Slnko, seno, erotika

Úplně odpad to není, jenom je to strašně trapné. Na druhé straně je to nějaký odraz doby krátce po roce 89. A trochu guilty pleasure, takže jsem nemohl přestat koukat. Největší slanina tohohle díla je, ze oproti těm předchozím, které nějak ukazuji tehdejší vesnici, Erotika jede na nejlacinejsich trendech své doby. (21.05.2023)

Film pobaví stejně jako předchozí díly. Ale jedná se o nejslabší díl ze série. Asi je to tím, že prostředí na venkově není rozložené v celém filmu, ale odehrává se v Itálii také. Tam to nebylo špatné, ale nebylo to ono, navíc herce Martina Dejdara moc nemusím. Přesto je to film, který pobaví a hlavně ke konci filmu mě to pobaví, když už se herci vrací z Itálie zpět na vesnici. Film hodnotím na 77% = **** (25.10.2012)

Troška nám tu už trošku začínal babovřeskovatět. Tam, kde první díly nabízely výborně zvolenou sestavu herců i neherců, tam se teď promenáduje řádka italských eskapád, o něž se stará afektované duo Dejdar/Kaiser. A tam, kde dříve byly karikatury škodolibých vesnických drben a buranů, tam jsou teď vyloženě zákeřní a nesnesitelní kreténi... Baví zdaleka nejmíň. (03.04.2016)

Jedna hvězda s každým dílem dolů. Tak to prostě je, ale pořád to bude televize s železnou pravidelností reprízovat, protože diváctvo se těší. A místy právem. Druhému a třetímu pokračování mimo jiné hodně láme vaz skutečnost, že jsou co do délky přemrštěné. Přičemž nápadité venkovské zábavy už je poskrovnu. Stále ovšem spolu se Škopkovou a dalšími přicházejí momenty, které nostalgicky připomenou nesmrtelné gagy a dialogy z jedničky. A přidají další. „Co si o nás ty Italové pomyslej?“ – „No co, že tady žijem v hovnech, no.“ (02.03.2017)

Některé filmy, a patří mezi ně celá Troškova trilogie, si pro mne zachovaly jakýsi přídech uvolňující se politické atmosféry, kteréžto uvolnění se dostávalo do souvislosti s mým sebeuvědomováním v dětském věku. Byly to filmy, v nichž se postupně, tak jak byly postupně natáčeny, objevovaly věci, které pro mne byly dosud jakési mlhavé tabu. Zároveň jsou krásným svědectvím o tom, jak se do našeho středoproudu otiskl stav tehdejší společnosti. To je ostatně důvod proč nedávám žádnému z těchto filmů, jejichž kvality mi nejsou blízké, nějaké radikálnější hodnocení. Slouží mi jako vzpomínka, otisk, reflexe absurdity, s níž jsme byli konfrontováni. (29.10.2012)