Moje učitelka chobotnice

Nesmírně citlivě natočený dokument, který na pozadí téměř intimního vztahu mezi člověkem se srdcem na správném místě a neuvěřitelně inteligentní chobotnicí přibližuje laické veřejnosti taje a krásy světa chaluhového lesa u břehů jižní Afriky. Chobotnici jsem si zamilovala hned v úvodních minutách a za doprovodu komentáře vedeného vemlouvavým hlasem Craiga Fostera a příjemné hudby jsem se nemohla nabažit obrazů z její strastiplné životní pouti až k velmi dojemnému konci. Myslím si, že Craig Foster si zaslouží úctu a respekt za svou bezmeznou lásku k přírodě, k níž vede i svého syna. (100%) (02.04.2021)

Hlboko osobná skúsenosť a následne predanie tejto skúsenosti pánom Fosterom, ktorý vo svojej výpovedi preukázal dostatok rešpektu a pokory na to, aby som tomu celému, ak už nie s bezvýhradným nadšením zatlieskal, tak určite uznanlivo kývol a splna srdca mu tento zážitok doprial... ba dokonca poďakoval za jeho sprostredkovanie. Palec hore. (07.10.2020)

Fascinující a srdceryvný příběh o přátelství muže s chobotnicí (ano, čtete správně), při kterém se tají dech. Nejen nad výjimečnou audiovizuální stránkou, ale především nad vztahem člověka s inteligentním mořským tvorem. Pokud by tohle bylo promítáno ve školách jakožto názorná ukázka dovedností chobotnic, předčí veškeré vědecké poznatky. Tohle je autentické a z první ruky. Záběr na muže, doslova se mazlícího s chobotnicí... nemám slov. V posledních letech se mi do paměti tolik nevtiskl žádný jiný dokument jako právě tenhle. Asi opravdu stárnu, ale čím dál víc začínám obdivovat krásy přírody a oprošťuji se od světských věcí. (06.03.2021)

Pravděpodobně nejlepší dokument o přátelství člověka s juvenilní chobotnicí (Chobotnice z II. patra jsou jakožto fikce diskvalifikovány). Netušil jsem, že si dokáže osedlat žraloka, používat škebli jako bojový štít, ze srandy skotačit s hejnem ryb nebo se nechat pomazlit v náručí. Podle mě se s ním ale manželka kvůli ní rozvedla, protože s ní trávil víc času. Vhodné pro všechny od 6 do 666 let. (03.10.2020)

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)