Želary

Věděl jsem, že se jedná o jeden z nejoceňovanějších filmů poslední doby, přesto jsem od něj nic velkého neočekával. Čekal jsem myšlenkově náročné ubíjející drama o mezilidských vztazích. Které se v podstatě koná, ale stravitelnou a přitažlivou formou, i pro mne - adolescenta. Elitní obsazení nejen českých herců, nádherné exteriéry a silný příběh ze silného historického období... 90% (25.10.2009)

Pár much by se našlo - tenhle styl moderní české kinematografii ale celkem sedí a nebudu se tolik zlobit, jestli jí ještě nějakou dobu vydrží. Možná by neškodilo nasazovat více neokoukaných váří. Nic proti Jaroslavu Duškovi, ale začíná ho být poněkud příliš. Na druhou stranu sázka na jistotu v podobě rozkošné roličky Jana Třísky vyšla na jedničku a jeho svérázný horal byl možná i nejrázovitější a nejsympatičtější figurkou celého filmu. Na snímku je poznat, že čerpá ze silné předlohy a její potenciál nebyl rozhodně promarněn - neříkám, že by to nešlo ještě o něco lépe. (02.01.2006)

Nebýt úletů typu dovětku "po letech" či laciných scén s krásným oduševněle koukajícím psem, tak to mohlo být vynikající. Takto je to bohužel jen nadprůměrně kvalitní po všech stránkách. Větší problém mám pouze se stopáží. Je tu mnoho zbytečných scén a naopak dost zásadních absentuje. Vzhledem k počtu postav v ději, zůstává zákonitě chování některých nevysvětleno. To se pochopit sice i dá, ale když to samé platí i o hlavních postavách, tak to již je poněkud zarážející. (27.03.2005)

První půlka, než hlavní hrdinka doputuje do chalupy, je NAPROSTO PŘÍŠERNÁ! Herecké výkony jsou nepřesvědčivé, režie amatérská a z obrazovky na vás dýchá umělost, hranost a nepřesvědčivost. Zlom ovšem přichází s odjezdem z města. Vše se najdenou obrací k lepšímu a film konečně dostává nějakou tu atmosféru a napětí. První polovina rozhodně není špatně napsaná, námět je výborný, ale to bolavé provedení... Druhá půle je naopak dobře natočená, ale příběh už tak neohromí. Proto hodnotím jak hodnotím. (03.01.2006)

Po prvním zhlédnutí jsme nebyli úplní kamarádi. Pár chybek jsem našel, na něco (vlastně úplně zbytečně) upozorňoval. Dnes asi po čtvrté náhodné televizní projekci považuji Želary za jedno z nejlepších českých dramat posledních let. Těch odehrávajících se na pozadí druhé světové války možná vůbec nejlepší. Trojan debutoval hned po revoluci, pak producentsky uvedl v život několik velmi kvalitních kousků kamaráda Jana Hřebejka, a na režisérskou stoličku se vrátil až po dlouhých letech. Léta páně 2003 to ale stálo za to. Začíná to jako stylové protektorátní retro, končí jako silná romance z nehostinné doby vyzrálého tvůrce. Prostě tak to vnímám já. On, nevzdělaný venkovan, se vedle ní stává rovnocenným partnerem, ona, rozmazlený fracek, se naučí vyrovnat se všemi šrámy a začne myslet i na druhé. Svět horských Želar je díky tvůrcům barvitý i živelný zároveň, díky castingu tu máme hned několik výtečných partů (vyjma spontánního ústředního dua třeba dětské postavy i Donutila, naopak škoda, že pole rychle vyklidí režisérův bratr Ivan nebo Jan Hrušínský). A Ostrouchova hudba? Ta se jen tak neoposlouchá. (23.06.2014)