Lékořicová Pizza

Vítejte v časech lékořicových pizz, tedy v éře gramofonových desek. Unikátní (silně autenticky působící) filmový výlet do 70. let v USA pohledem PTA = nejdivnější romantická komedie, co si jen lze představit...tady nejde úplně tak o děj a strhující dějovou linku, ale o pocit z té doby - a ten se PTA skutečně podařilo zachytit...asi podobně jako už v jeho předešlých Hříšných nocích... Mimochodem tyhle filmové výlety do Hollywoodu začínají být poslední dobou celkem v kurzu - Tarantino i PTA na to jdou ale každý po své vyzkoušené cestě... Tenkrát v San Fernandu... PS: Paul Thomas Anderson a jeho casting i práce s herci je fascinující - svého předčasně zemřelého dvorního herce Philipa Seymoura Hoffmana kreativně nahradil jeho synem Cooperem Hoffmanem - a byla to trefa do černého! - stejně jako přesdtavitelka hlavní role Alana Haim nebyla vybrána náhodou - zpěvačka skupiny HAIM sice v celovečerním filmu jako takovém debutuje, ovšem PTA děvčatům z HAIM pravidelně už nějaký čas natáčí videoklipy... (24.06.2022)

PTA si dal zasloužený oddech, jenž si dopřál třeba Scott s Dobrým ročníkem nebo Tarantino s Tenkrát v Hollywoodu – a kupodivu mi to dost sedlo. Jasně, Lékořicová pizza je v jádru film „o ničem“, zároveň se však jedná o skvělou dobovku, jíž nikdy nedojdou trumfy. Každá postava je výrazná a nekoukaná (Bradley Cooper vládne!) a každá pasáž tu zaujme něčím trochu jiným. Anderson obchází spoustu klišé, a na ta povinná si alespoň šikovně chystá půdu (běhání!), čímž vzniká svěží oddechovka, která mě na dvě hodiny bezezbytku pohltila. Lidé, kteří budou vyžadovat tradičně vystavěnou a odvyprávěnou romanci (anebo novou pecku od režiséra Až na krev), samozřejmě krutě pohoří. Fanoušci Richarda Linklatera nebo Camerona Crowea by ale tuhle malou sedmdesátkovou radost prospat nemuseli. (09.03.2022)

Once Upon a Time in Hollywood bez hereckých star-power leaderů. A bez velkého finále. Období sedmdesátkového Los Angeles vykresleno stejně bravurně jako u Tarantina, dokonce s použitím rádiovsuvek na soundtracku, ale scénář průměrný. Více jak dvouhodinové poflakování se mladé dvojice, mezi kterou to jiskří ale která ne a ne se dát dohromady, není dostatečně cute, vtipné ani romanticky hřejivé. Menší role ego-excentrika Bradleyho Coopera jako jediná z filmu vyčnívá a vzbuzuje emoce až napětí. Bohužel jenom na krátko. (21.04.2022)

Pro někoho šťastný návrat k Andersonovým kořenům, pro mě bohužel právě návrat k Andersonovým kořenům. Mnohem raději bych viděl nějakou ambiciózní drámu, které posledních patnáct let akademii v pravidelných dávkách servíroval, než rozpačitý výlet do oblíbeného údolí. Tak jako jsem byl kdysi zmatený u subjektivně nepříjemných Opilých láskou, cítím se podobně i dnes, u série řadových historek s podmíněným zcizovacím efektem, kterým chybí pevný základ. Nevím, k čemu je mi psychopat na motorce nebo maniak na benzince. Nahazují obraz doby, který sedmdesátkám dělá medvědí službu a jen zvyšují frekvenci kroužení hlavní dvojice, která k sobě na první ani na druhý pohled nepasuje. S osvědčenými vypravěči potulných mladistvých příběhů nemá ani cenu srovnávat. (25.03.2022)

Do strhující dramatičnosti a osudovosti některých předchozích Andersonových filmů má tahle prosluněná romance o dospívání velmi daleko. Namísto toho nabízí zabíhavé vyprávění v duchu mladých, nesoustředěných životů. Lékořicová pizza nechutná hned po prvním kousnutí, ale časem se dá projíst k příjemnému nasycení. Více zde. (20.03.2022)