Réžia:
Jasmila ŽbanićScenár:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (viac)Obsahy(1)
Bosna, júl 1995. Srbská armáda sa blíži k Srebrenici, ktorá je vyhlásená za „bezpečnú zónu“ OSN. Desaťtisíce ľudí utekajú zo svojich domovov na blízku základňu OSN. Prekladateľka Aida, pracujúca pre OSN, dôverne pozná situáciu na základni i mimo nej. Bojuje s neúprosne sa krátiacim časom, aby našla cestu z blížiaceho sa pekla pre obyvateľov mesta i jej najbližších. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (152)
„Ále, kráčím si takhle vstříc pěkně zkurvené životní mizérii, přičemž u toho budu dost hustě sugestivní, místy až močopudná, taxi holky a pupušové určitě nachystejte kapesníky.“ Dramaticky docela silný až tísnivý film, u kterého si rozhodně nebudete vesele podupávat Verdiho árie či pobrukovat Sienkiewiczovo libreto k nim, jak by mohl název napovídat. Válka je prostě zmrd, kor válka mezi necivilizovanými animálními hovady na obou stranách, kterou pak vesměs odsírají civilisté. Je sice trochu tendenční svinstvo, které leckomu může černovybělit historické události, už tak oběma stranami 25 let post coitum brutálně zkreslované, vyobrazit Srby jako největší kundy a nezmínit, co za SS zvěrstva poturčenecký dobytek z ARBiH pod vedením snad nejhoršího (a asi i nejvychcanějšího) válečného zločince celého konfliktu, Nasera Zkurviče, jenž paradoxně vyklouzl z celé té Haagské frašky, neméně masově prováděl před Srebrenicí etnickým srbským civilistům v rámci účelových provokací, čistek i čirého sadismu. Takže si pěkně zachovejte divácky odstup, jediná pravdivě černobílá věc na celém spektáklu bylo vyobrazení obvyklých zpolitizovaných impotentů z UNPROFOR, kteří naslibovali bezpečné zóny, načež hezky Mladičovi nashromáždili celé porážkové stádo a arivederči, čímž jsou de facto za celou tu masárnu úplně stejně odpovědní. ()
Půl století od konce druhé světové války si Evropa připomněla, že Homo sapiens nemusí vždy znamenat člověk moudrý. Válka v Jugoslávii, to jest kromě jiného masakr ve Srebrenici, později dokonce uznaný za genocidu. Okolo plánovaného vraždění vesměs mužů a chlapců muslimského vyznání sledujeme příběh bosenské učitelky Aidy, která (místy marně) pobíhá po základně, snaží se překládat a po očku neustále sleduje stoupající napětí a zejména svého muže a dva syny, protože vojáci srbského velitele Ratka Mladiće už mají téměř prsty na spoušti. Stejně jako u většiny zfilmovaných tragédií je to i tentokrát intenzivní a funkční. Do spletitosti onoho konfliktu nicméně úplně nenahlédneme. Zpracováním/uchopením je mi přeci jenom bližší třeba Greengrass (a jeho syrová Krvavá neděle, Breivikovo řádění či Let číslo 93). ()
Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé. KVIFF 2021 ()
Nevedel som, že táto udalosť je nielen hanbou srbskou, ale aj holandskou... a nakoniec aj každého, kto jej mohol zabrániť zo širšieho uhľa pohľadu, čiže aj všetkých, kto sa na konflikte zúčastňovali a kto ho chcel aj aktívne ukončiť. Tu tej aktivity príliš vidno nie je. Žbanič musela vymyslieť spôsob, ako film o Srebrenici nakrútiť tak, aby bol pozerateľný, t.j. diváci netrpeli neustále pohľadmi na vraždenie a utrpenie civilistov. Naopak sa jej podarilo nakrútiť film, ktorý je po celý čas napínavý a drží pohromade, s hlavnou postavou sa ihneď stotožníte a aj tak tú hrôzu cítite, ale film si užívate ako kvalitnú a informačne dôležitú filmárčinu. ()
Velice silný příběh, který dokazuje na diváka přenést podstatně více uvěřitelnějších emocí než největší hollywoodské dojáky. Tady jde doslova a do písmene o život. Aida běhá, prosí, vymýšlí, žadoní, podvádí jen aby uchránila svou rodinu od jisté smrti. V závěru divákovi docvakne, že každá válka jednou skončí a vy se musíte třeba po zbytek života koukat nepříteli do xichtu! 80% ()
Galéria (22)
Fotka © Cinéart
Zaujímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Reklama