Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (viac)Obsahy(2)
Eliška, ktorá kvôli uzatvoreniu vysokých škôl v období protektorátu nemôže pokračovať v štúdiu medicíny, pracuje v nemocnici ako zdravotná sestra a má milostný pomer s úspešným chirurgom Richardom. Spoločne sú zapojení do protifašistického odboja. Keď jedného dňa privezú na kliniku ťažko zraneného dedinčana Jozu zo vzdialených hôr, ktorý nutne potrebuje transfúziu, zachráni mu Eliška, ktorá má rovnakú krvnú skupinu, svojim darcovstvom život. Keď Eliška potrebuje kvôli odbojovej činnosti úkryt, je rad na Jozovi, aby splatil svoj dlh. (RTVS)
(viac)Recenzie (577)
Tady jsem byl opět trochu sklamán, čekal jsem prostě víc, nevím jestli to bylo tou nic moc náladou když jsem na tento film koukal, nebo opravdu tento film tak nezaujal jak bych si podle komentářů a hodnocení představoval... navíc toto téma bylo uděláno v jiných filmech daleko lépe... namátkou si vzpomenu na film pianista, kde Brody se taky schovával..ale tam mě to tedy bavilo o dost víc..jasný že nemůžu srovnávat tyto dva filmy, ale celkově se s tímto tématem dlo udělat daleko víc, než jen to že dotyčná Geislerová, musela kompletně změnit život... za mě tedy jen 3* a 59% ()
Skvěle vybrané herecké obsazení (ach, má milovaná Aňa!), poutavá hudba a výborná charakteristika postav. Silné drama, na české poměry velmi dobře natočeno ale.. něco mi tam chybělo. ()
Dlouho jsem se tomu vyhýbal, ale nakonec skvělý film se silným tématem .. ()
Želary. Ta malá vesnice v horách, kde chodí lišky dávat dobrou noc, kde se každý musí starat sám o sebe, jinak nepřežije, kde si chlapi rovnají mezi sebou účty nožem nebo rovnou pistolí a ženy umírají při porodech. Tvrdý kraj, tvrdí lidé. A zde se ocitla Eliška, městská dívka s velkými ambicemi stát se lékařkou. Byla donucena se přejmenovat, vdát se, spát v jedné posteli s prostým vesničanem a splynout s tamními obyvateli... Už z oficiálního textu distributora je zřejmé, že film staví na silném příběhu, který nechá málokterého diváka lhostejného. Ještě větší síla je ale ve zpracování, které je velmi zdařilé od A až do Z. Ač si o to příběh přímo říká, vše se podařilo ztvárnit tak, že snímek nepůsobí ani trochu lacině či pateticky. Teď po letech, co jsem se na něj znovu dívala, jsem ho prožívala ještě silněji než poprvé. A vlastně jsem ráda i za ten konec, který byl vlastně jediným možným...Překrásný filmový zážitek. ()
Další z filmů, který by měl povinně shlédnout snad každý Čech. Hořké momenty jedné z nejtemnějších stránek naší historie. Silný příběh, který musí oslovit snad každého, příběh odvahy a charakteru člověka, který i v těch nejtěžších momentech dokáže na úkor svého života riskovat a pomoci. Originál Legátové nesrovnatelný, tady ale nehodnotíme knížky. 5* už jen pro silné téma! ()
Nejspíš touha mojí duše, která po tomhle idylickém životě v Želarech prahne. Proto ho tak miluji. ()
Je to dobré, ale přece jenom tomu chybí větší vroucnost a taková ta vnitřní síla. Zkrácení o půl hodiny, upuštění od některých vedlejších témat a větší věnování se hlavní linii filmu bych pak asi také ocenil více. ()
Velice silný film, kdy jsem se vcítil, jak nelehká to byla doba a jaká zvěrstva se děla. ()
Trochu nadhodnocený snímek. Jestli jsem si dobře všiml, tak tyto dvě scény spadají do období podzimu 1943: čokoláda z amerických letadel a popravení pomocníci partyzánů. Pokud tomu tak skutečně je, potom se tvůrci dopustili historických omylů, poněvadž partyzánský odboj byl na Valašsku až od září 1944 a americká letadla přelétala nad naším území až od července 1944. A oběšenci uprostřed temného lesa? Nacisté v několika případech i u nás nechali viset oběšené partyzány na stromech či telegrafních sloupech, ale dělo se tak na veřejně frekventovaných místech za účelem odstrašujícího účinku, nikoliv na málo přístupných místech jako byl např. "prostředek" hustého lesa (filmaři prostě chtěli nějak vyděsit hlavní hrdinku a jiný způsob je nenapadl...). Způsob vyobrazení rudoarmějců je případ sám o sobě. Znásilňování českých žen sovětskými vojáky bylo bohužel poměrně běžné, ale nedorozumění a masakr na způsob toho, co je znázorněno ve filmu, mně není znám. Samozřejmě ale nevím všechno. ()
