Frankenstein

Další Branaghovo zpracování klasiky, tentokrát perly devatenáctého století, jež vzešla z manželství dvou výjimečných osobností, Percyho Bysshe Shelleyho a Mary Wollstonecraft Shelleyové, respektive z několika snových vizí, jež Mary Shelley údajně měla během jedné literární seance na panství dalšího velikána - lorda Byrona. Branagh režisér i herec podávají skvělý výkon, i když je místy přidáno na naturalismu a pokud dojde k "režisérské licenci", vždy to znamená více krve a násilí. To však lze pochopit, pokud uvěříme, že je to využito jen k budování intenzivní atmosféry kdesi mezi "horrorem devatenáctého století" a filmem schopným šokovat i v naší době. Skoro to vypadá jako Coppolovo pojetí Draculy, ale přiznejme si, že FF se od původní předlohy odchýlil mnohem více a mnohem, mnohem zásadněji i co do vyznění filmu. Naproti tomu Branagh vede Frankensteina tak jak ho autorka sepsala. S Draculou je zde ještě jedna podobnost, a to v hudbě. Wojciech Kilar i Patrick Doyle rozhodně nepatří mezi hvězdy, které byste čekali u kormidla soundtracku k tak ambicióznímu titulu. Navíc oba OST jsou si velmi podobné svým duchem, a ne že bych chtěl nějak dehonestovat Patricka Doyla - ten svou prací neustále dokazuje, že je když ne výjimečný, tak alespoň všestranný, nicméně nemůžu se rozhodnout, jestli je opravdu ta podoba jen záležitost stejného žánru a doby vzniku jak předloh, tak filmů. Herecké výkony, obzvlášť dvojice Vynálezce/Stvořitel - Monstrum, jsou úchvatné. Ne že by Helena Bonham Carterová, Ian Holm nebo John Cleese nešli do svých rolí naplno, ale jde "jen" o zásadní vedlejší postavy. Zkrátka a dobře, Frankenstein je precizně vyvedené dílko, ale nikdy to nebude srdcovka na pět hvězd. Ty by si zasloužil jen pokud bychom ho hodnotili striktně jako zpracování knihy, neboť ve srovnání s takřka fenomenální předlohou obstál na výbornou. (27.03.2005)

Tahle adaptace nedopadla slavně a někdy moc velké ambice jsou na škodu. Kenneth Branagh v hlavní roli vědce a také jako režisér chtěl přijít s velmi uceleným dílem, kterému bude vévodit rádoby démonický Robert De Niro, ale De Niruv herecký výkon a image, jsou tím nejslabším z celého filmu. Obličej Bytosti nebo monstra sešitím připomínající starou seschlou bramboru spíše budí pousmání než cokoliv jiného, nedej bože, děsivého. Film selhává i jako poutavé dílo o posedlém doktoru Frankensteinovi. Nejednou jsem měl pocit nekonečného omílání, které v podstatě nikam nevedlo. To, co filmu schází, co do působivosti příběhu, dohání vedle atraktivního, ale nikoliv nijak extra hrajícího hereckého obsazení, především svým technickým zpracováním. Výprava a kostýmy patří k tomu nejlepšímu a rovněž plusové body sbírá kamera. Od Brannagha bylo šlechetné, že chtěl náročnou látku zpracovat důkladně, důsledně a uceleně. Z úporné snahy o to všechno se z filmu vytratil důležitý kontakt s divákem. Všechno působí chladně a přestal jsem po nějaké době reagovat na režisérovi výzvy. Film mě nestrhl, nebyl ani vyloženě nudný, ale s látkou se dalo pracovat mnohem působivěji, abych taky jako divák si na film po nějaké době vzpomněl. Právě tím si nejsem tolik jistý, repete nehrozí, a tak beru to, co jsem zaregistroval napoprvé. Výsledek je rozpačitý a nepříliš přesvědčivý. Chtělo by to ještě uzrát. 50% (10.07.2012)

No, dlouho mi tenhle kus v duchu literární předlohy Mary Shelley unikal. Branagh jako posedlý lékař, De Niro jako umělá bytost. Malý Victor, který si už od útlého věku liboval ve vědeckých experimentech, právě dostal sestřičku – sirotka Elizabeth. A taky poznal první velkou bolest – přišel o matku. Jak porazit smrt, ptal se urputně Victor. Sen se nakonec stal realitou. V dospělosti totiž dokázal vdechnout život. Bytost ovšem ve své aroganci nechal jako nevydařený pokus napospas osudu a ta od samého začátku svého bytí překovávala těžké překážky. A to se Victorovi vymstí. Režisér Kenneth Branagh už předtím svérázně přistoupil třeba k shakespearovskému Jindřichu V. nebo k Mnoho povyku pro nic. Je dynamický, teatrální i velmi podmanivý. A ukazuje, jak má vypadat moderní zpracování literární klasiky. Ač bych u některých scén sáhl po střihačových nůžkách, jiné scény bych si klidně přehrál znovu. Herci velmi dobří. (05.06.2020)

Do poloviny filmu mě to všechno strašně nudilo. Celé to bylo takové protahované, hlavní hrdina mi rozhodně k srdci nepřirostl... vše se ale změnilo po tom, co se na scéně objevil Robert De Niro jako Frankensteinův "šílený" výtvor. Šílený píšu záměrně v uvozovkách, protože to, co De Niro předvedl za herecký koncert, převzal absolutně celý film, myšlenku, scénář a děj na sebe, pak to byla jízda jak prase!! Naprosté emocionální orgie, všichni herci hráli extra suprově, radost pohledět, ale "monstrum - De Niro" tomu dával tak neuvěřitelnou jiskru a šťávu, že jsem z toho byl emocionálně úplně roztrhaný. Přesně jako monstrum samo!! Film graduje v druhé polovině zásadní myšlenkou podstatou lidství jako souboru emocí a pocitů. Otázkami na člověka, jako bytost stvořenou z emocí, cítící bytost, otevírá otázky další a další... Na některé menší se pokouší odpovědět, ty zásadní filosofické však účelově nechává otevřené... Za mě hodně povedený film, ale spíše, než horor mi to přišlo jako nějaký psychologicko/filosofický thriller... /80%/ (03.02.2024)

Na druhé shlédnutí (nějakých 12-13 let po prvním) jsou dojmy o něco slabší. Snad za to částečně může samotný Kenneth Branagh, jehož afektovaný hlas mi docela lezl na nervy, snad celkové přehrávání většiny zúčastněných, jakási přemrštěná teatrálnost množství scén, což jsem dříve nevnímala. Scénář je působivý, atmosféra rovněž, některé okamžiky dechberoucí (třeba z tanečku s nevěstou solidně mrazí) a Robert de Niro je prostě fenomenální - jeho herecký výkon i maska jsou hlavním důvodem, proč neodeberu hvězdičku z hodnocení. Nějak už mi tolik výrazná stylizace po letech nesedla a pro jednou musím český dabing označit za lepší oproti originálu, přesto jde o velmi povedenou adaptaci románu. 75% (12.12.2008)