Příběh Adély H.

Obezřetný a diskrétní portrét soužení jedné nadobro ztracené duše, jíž Truffaut s citem a bez přehnaného melodramatického srdcebolu vyjádřil svou náklonnost a porozumění. Ačkoliv se skutečná Adèle dožila úctyhodných 85 let, její psychický stav se již nikdy nezlepšil a sám Victor Hugo o své dceři napsal, že je „mrtvější, než mrtví“. (12.09.2011)

Autora Bedárov, čiže Victora Huga, môžem kľudne považovať za vôbec najväčšieho vo svojom obore, ale zase jeho dcéru Adélu by som charakterizoval, ako „neposednú” , ktorá trpela tzv. OBSESIOU, t. j. extrémnou posadnutosťou, duševnou chorobou, zároveň deštruktívnym stavom, že kvôli britskému poručíkovi Albertovi Pinsonovi nezávahala odísť ani do ďalekého Halifaxu v Novom Škótsku (Kanada), kam priplávala okolo roku 1863, kde sa stal jej hlavným terčom záujmu, skôr by som to popísal, ako objekt voyerizmu, akejsi túžby zmocniť sa jedinca akýmikoľvek zbraňami, takto mu nielenže písala množstvo milostných dopisov, ale taktiež uvažovala o jeho zmanipulovaní pomocou hypnózy, keď raz navštívila jedného “šarlatána” po vystúpení. Absolútny extrémizmus ohľadom nenaplnenej lásky, beštiálneho trápenia sa našej protagonistky, ktorá má síce stále pozitívne myslenie, že sa jej podarí zlomiť túto kliatbu, ale donekonečna takto fungovať nemôže, a tak skôr, či neskôr, ju to aj tak dobehne, zlomí ju to, poznačí ju to, a tento pozoruhodný, životopisný film francúzskeho mága Francoisa Truffauta za prispenia skvelej Isabelly Adjani, zobrazuje akúsi filmovú rekonštrukciu udalostí, ako sa to mohlo približne stať, keď si zrovna nemyslím, že to bolo presne podľa tohto scenára ! Musí tu byť skrátka určitá fikcia, všetko nemôže byť pravdivé, ale i napriek tomu mám fantastický pocit z tohto f. počinu, ktorý mi opäť raz dokázal, že Truffaut má niečo do seba ! Veľmi kvalitný snímok, za čo môžem poďakovať i Almedrosovi, ale nielen jemu ! (17.12.2019)

Jak snadno lze si ze života udělat peklo... Jenže - kdo cosi podobného neprožil, nepochopí. Co je to posedlost, skrývající se za slovy o lásce. Vyznání, slzy, sliby, lži, výčitky, výhružky, křik... Neodbytnost, manipulace, intriky a vydírání... Dnes by se řeklo "stalking" a snadno určena diagnóza... . . . Truffautův film je z čistě uměleckého hlediska výtečně vystavěnou studií patologického vztahu jedné pošetilé a nešťastné hysterky k vysněnému muži, který snad(?) ji někdy dříve "miloval" (ach, co v oněch dobách se všechno dalo skrýt ve slovech "miluji Vás"...), ona pak přivlastnila si ho ve své víře v lásku, která však neopětovaná se jí (jim!) stává peklem. Věčný příběh, zde shodou okolností na podkladě jedné konkrétní skutečné události. . . . Sebetrýznící svéhlavičku Adélu (pomateně >milující< svého samce - "nejkrásnějšího Alberta" - tak, že mu i pošle holku na jednu noc, protože on "má právo na všechny ženy světa"...) hrající I. A. je ve svém mládí vskutku nádherná a navíc skvěle usazená ve své roli a naštěstí pod mistrovým vedením nepodlehla žádnému zbytečnému přehrávání, k němuž by podobně rozervaná postava sváděla. Zkrátka - stylové, brilantní kostýmní drama, tak jak jen F.T. umí natočit. Skvělé. Pět hvězdiček za příběh - i za úžasnou Isabelu Adélu... ;-) . . . A jen tak mimochodem - Adéla H. dožila se nakonec požehnaných pětaosmdesáti let. - - - P.S. Ano, film nemá žádné strhující tempo - ale (a) proč taky. Tohle přece není žádný hollywoodský psychothriller někdy z půle devadesátých... - - - - - Poprvé viděno 12.11.2008 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 12.11.2008 (12.11.2008)

Truffautova reputace je pro mne čím dál víc typickou ukázkou moci moci a médií – kromě Julese a Jima a možná ještě Hebké kůže, která je ale esencí úpadku, jsem od něj neviděl prvotřídní film. A viděl jsem jich dost. Všechno je galsky vytříbené, promyšlené – a neautentické. Neustálá masáž sdělovacích prostředků (Truffaut=Nouvelle vague) způsobuje, že jsem ochotný dlouhou dobu zkoušet dál a dál, co vyprodukoval. Adéle je určitě zajímavé téma. Adjani tu poprvé předvede hysterák, který mi uhranul v Possession – ale prostředky jsou tak fousaté (byl on vůbec Nouvelle vague? …ty dvojexpozice jsem vídal od dětství v inscenacích České televize??!!), hudba tak nefilmová (dal mu někdo grant za to, že toho skladatele vytáhne?), že mě to neba. Tři hvězdy za spád. (29.08.2011)

S Frantou Truffautem mám celoživotní potíž. Uchopí neobyčejné téma, velmi romantické a většinou tragické. Sežene hvězdy a obsadí je tam. Poté to amatérsky zkurví a doplní nějakým naivním vypravěčem. Nejinak je to s tímto filmem. Všimněte si např. jak píše Isabelle Adjani dopis v roce 1863. Ten dopis by musel mít formát A0. A že jich tedy napsala nepočítaně v tom Halfaxu. S isabelle Adjani už vím, co bych ve filmu o lásce dělal, rozhodně bych ji nenechal psát dopisy, využil bych ji....no prostě využil! (04.12.2011)