Komisár Rex

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)

Když moji spolužačce vykradli firmu, strávila řadu hodin u nikam nevedoucích výslechů, kde jako by si po čase našli bezradní policisté ideálního viníka v její osobě. To ji tak rozčílilo, že v pohoršení nad neschopností policie křičela : „To je neslýchané, jen se podívejte na televizi, denně tam uvidíte, jak takový tlusťoch řeší případy ze svého křesla a jinde to dokonce vyřeší obyčejný pes a tady si celá slavná policie neví rady.“ Moc se mi tahle historka dokreslující velkou popularitu tohoto, docela podhodnoceného seriálu líbila, vždyť i zde ho bodovalo 14 a půl tisíce lidí. Já se k nim přidám. Každý seriál musí zachovávat svoji originalitu v osobě vyšetřovatele, protože řešené případy jsou ve všech seriálech dosti podobné. Rex originální je, a na prosbu vnučky musím ještě hvězdičku přidat. (24.01.2013)

Prvú sériu som nevidel, pričom asi tá bola najlepšia (ako vo všetkých seriáloch). Pokým tam bol Tobias Moretti, bol to celkom slušný kriminálny seriál s roztomilým Rexom. No potom to už bola len jedna veľká reklama na plnené žemle, ničím nezaujímavé „kriminálne?“ prípady. Len ľutujem toho psa, ktorý si nemôže povedať ako ostatní herci „končím“ a musí túto brečku ťahať ďalej. Jeho herecký výkon je lepší ako výkony všetkých hercov, ktorí v tom hrali, dokopy. (04.04.2003)

"Komisár Rex" bol najchytrejším (a aj najsympatickejším) členom viedenskej kriminálnej polície. Čo na tom, že to bol pes - pekne stavaný nemecký ovčiak. Rafinovane si vedel poradiť s každou prekážkou. Zadržal nejedného nebezpečného zločinca priamo pri čine. Vedel prejsť cez rozum aj svojim ľudským kolegom. Čudujem sa, že nevedel aj rozprávať. * (10.03.2008)

Komisař Rex je jedna z věcí, které jsem začal sledovat opravdu v ještě útlém věku. Ještě si dokonce i pamatuju, že se vždycky vysílala na Primě, tehdy začátek prime dokonce 19:55! Klasický motiv policajta a psa je filmovým fandům pochopitelně dobře známý, ale řekl bych, že Rex je u nás vlastně ještě něčím víc, a i takovým synonymem pro správného Německého ovčáka. Postupem času se u seriálu měnilo hlavní osazenstvo (až do posledních řad nevydržel vůbec nikdo z původních), kdy první parta, okolo komisaře Mosera je obecně braná jako ta nejlepší, a jeho smrt je určitě ta nejemotivnější část seriálu. Po jeho odchodu nastoupil komisař Brandtner, který byl za mě taktéž úplně v pohodě, a přinesl do seriálu víc takové té akční a pohybové stránky, než jen klasické vyšetřování. Po jeho odchodu to šlo ale už definitivně do kytek, a poslední parta už byla jen stínem předchozích charakterů. No, ale těch housek se salámem se muselo na natáčení spotřebovat :) (14.09.2022)