Posledné metro

Pomalé tempo filmu neškodí, naopak, divák má čas vychutnať si atmosféru okupácie nielen Francúzska, ale aj krásnych žien. Truffaut funkčným spôsobom stupňuje napätie, avšak dočkáme sa aj drobného sklamania - trochu naivný pohľad na hľadanie Lucasa Steinera. Túto chybičku krásy však nahrádza prekvapivý záver, kde sa režisér zahráva s divákovým očakávaním. Klasika francúzskeho filmu s výborným Depardieu, môžem len odporúčať. (02.11.2014)

Osud malého divadla během německé okupace Francie s důrazem na pasivní odpor udržováním kulturní nedotknutelnosti a celistvosti, navzdory hluboké cenzuře, antisemitismu a materiálnímu nedostatku. Truffaut ve velmi jemné a balancované rovnováze nachází prostor pro veselý, upřímný, melodramatický a přesto tragický příběh milostného trojúhelníku v obklopení divadelní hry, která se prolíná s realitou a odráží tak vztah mezi politikou, okupací, netolerancí a kulturou. Nenapodobitelným, citlivým a lehkým ironickým stylem dochází ke spojení klasického divadelního filmu do nového, veselého a upřímného celku plného živosti, zajímavosti, přitažlivosti a pravdivosti. (30.01.2022)

Po zhliadnutí Americkej noci som bol v tom, že som videl asi najlepší film F. Truffauta. Nuž, mýlil som sa a po dlhom čase od Truffautovej klasiky sedemdesiatych rokov som sa prostredníctvom čt 2 dostal k Poslednému metru. A prečo je tento film podľa môjho názoru ešte lepší než Americká noc? Truffaut sa totiž s prostredím divadla počas nacistickej okupácie Francúzska poriadne vyhral a výsledkom je podmanivý vizuál filmu, ktorý vyvoláva atmosféru dobovosti, komornosti a čudnej odtažitosti aby mohli vzápätí vyniknúť prívetivé interiéry divadla. Najlepšie je tento fakt dokumentovateľný scénou na chodníku, kde vojak postrapatí malého chlapca a ten je vzápätí odvedený domov, aby mu mama umyla hlavu. Samozrejme len pútavé prostredie, výborne zvolené skladby a presvedčivá hudba ešte nerobí z Posledného metra taký zážitok, akým pre diváka je - rozhodujúce slovo majú vždy herci. V Noci som bol unesený z Truffauta a J.P. Aumonta, tu som si na svoje prišiel nielen vdaka skvelej ústrednej dvojici - Catherine Denevue hrá obzvlášť skvele - ale zaujal ma aj napr. Jean Poiret. Je to však nakoniec kolektívne úsilie, nevtieravé a predsa dostatočne presvedčujúce zobrazenie života počas nacistickej okupácie a Truffautova vzácna schopnosť preniesť diváka na filmové plátno, aby plne zdielal pocity a konanie postáv - to všetko robí z Posledného metra nezabudnuteľný zážitok, filmovú klasiku a čitateľa tohto komenára nechám aby sám doplnil tretí superlatív, ktorý si Truffautov film rozhodne zaslúži. (26.07.2014)

Druhá světová válka je v plném proudu a část Francie i s hlavním městem je v područí fašistů. I v této nedobré době pařížská divadla hrají a lidé je navštěvují. Divadlo Montmartre začíná, i po nuceném zmizení svého šéfa, zkoušet novou hru... Téměř celý film se odehrává v divadle a Truffaut ho natočil takovým stylem, že to celé jako divadelní hra působí. Krásné dialogy, kamera a celkové vizuální ztvárnění, spolu se skvělými a krásnými (Catherine Deneuve) herci dávají dohromady hezký filmový zážitek. 75%. (12.06.2015)

Film se mi dlouho velice líbil, ale nakonec vyzněl tak nějak naprázdno. (20.07.2016)

Někteří z místních superexpertů na filmy se zmiňují ve svých komentářích o "příběhu". Mohl by mi prosím někdo z vás alespoň rámcově nastínit, v čem ten tajemný příběh spočíval, kde byl ukryt!? Děkuji Jedná hvězda je za Kateřiny pohledný xichtík. (19.11.2017)

V tomto filmu je nejkrásnější milostná scéna všech dob s nejkrásnějším dialogem. Odehrává se na zemi a je neskutečně krátká. Ale i to stačí. Na DVD navíc nádherné bonusy z předávání cen, ty mě dojaly rovněž. (18.12.2006)

Fajn klasická kvalita francúzskej kinematografie, ktorá práve v osemdesiatych rokoch 20-teho storočia pomaly doznievala a postupne stratila esprit a šarm ako celá Francia... (20.07.2014)

Truffaut má to kouzlo, že umí točit filmy, které sami plynou, aniž by tam zdánlivě o něco šlo nebo se něco dělo. Tedy dějově to není až tak důležité, jako spíš svým podáním. To platí podobně jako pro Americkou noc také pro tento snímek. Deneuve je zde prostě krásná, ale chladná jak psí čumák. Depardieu předvádí nejen svůj šarm, ale i obrovský herecký talent. Závěr je moc povedený, ale přiznám se, že po hodině a půl už jsem netrpělivě čakal na konec, tedy mohlo to být kratší. 75%, 28.7.2014. (29.07.2014)

Přemile se Francoisovi podařilo prodat problematiku uschovávání židů za druhé světové války. Povětšinou pamatuji silná dramata či alespoň ponurou atmosféru. To ale není případ tohoto snímku. Zde je příběh podáván spíše s glancem a optimismem. Dokonce bych řekl, že ani snímek není přílišně dramatický, spíše nabízí upřímný prožitek tehdejšího divadelního světa. A tak i odpor vůči němcům a boj s nimi je zde podán spíše klidným a netradičním způsobem. Francois zde měl nevěřitelně zlatou ruku na střih a kompozici, tudíž neshledávám žádnou scénu přebytečnou. A tak mi ani divadlo ve filmu nepřipadalo nudné, naopak se mi jeho kombinace s dějovým příběhem líbila. (23.01.2016)

Truffauta mám rád, ale toto ma dosť nudilo. Deneuve i Depardieu hrali fajn, ale celé to bolo také nemastné neslané a vcelku nezaujímavé. Pre mňa sklamanie. (11.02.2022)

Kdysi dávno jsem se začala dívat, ale vzdala. Tentokrát jsem se dívala poctivě, abych doplnila své kulturní vzdělání a zas se žádné nadšení nedostavilo. Zbytečně dlouhý, rozvleklý film. Ani herci dle mého nepodali žádný úžasný výkon. Docela nechápu, proč je tento film označován za kultovní. (14.03.2023)

Tak především, vynikající herci. Všichni, nejen Deneuve a Gérard. Z Gérarda je dneska ožralý tlustý bonviván, tak bylo krásně nostalgické sledovat tohoto elegantního mladíka. Oceňuji, že ve filmu o 2WW není žádná přílišná tragedie, Truffaut balancuje dobře. BOhužel však pro mě je to příliš pomalé a nudné, holt jsem jiná generace. (30.11.2011)

Veľmi, veľmi príjemný film o divadle - a ešte o ničom. (24.08.2015)

Svojí poctou divadlu, doma oceněnou deseti z celkem dvanácti Césarů, mě Truffaut kdysi poprvé nemile překvapil. Nedávno jsem film zhlédl znovu a viděl totéž co tehdy : mělký a klišovitý obraz doby a jejích lidí, mělký milostný motiv, dílo málo vzrušivé, vleklé, uhlazené do podoby, která jednomu z velkých ke cti neslouží. (12.10.2016)