Slnko, seno, jahody

Ach jo, nu ano, pane rejžisére. Když si naserete do postele, dá se to ještě zakrejt pod peřinou. Hotový podobenství! . . . Prapočátek následné stále více upadající série. Tehdy snad ještě pochopitelná >ideově< neškodná - takzvaná lidová zábava. Dvě hvězdičky tedy se zavřenýma očima, snad jen pro neporovnatelnou >kvalitu< ve srovnáním s dalšími >troškařicemi< . Škoda více slov. - - - P.S. (3.4.2009 při lehkém večerním nováckém repete...) To je ale bolest, číst tu ty stále přibývající zasvěceně adorantské komentáře s čtyř a pětihvězdičkovými hodnoceními. Pravda, je to zajímavý doklad kulturního myšlení po čtvrstoletí od natočení téhle >letní komedie< . A vlastně i tak trošku vysvětlení, proč dnešní český divák s takovou oblibou se rochní ve všech těch v současnosti vyráběných tuzemských sračkách... A ten Troška? Lze předpokládat, že nebýt pádu bolševika, dávno byl by z něj už >národní< umělec... Hotovej NÁROD SOBĚ!... :-/ (08.01.2006)

Letní komedie mého mládí. To byly časy! Díky prozíravé politice stranických (š)piček nějaký AIDS a ozónové díry u nás nehrozily, to jen zlým kapitalistům za oponou. Takže jsme se mohli úplně bez obav z rakoviny kůže opalovat do bronzova a na seně s děvčaty laškovat fest. A naostro! A nic nám nehrozilo. Pravda, až na to, že nám na seně „ujedou nohy“ a pak dostaneme tu dvojku. Sluce seno a pár facek - od svých rodičů! (20.01.2014)

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) (17.10.2007)

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)

Možná to je opravdu buranina od buranů pro burany, já v ní ale vidím zručnou, spontánní rukou vedenou a autobiograficky inspirovanou satiru vesnického života a zvyků, která stojí na naprosto bezchybném obsazení. Proč si jednou nedat místo lososa poličan. Body navíc za to, jak film ve své době rozdráždil soudruhy (a jak jim to diváci svým zájmem vrátili). (26.12.2006)