Moje učitelka chobotnice

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)

Dokumentárne filmy sledujem len zriedka, ale My Octopus Teacher je viac než len bežným dokumentom. Od prvej chvíle ma to zaujalo, nechala som sa unášať, ponorila som sa nielen do filmu samotného, ale aj do prekrásneho podmorského sveta a obdivovala tú krásu. Čo je dôležité, veľa som sa dozvedela. A okrem toho všetkého tu máme príbeh. Obdivujem odvahu a vytrvalosť tohoto človeka, každý deň znova a znova sa ponára do studenej vody, aby sa niečo od chobotnice naučil a táto skúsenosť mu mení život k lepšiemu a stáva sa iným človekom, lepším a citlivejším. Celý dokument je pastvou pre oči, pohladením duše a dokonalou symbiózou vizuálu a nádhernej hudby. Toto je My Octopus Teacher a ja mu udeľujem plný počet a tlieskam. (18.05.2021)

Nikdy by mě nenapadlo, že si tímto dokumentem vytvořím vztah k chobotnici. Neskutečné. Navíc nechápu, jak je možné, že Craig Foster dokázal celý příběh oné chobotnice zfilmovat, že dokázal u všeho důležitého s kamerou být, že se vůbec dokázal nadechnout a pod tou vodou nějaký čas vydržet. Přišlo mi, jak když má žábry a dýchá jimi ve vodě, jak kdyby splynul s chaluhovým lesem a stal se jeho součástí. Dokument má podle mě neskutečný přesah. Nejenom myšlenkou, ale i závěrem, který je asi nejemotivnějším závěrem, který jsem kdy v dokumentu ze světa přírody viděl. (11.01.2021)

Velice podmanivý je nádherný život pod hladinou a tento dokument přišel na svět, mezi nás, díky člověku se srdcem na správném místě, chybujícím, tápajícím, hledajícím, aby nám zprostředkoval přirozenou krásu... Půvabná chobotnička mu zpestřila bytí, navázala kontakt a zcela odzbrojujícím způsobem si ho získala, následně obohatila.. Dech beroucí záležitost.. (03.11.2020)

"Naučila mě, že člověk není jen pouhým návštěvníkem přírody, ale jeho součástí. A to je velký rozdíl." ________ Jak již název napovídá, oscarový dokument 'Moje učitelka chobotnice' skrze retrospektivní metodu vyprávění pojednává o tom, kterak jihoafrický dvojník Christiana Slatera k přátelství s chobotnicí přišel. Zoofily ovšem budu muset zklamat, páč žádný BDSM scény mezi nimi nejsou. Místo toho divák sleduje velmi subtilní drobnokresbu neobyčejného přátelství mezi člověkem a tímto hlavonožcem. Specifická výjimečnost, díky níž je tenhle dokument hotovým magnetem na ceny, tkví v tom, že absolutně stírá jakýkoliv žánrový distinkce mezi hraným a dokumentárním filmem, a nakonec vyvrcholí do dechberoucí metafyzické alegorie o koloběhu života. Snímek je taky famózně umocněn až Newmanovsky stylizovanou hudbou pod taktovkou Kevina Smutse, která dodává náležitý emocionální náboj. Příběh je sice mírně zkratkovitý, ale to ve výsledku vůbec nevadí, protože jde o nádhernej důkaz toho, že i v době klimatický krize stále existují přírodní zázraky...... // VERDIKT: emocionální heartbreaker. 9,4 chapadel z 10 // 🐙💔 (31.12.2021)