"Copak na to Vaše svědomí? ... Jak víte, že nějaké mám?" Silné drama, v mnohém jistě provokující, s parádními hereckými výkony zobrazuje drsné moravské prostředí na pozadí válečné doby. Opravdu, takový příběh jen tak nevymyslíš... ()
Spoiler. Krásný příběh z období druhé světové války. Četla jsem i knihu, podle které byl film natočen a s jistotou mohu říct, že film byl několikanásobně lepší. Herecké obsazení bylo naprosto bravurní. Temná, chladná a bojácná atmosféra se prolínala celým snímkem. Kostými a nálada byly taky perfektní. Každou slečnu jistě očaroval Joza. Takového hodného a citlivého chlapa aby ženská pohledala. Postupně se do něj zamilovávala nejen Aňa, ale i já. Natáčelo se na krásném místě. Konec, kdy malý vyvrhel zachrání celou vesnici byl moc dojemný. Opravdu velmi emoční dílo. Člověk se dokáže nakonec dost dobře přizpůsobit téměř každé situaci. ()
Děti vypustily Moranu po potoce, ale holčičce se jí zželelo a přinesla ji usušit do kostela, čímž vesnici zatáhla do problémů. ()
Kvůli velkému očekávání jsem byl ze začátku mírně zklamán. Tento ambiciózní snímek s příslušnou podporou reklamní kampaně začal však nabírat určité tempo (i když stále klidné), a tak jsem si ho začal postupně víc a víc vychutnávat až do drsného konce a jeho délka mi ani nevadila. Až na některé horší dialogy můžu označit scénář za velmi povedený s ohledem na předlohu. Vesnické prostředí, které měšťačce úplně změnilo část života, bylo přesně takové jaké mělo být - silně depresivní (také díky asistenci hudby). Ze skvělého výběru herců jsem si oblíbil realistického dětinského burana G. Cserhalmiho a naopak jsem stále nemohl přijít na chuť Aňe, která se příliš nehodila do 40. let, přestože se sebevíc snažila. M. Donutil a J. Dušek ukázaly své kvality zase ve vážnějších rolích. Ondřeji, pár Lvů Ti to asi hodí... ()
Velmi silný příběh, který nabízí kromě výborného zpracování (kamera, výprava, zvuk) i velmi dobré herecké výkony, kterým vévodí výborná Anna Geislerová se svým maďarským kolegou (jehož jméno je dost těžké vyslovit natož napsat:). Hodně mě překvapil tlumený výkon Miroslava Donutila, který ale není na škodu ba právě na opak. Nejvíce se mi, ale líbila Jaroslava Adamová. Já si myslím, že si může na poličce udělat místo pro českého lva. Filmu by též prospěla kratší stopáž a o něco svižnější režii. ()
Najsilnejšie momenty filmu sú : potrat a útek zo želar. Hneď po Pelíškach asi druhý najlepší film. Kde sa na neho hrabe dnešná shit-comedy tvorba typu Rafťáci a pod. ()
Opravdu výborný snímek. Nemůžu porovnávat s knihou, neboť jsem ji nečetl a jak znám ostatní, kdo ji přečetli, budou film kritizovat, ale podle mého názoru nemá chybu a tak si nemyslím , že cokoliv jiného než 5hvězdiček nemůžu dát. ()
Smutný konec mě dostal. Opět hlavní hrdina omylem zastřelen svým kamarádem:( Bohužel se to jistě nestalo jednou. O válce už dlouho nechci slyšet. Přirovnávat k jídlu tentokrát nebudu. ()
Smutný příběh s relativně šťastným koncem pro hlavní hrdinku. ()
Pokud od filmu nečekáte nic navíc tak ideální volba. ()
Súvisiace novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (viac)
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (viac)
Der Film 4 a jeho zajímaví hosté
Letošní ročník festivalu německy mluvených filmů Der Film 4, který se koná v pražských kinech Světozor a Aero ve dnech 1. - 7. 10. 2009 a brněnském kině Art ve dnech 8. - 11. 10. 2009, představí svým… (viac)
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (viac)
