Zkouškové období

Troškův revoluční „coming out“ zřejmě samotného režiséra vyděsil natolik, že se napříště utekl do bezpečného hájemství Drdových pohádek a lidových kameňáků. Nevadí, že složité hledání sebe sama hlavního hrdiny by herecky propracovaněji ztvárnil i Hurvínek, hlavně že se jeho představitel nestydí ukazovat svoje sošné tělo (případně plné slipy). Spíše než (okrajově pojaté) téma homosexuality tak nakonec v paměti uvíznou svlíkací scény Y.Blanarovičové. (27.07.2010)

Roztěkaný film, ve kterém se sametový listopad, homosexualita, nevěra a hledání sebe sama míchá v nepříliš výraznou směs. 1) Změna scénáře během natáčení filmu hodně uškodila. Téma sametové revoluce je násilně implantováno do intimně laděné výpovědi o zdevastovaném životě nastupující generace. 2) Jak je u Troškových filmů obvyklé, forma převyšuje obsah. Režisérův talent na výběr lokací a pěkných kluků (sic!) se projevuje velmi výrazně. 3) Bohužel však naturščikové své role nezvládli, což je silně vidět například na jinak ovšem velmi přitažlivém představiteli hlavní role - Petru (ne Alfredu, prosím, toho si tam ale opravdu neumím představit) Strejčkovi. 4) Inu, kdyby byli strůjci sametových dní váhavější, dočkali bychom se od Trošky zřejmě docela slušného filmu, který by v "předsametovém" období zcela určitě rozčísl hladinu českého filmařského rybníka. No jo, kdyby... (17.04.2010)

Tady se to stalo! Ve Zkouškovém období proběhl Troškův filmový coming out. Od začátku do konce to nedává absolutně žádný smysl, ale poprvé je jedním z hlavních témat nějakého českého snímku homosexualita. Bohužel od té doby Troška rezignoval na tvůrčí ambice a začal točit uřvané pohádky a komedie plné odkazů na falus. (26.09.2020)

Yvetta Blanarovičová se tu neválí v jednom kuse nahá: nahá se tu válí jen jednou, podruhé nahá stojí. A Bílá jí v tom zdatně sekunduje v rudém negližé. Bohužel ne dohromady, abyste si náhodou nemysleli, když to má být první český film, co nějakým způsobem reflektuje homosexualitu (což mimochodem není, ovšem ve Vávrově Veronice to není pojmenováno). Zájemce o více scén z vlakového nádraží odkazuji na film Mandragora. A abych nezapomněl, zajímavá kamera Jaroslava Brabce. (14.12.2009)

Československé filmy natočené těsně po pádu režimu jsou často nevybroušené diamanty, ale občas se mezi nimi najde i shnilé rajče. Čest být tím prvním které jsem viděl, připadla snímku Zdeňka Trošky. Tohle nepovedené sociální drama s nevěrohodným hlavním hrdinou a nepochopitelnou snahou zředit děj reflexí Sametové revoluce, nedrží pohromadě ani v jednotlivých scénách, natož v celku. Režisér se rozmách doširoka, a kam sáhl, sáhl do prázdna. Kamera je ovšem opravdu výborná. (26.07.2022)