Slnko, seno, erotika

Jedna hvězda s každým dílem dolů. Tak to prostě je, ale pořád to bude televize s železnou pravidelností reprízovat, protože diváctvo se těší. A místy právem. Druhému a třetímu pokračování mimo jiné hodně láme vaz skutečnost, že jsou co do délky přemrštěné. Přičemž nápadité venkovské zábavy už je poskrovnu. Stále ovšem spolu se Škopkovou a dalšími přicházejí momenty, které nostalgicky připomenou nesmrtelné gagy a dialogy z jedničky. A přidají další. „Co si o nás ty Italové pomyslej?“ – „No co, že tady žijem v hovnech, no.“ (02.03.2017)

Některé filmy, a patří mezi ně celá Troškova trilogie, si pro mne zachovaly jakýsi přídech uvolňující se politické atmosféry, kteréžto uvolnění se dostávalo do souvislosti s mým sebeuvědomováním v dětském věku. Byly to filmy, v nichž se postupně, tak jak byly postupně natáčeny, objevovaly věci, které pro mne byly dosud jakési mlhavé tabu. Zároveň jsou krásným svědectvím o tom, jak se do našeho středoproudu otiskl stav tehdejší společnosti. To je ostatně důvod proč nedávám žádnému z těchto filmů, jejichž kvality mi nejsou blízké, nějaké radikálnější hodnocení. Slouží mi jako vzpomínka, otisk, reflexe absurdity, s níž jsme byli konfrontováni. (29.10.2012)

Před revolucí těch bobrů a klacků moc na plátně ukázat nemohli, o tom žádná. Stejně jako české kamery na západě. Ale zbytek je jen odvar z minulého dílu, který už tak byl mlácení prázdné slámy. Je to od Trošky velkorysé, ale potenciál jeho "lidového" humoru se už kompletně spotřeboval během pár facek. Ani Italové Dejdar s Kaiserem to nevytáhnou. (20.09.2018)

Docela paradoxně působí fakt, že zatímco předchozí díl vyprodával kina po tunách, tenhle díl se do kin skoro ani nedostal. Já kdysi odchyt v Mětské knihovně, ale bylo to tak, tak a bylo nás tam cca deset. První čás, kdy naši buránci jedou do Itálie mě fakt bavila, protože sledovat jak obyvatelé Hoštic buraní je fakt neuvěřitelný, hlavně díky dialogům. Ve druhé části se děj přesune do Hoštic a zábavnost rapidně klesá a behěm nahatýho finále u hráze klesá na nulu. I tak ovšem musím přiznat svůj úsměv během filmu, který se samozřejmě odráží v hodnocení: Jo a dostala mně poslední věta Helenky Růžičková, když v roce 1990 řvala " A te%d nás čeká budoucnost o který jsme ani nesnili." Ano Helenko, měla si pravdu o tom co se dneska tady děje, jsme skutečně nesnili. (17.10.2013)

Francouzsky(!) študovaný buran režíruje vesnické burany. Uráží mě to, ale co nadělám. Nádherně to popsal pan Nepil, ve své cestopisné knížce, když navštivil poklidný kempinkový tábor a představil si, co by se stalo s tou pohodou, kdyby tam přijeli podobní Troškovští burani. Při tomhle jednom odstavci jsem se nasmál více jak za celou Zdeňkovu tvorbu. Někdo holt umí srandu alespoň naznačit, Troška ji umí jen prodat. (25.03.2006)