K tematizaci 2. světové války (nejen) ve filmu se stavím skepticky, jednoduše proto, že je to vzhledem k povaze historické události TÉMA psané kapitálkami. Bohužel existuje mnoho různých důvodů, proč musíme tuto válku považovat za stěžejní událost našich dějin, která ovlivnila naprosto VŠE (psáno kapitálkami). Má skepse pak vychází z toho, že se tato výrazná část našich dějin stává jakousi mršinou, na které se řádně nasytí kdejaký umělecký sup. Vzniká nadprodukce tvorby, které se kolem Války točí, až to člověku může připadat úsměvné (všichni ti kouzelníci, porodní sestry, tatéři, krejčí, dívky, sestry, houslisti, sabotéři, děti, děvčata, fotografové, účetní, rusovlásky, lékárnici, Romeové a Juliové, světci, doktoři, švadleny, kápové, soudci a hrdinové z Osvětimi) - jenže vyvolat byť jen minimální úsměv na tváří jednak není etické a jednak to jde proti očividnému faktu, že část těchto děl (předpokládám) je skutečně kvalitních (nebo perfektních, typicky La vità è bella, Jojo Rabbit), zpracovává látku s úctou a podává určité svědectví, z níž by si i někteří současníci mohli poučit, alespoň kvůli faktu, že válka je v dnešní postmoderní době prehistorický přežitek. Je ovšem vhodné přiznat, že právě trvající síla tohoto TÉMATU jen ulehčuje tvůrcům tvorbu skutečně silného díla, e. g., divadelní adaptaci Hany od Aleny Mornštajnové jsem prožil přikován do sedadla, nejsem si však jistý, zda je to umem autorky, nebo tím, co zpracovává; Spielbergův Schindlerův seznam je samozřejmě kvalitní dílo, ale snad taky spíš tím, že zpracovává kvalitní látku. Podobnou skepsi jsem měl i před sledováním Želarů, neboť to pro mě měl být jen další tuzemský film, který hojí historickou bolístku. A snad na mě skutečně silné TÉMA zapůsobilo, protože momentálně cítím, že jsem byl skeptický zbytečně. Filmová adaptace Jozovy Hanule a povídkového souboru Želary totiž není jen svědectví nějaké dávné války, ale i přes premiéru před více než dvaceti lety střízlivě zasahuje do historie a zároveň přesahuje do současnosti. Příběh a pohnutky jeho postav jsou sice motivovány molochem nacistického Německa a okupovaného protektorátu, nicméně vypráví vlastní děj o nutnosti městské dívky ukrýt se v drsném horském kraji a naučit se fungovat na venkově, o nuceném manželském svazku pro poskytnutí bezpečí, o prostém životě na samotě, o tom, že jsou muži prasáci, o jednom muži, který svou ženu, která byla ke sňatku s ním donucena, respektuje a takto bych si mohl vymýšlet až do konce rusko-ukrajinské války. Tímto se film též vyhýbá parafrázím Adorna, neboť ačkoliv to write poetry (or as I would add, any kind of art) after Auschwitz is barbaric, protože se tématu Osvětimi (a obecně války) de facto vyhýbá a jen se jich dotýká. Kromě vypsaného však oceňuji zasazení do (snad i idealistického) přírodního prostředí, prostého venkova, který funguje mimo velká města a o nějž se velká politika jen lehce odráží. Dílo pak působí, že si na nic nehraje, jakkoliv lze samozřejmě spekulovat o nářeční či idealistické stylizaci - ostatně minimálně Joza samotný je takový moravský ušlechtilý divoch. Já sám jsem zastáncem toho, že bychom měli jít zpátky do lesů a pokud na deset nabubřelých teen komedií o lidech existuje dílo o přírodě, tak sem s tím. Ty komedie (= strawman pro konzumní jednoduché záležitosti) jsou samozřejmě koukatelnější, snad i proto, že efektivně pomáhají zapomínat na to, že žijeme na planetě Zemi; nicméně lepší než zapomínat je připomínat si, jakkoliv je to připomínání často těžké (ostatně proto se považuji za jednoho z mála obhájců Matky Země od Knuta Hamsuna - těžce čitelného a nudného románu o týpkovi, který si v přírodě staví usedlost, ne proto, že by byl až tak kvalitní, ale prostě proto, že nám připomíná, kde žijeme). To samé dle mého názoru dělají i Želary a předpokládám, že jejich knižní předlohy zrovna tak. Neříkám, že tam jiná témata nejsou, a že tam nadšenci nemohou hledat historické souvislosti s Druhou světovou válkou, ale já jsem člověk prostých potřeb a považuji za své svaté právo hledat si v uměleckém díle to, co skutečně chci. () (menej) (viac)