ponuka, aká sa neodmieta. 100% (17.05.2014)