Příběh Adély H.

Bolest a utrpení si jde s láskou ruku v ruce. V tomto případě se nejedná o reklamní slogan BDSM salónu. S Truffautem jsem se již dávno shodl, že význam lásky je v nenaplnění. Síla spočívá ve snění, představách, touhách a vzpomínkách. Jde o tragický, nikdy nedokončený děj, směřující k smrti. Adéla je pro Pinsona přitažlivá jako Hugova dcera, evropský úlet, objekt dobývání. Její zamilovanost a posedlost, její podmanění ho odpuzuje. Žena je jako šelma. Po lovu, který je zároveň cílem, se stává pouze trofejí k chlubení. Domestifikací ztrácí atraktivitu. Adela se vzdává osobnosti, kterou dost možná nikdy neměla a oddává se touze, fanaticky jde za svým snem. Jenže právě to pro ni nutně znamená tragédii. Srdce Pinsona může mít pouze za předpokladu, že on nikdy nezíská to její. Svatba, po které Adela bytostně touží, je zcela nemožná. Propojenost bolesti a utrpení s láskou, libidem a příjemným prožitkem je Truffautem skvěle ztvárněno ve vzpomínkově snových scénách, kdy se spící Adele hodí hlavou myšlenky na smrt své sestry, ale její fyzický projev může být stejně tak krajně trpící jako vrcholně sexuální. Většina ze skvělého hraní krásné Isabelle Adjani je velmi minimalistického rázu. Spousta informací je v očích a "uvnitř". Většina myšlenek je nám sdělena i nahlas, ústy hlavní hrdinky, stejně jako hlasově doprovází psaní svých dopisů. Truffaut tak zdůrazňuje propojenost obou rovin - významnou roli vnitřního života. Jde o jakési psaní románu. Adela se radikálně rozkládá uvnitř, ale neztrácí nic ze své krásy. Vnější chátrání je reprezentováno opotřebováváním šatů, popřípadě nasazením brýlí. (12.12.2011)

Na tomhle filmu lze ukázat, kterak se může kvalitně natočit běžné a na první pohled banální téma nenaplněné lásky. Truffaut jej podal nevtíravě a z diváka emoce neždímá. Minimalistické dílko vedené citlivě v duchu romantismu zde ještě více povyšuje výkon půvabné Adjaniové. Jinak být vojákem Albertem, tak neváhám... :-) (22.11.2008)

Téma extrémní lásky v L'Histoire d'Adèle H. vybízí ke srovnání s Chambre verte event. s La Femme d'à côté. Ze zmíněných tří filmů je dle mého dojmu nejméně působivý. Snad je to proto, že kromě tohoto tématu postrádá další myšlenkové roviny jako v Zeleném pokoji (například motivy smrti, konečnosti či paměti ) nebo dramatický spád v Ženě od vedle. Je to vytříbené dílo nesoucí základní znaky Truffautova stylu, přesto jej subjektivně nepočítám mezi jeho vrcholné opusy. (26.05.2010)

Obezřetný a diskrétní portrét soužení jedné nadobro ztracené duše, jíž Truffaut s citem a bez přehnaného melodramatického srdcebolu vyjádřil svou náklonnost a porozumění. Ačkoliv se skutečná Adèle dožila úctyhodných 85 let, její psychický stav se již nikdy nezlepšil a sám Victor Hugo o své dceři napsal, že je „mrtvější, než mrtví“. (12.09.2011)

akože príbeh to malo priam nehorázny, i ked v dnesnej dobe trochu klisovity. adjani je uplne super, aj ten chalan co hral milenca. celkovo mi ale prekvapivo vadila truffautova rezia. on akoby nevedel co chcel vlastne, prvykrat v zivote som sa aj dost pri JEHO filme nudil. bolo to dost zmatene, v anglicku sa hovori raz po francuzsky, raz po anglicky, potom ide tam, potom ide za tym, clovek nevie ci si to dievca vymysla alebo nie. adela je vlastne uplne priemerna zena ktorej vlastne tak trochu prepne a zacne to nejakym sposobom riesit. no a riesi to tak ze truffaut bol moc nadseny z jej chorobne sentimentalneho myslenia a uplne sa proste.. neviem no. stale je to truffaut, truffaut ktoreho milujem a hrdinky ktore obdivujem. ale toto beriem ako mensi preslap, urcite jeden z jeho slabsich filmov. (13.11.2008)