Dámský gambit

Ze začátku mě chytlo hodně, pak už to ale klesalo a klesalo, příchazely do dějě takové vsuvky, že nic ohranějšího přijít nemohlo. Dobře zahraný i když poslední díl to byl nesmysl za nesmyslem a třeba i to, že se někdy režiii hodilo aby si zapisovali svoje tahy, jinde zase ne. No nic bavilo mě to, ale víc jak tři tenhle šachový mainstream ode mě neuvidí. (19.11.2020)

V nekončící lavině totálních balastů typu Kissing Booth velmi kvituju, když Netflix klouzá do serióznějších vod alá HBO, navíc v retro stylu a bez zabíjení. Nejlepší na celém seriálu je casting hlavní role. Anya Taylor-Joy si krade každou scénu pro sebe a dává to s prstem nose. S zbytkem obsazení už je to horší, většině ostatních herců chybí charizma a splývají, člověk si pamatuje akorát kovboje z Lásky nebeské (což teda mimochodem šachista s nožem u pasu je dost WTF). Scénáristé si dobře spočítali, na kolik dílů dokážou diváka zabavit, a tak seriál zbytečně nenudí. Westernové vizuální zpracování turnajů zápasů je oku lahodící A překvapivě musím i jako chlap ocenit úžasné kostýmy. Vtáhlo mě to a bavilo, i když mě šachy nikdy moc nezajímaly. A oceňuju na dnešní dobu skoro nečekaný konec. (02.12.2020)

Dneska jsem začal sledovat a po chvíli jsem se tímhle seriálem nechal vyšachovat až do poslední epizody, musím říct že jsem se mu vzdal naprosto dobrovolně a rád, protože je to až směšně dokonalý. Každá kompoziční diagonála, kvůli které v setu museli speciálně natáčet židle aby se vše sbíhalo geometricky přesně na střed, každá přesně sestříhaná montáž, naprosto přesně vedená scénáristická struktura, vše je dovedeno k dokonalosti podobné šachovému velmistrovi. A víte vy co? Není to nuda, furt je tam něco navíc. A to něco je Anya T. Joy, která je nádherná a dělá celé téhle show svůj vlastní ksicht a duši. Divíte se, že vás to bavilo ikdyž se o šachy nezajímáte? No ovšem, pravé souboje se totiž nevedou na hrací desce, ale tam někde ve vzduchu v atmosféře, která je díky střihové skladbě a hereckým výkonům opravdu, opravdu hustá. Ano, najde se tam pár věcí, které by šli kosmeticky upravit. Já osobně měl třeba problém s peripetií v předposlední epizodě, vlastně ale pořád perfektně chápu proč tam je. Dá se tomu také vytýkat možná předvídatelnost, která je způsobené tím, že seriál opravdu jede podle šablon a vždycky na jistotu... Ikdyž jsem, ale přesně věděl kdy se musí objevit daná postava, nebo kdy přijde zvrat, vše bylo tak dokonalé až jsem si nemohl pomoct. (26.03.2021)

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce. (30.12.2020)

Šachy jsem nikdy v životě nehrál, a přece jsem se rozhodl zhlédnout Dámský gambit - zejména kvůli nadšeným reakcím a účasti Anyy Taylor-Joy, jež mi byla ve svých rolích vždy sympatická. Ačkoli je pro mě svět šachů španělskou vesnicí, nechal jsem se na šest a půl hodiny unášet na tazích po kostkovaném poli a sledoval jsem neuvěřitelný příběh mladé dívky, která si v životě zakusila, jaké je to být na vrcholu, ale i na úplném dně. Líbila se mi nelineární dějová struktura, v níž se prolínala současná linie se vzpomínkami na dětství, takže se divákovi dostávalo jednotlivých dílků puzzle tvořící "složitý obraz" hlavní hrdinky po účelně drobných dávkách. Zaujalo mě zobrazení hry šachu v hlavě Beth a jeho následná projekce na stropech. Tvůrcům se vkusně a uvěřitelně podařilo do příběhu pojmout hned několik stále aktuálních tematik - alkoholismus, drogy, rodinné a milostné vztahy a vztahy mezi světovými velmocemi - a tím Dámský gambit nabývá na daleko širším záběru než je ono "pole 8x8", byť pro některé může znamenat v podstatě celý svět. Bylo poutavé sledovat vývoj a dospívání hlavní hrdinky a její interakci s ostatními lidmi, kteří ji různorodým způsobem ovlivnili na její (místy velice křivolaké a trnité) cestě životem. K hereckému obsazení nemám výtek, protože si myslím, že se všichni zúčastnění zhostili svých rolí takřka na výbornou a urvali si pro sebe nějakou více či méně zapamatovatelnou scénu. V neposlední řadě musím ocenit výpravu, kostýmy a celkově výtvarnou stylizaci jednotlivých scén, díky nimž se divák dostal o několik desítek let zpět v čase, přičemž to působilo přirozeně a uvěřitelně. Člověk se po zhlédnutí cítí téměř v pokušení, aby se ty šachy naučil a proniknul tak do tajů sicilských obran a dámských gambitů. (05.02.2021)