Příběh Adély H.

Setkání s nejosobitějším klasikem francouzského filmu režisérem François Truffautem má vždycky zvláštní filmovou příchuť. Jeho díla se vždycky zapíšou do povědomí. Způsob jakým je tento film natočen, aniž by se podbízel, je dokonalý. Příznivou okolností pro film je půvabná herečka Isabelle Adjani v hlavní postavě. Dokonce se mi zdá, že tvůrce François Truffaut s postavou Adély H. trochu sympatizoval s milostným zoufalstvím. Ať tak činil záměrně nebo nikoli, udělal to opravdu nenápadně a pojal film s přesvědčivou věrohodností. Co říci závěrem, možná byla postava Adély složitější a její láska měla více odstínů, kdo ví? Myslím, že tento příběh se klidně může odehrát nebo se může kdykoli přihodit i dnes. A teď ještě malou poznámku na adresu producentů DVD, nebylo by možná na škodu tento netuctový film uvést do prodeje, alespoň pro filmové fajnšmekry, protože má nesporně filmovou hodnotu. (24.12.2010)

Musím konstatovat, že autoři označovaní jako "přínos světové kinematografii" nebývají zpravidla přínosem pro mě. A vyjímkou potvrzující pravidlo nebude ani F.Truffaut. Příběh Adély H. byl nudný jako představitel hlavní mužské role a kromě hereckého výkonu I.Adjaniové jsem neměla žádný jiný důvod, proč vydržet do konce. (01.03.2009)

Bylo to výborné, na druhou stranu mi ale něco říká, že už možná nebudu mít nikdy potřebu si to znovu pustit. Já totiž nejsem příznivcem filmů podle skutečných událostí. Vadí mi, že tu není prostor pro fabulaci, že se to bude odvíjet předem daným směrem a také to předvídatelně (často víme dopředu jak, protože ten příběh známe) skončí. Ale musím uznat, že tohle se velmi povedlo....takže možná se na to přece jen ještě někdy kouknu. (13.11.2008)

Isabelle v nejlepší formě, hrála maximálně věrohodně. Bylo mně jí líto. Taková neopětovaná láska může být kostižerem a ztrátou ducha i duše, jak se to stalo právě Adéle. Ačkoli tady byla nádherná a jeden by se i divil, že poručík odolává, tak lásce zkrátka nelze poroučet. Já se touhle formou i dozvěděla víc o velikánu Victoru Hugovi a jeho smutcích v jeho rodině. Truffaut umí dosáhnout v nás místa tam, kam možná ani moc nechceme nakukovat, ale takovou formou, že si uvědomíme jak slabé je někdy naše tělo a mysl. Díky. (14.07.2017)

Téma extrémní lásky v L'Histoire d'Adèle H. vybízí ke srovnání s Chambre verte event. s La Femme d'à côté. Ze zmíněných tří filmů je dle mého dojmu nejméně působivý. Snad je to proto, že kromě tohoto tématu postrádá další myšlenkové roviny jako v Zeleném pokoji (například motivy smrti, konečnosti či paměti ) nebo dramatický spád v Ženě od vedle. Je to vytříbené dílo nesoucí základní znaky Truffautova stylu, přesto jej subjektivně nepočítám mezi jeho vrcholné opusy. (26.05.2010)