Jules a Jim

Dobová romance v nekonvenčním pojetí. Truffaut vytvořil živou koláž, která neposedně poskakuje sem a tam a nedává divákovi možnost spočinout či proniknout za formální slupku. Tu skutečně brání dynamická ruční kamera, ostrý střih záměrně narušující kontinuitu a až monumentálně komplikované pohyby hodící se spíše k vysokorozpočtové produkci. Zcizujícím efektem je rovněž užití dokumentárních záběrů nejen z válečných polí, ale i z dobového životního stylu. Dokonce i postavy jsou spíše ploché figurky, do nichž nalévají život barvité věty vypravěče, jež vytváří zvláštní napětí, avšak přeci jen působí trochu úmorně a herecké výkony zde skutečně nijak zvláště nevynikají, neboť herci rezignují na jakékoliv hlubší průniky do svých postav a celková zkratkovitost děje jim nedává prostor rozvíjet situace. Vzniklo tak dílko ze sympatickým espritem a netradičním přenosem dobové atmosféry moderními filmovými prostředky, které dokáží vytvářet jisté impresionistické efekty. Jeho svěží kolážovitost však postupně ztrácí na pestrosti a v druhé polovině hodně umělý vztahový propletenec s minimálním přesahem se spíše líně táhne a zacykleně se opakuje. Tedy skleníkový problém nové vlny, která se utápí ve vztahových pseudoproblémech se zde opět dostavil, ale snímek naštěstí nenabízí jen tyto peripetie a některé jeho okamžiky jsou ukázkou skutečného mistrovství. (10.11.2010)

Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut (09.04.2007)

Na tento film som mal veľmi dobré spomienky, aj keď mi v pamäti uviazol iba pitoreskný príbeh o žene milujúcej dvoch priateľov a vo filme rozprávaný príbeh o vojakovi odchádzajúcom na front, ktorý si na nádraží vyžiadal od neznámej dievčiny adresu a následný virtuálny vzťah s ňou mu pomáhal prežiť ťažké chvíle zákopovej vojny. Ale po pol storočí je všetko inak. Zrútila sa ďalšia moja filmová modla. Filmu ostali z pôvodných piatich iba tri hviezdičky a mne potreba vysvetlenia. Film je konverzačnou, vzťahovou záležitosťou, ktorá chce šokovať. A v tom vidím dôvod jeho rýchleho zostarnutia. Dnes už nešokuje, ten hlúpy nápad s rozprávačom v pozadí irituje, Jeanne Moreau je krásna, ale k osudovej žene má ďalej, časť dialógov síce zaujme, ale zvyšok skôr nudí. Takže ostáva nespochybniteľná atmosféra a herecké výkony. Málo na lepšie hodnotenie. (21.11.2012)

Truffautův příběh o jednom velkém přátelství a podivném trojúhelníku až za hrob. Jeho způsob narace se mi zamluval, na druhou stranu film o určité momenty ochuzuje. I tak vcelku příjemná hodina a tři čtvrtě. Zajímavost: Když Jim poprvé navštíví Julesův domov v Rakousku, Catherine mu ukazuje obraz Julese obléknutého jako Mozarta. Oskar Werner, který hrál Julese, ztvárnil předtím Mozarta ve filmu. (22.08.2009)

Tak som si konečne pozrel túto klasiku, ktorá patrí medzi najobľúbenejšie filmy Quentina Tarantina a celkom nechápem prečo. Dosť obyčajný príbeh lásky dvoch mužov k jednej mrche. Čo na nej preboha videli? Celý ten vzťah alebo vzťahy sú divné, odmerané, po láske a vášni ani stopy. Navyše ten neskutočne otravný rozprávač, ktorý číta celý scenár, pričom všetko, čo rozpráva by zvládli sprostredkovať divákovi herci prípadne režisér inými filmovejšími prostriedkami. Truffaut na mňa zatiaľ veľký dojem neurobil, od takého významného a prevratného režiséra by som čakal, že zvládne bez problémov nahradiť rozprávača. Jeho filmy ma zatiaľ ani dejom ani filmovými prostriedkami príliš nezaujali, snáď okrem Fahrenheita. (28.07.2015)