Slnko, seno a pár faciek

Nejlepší Troškův film a vrchol vesnické trilogie. Proti jedničce je rozmáchlejší, bere si na paškál více situací a zdejší místopis/osobopis šlape na sto procent. Princip celé série recykluje vesnické zvyky, které po použití vrací zpět na místo v notně přemrštěné verzi a kupodivu není ve své logice úplně stupidní - je to trefné. Oddechové, blbé, zábavné. Nic víc. (26.12.2006)

V Hošticích se chystá velká svatba - Blažena Škopková a Venca se budou konečně po letech brát. Vše ale může zhatit návštěva profesorky Gábinky, která se kdysi spustila s živočichářem Béďou, ale ten v rámci zachování svých vztahů s Evičkou všechno hodí právě na Vencu. Škopková chce zachovat čest svojí dcery, a tak jí úpěnlivě hledá nového ženicha - a že jich malá vesnička nabízí ... Ať si říká kdo chce co chce, tady ta série Troškovi stoprocentně vyšla. Možná by si ti věční rejpalové měli uvědomit, že taková doba byla, a leckdy i dnes byste na venkově některé charaktery podobné filmu našli. Hereckému obsazení samozřejmě vládne Helena Růžičková - předpokládám, že role Škopkové jí byla psána na tělo - a i když spousta ostatních je také skvělých (Luděk Kopřiva jako farář Otík nebo bezkonkurenční flegmatik Škopek v podání Stanislava Třísky), tak Helenka vládne. (18.03.2010)

Viděno už asi po desáté a pořád slušná zábava. Pokud se dá mluvit o tom, že existuje český humor, tedy humor, který je typický pro náš národ, tak tady ho máme. Pravá vesnická komedie a věrné znázornění českého člověka se svými klady i zápory. V některých jihomoravských vesničkách to takhle chodí dodnes. O tom jsem přesvědčen :-))) 70% (14.04.2009)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)

"- Mami? A co je to coura?...Jáu! - Hajzle jeden!" Druhé filmové dostaveníčko do Hoštic je právě ten typ filmu, který se mi snad nikdy neomrzí. Po událostech prvního dílu se situace ve svérázné jihočeské vesnici zklidnila, ale ne na dlouho. Blažena a Venca se mají brát, ale celou situaci zkomplikuje návštěva Béďovy staré známé a jedna malá lež, která způsobí otevřenou válku mezi rodinami Konopníků a Škopků. S tím přichází řada neskutečných situací, kdy se obě rodiny předhánějí ve všem možném a dělají si navzájem naschvály...a mně praská pokaždé bránice. Jo to byly ještě časy, kdy si byl Troška plně vědom rozdílu mezi vtipným a trapným. (11.11.2008)