Dámský gambit

Při výhledu na nadcházející seriály jsem Dámského gambita vyškrtnul ze svého radaru a vrátil se k němu, až když tu viselo oněch skvostných 90%. Anya Taylor-Joy je sice moje oblíbenkyně, leč není čas ztrácet čas v takové záplavě seriálů těmi pouze průměrnými nebo dobrými. A ač jsem kdysi chodil do šachového kroužku, moc mě to nezajímalo ani tématicky. Nicméně již od prvního dílu musím suše konstatovat, že je tento seriál vycizelovaným režijním majstrštykem Scotta Franka, který své hodinové díly vyplňuje na 100% zajímavým obsahem a žádnou vatou. A jelikož se jedná o minisérii, zůstane Queen's Gambit legendární navždy a světlým bodem tohoto debilního roku...90% (20.12.2020)

Dneska jsem začal sledovat a po chvíli jsem se tímhle seriálem nechal vyšachovat až do poslední epizody, musím říct že jsem se mu vzdal naprosto dobrovolně a rád, protože je to až směšně dokonalý. Každá kompoziční diagonála, kvůli které v setu museli speciálně natáčet židle aby se vše sbíhalo geometricky přesně na střed, každá přesně sestříhaná montáž, naprosto přesně vedená scénáristická struktura, vše je dovedeno k dokonalosti podobné šachovému velmistrovi. A víte vy co? Není to nuda, furt je tam něco navíc. A to něco je Anya T. Joy, která je nádherná a dělá celé téhle show svůj vlastní ksicht a duši. Divíte se, že vás to bavilo ikdyž se o šachy nezajímáte? No ovšem, pravé souboje se totiž nevedou na hrací desce, ale tam někde ve vzduchu v atmosféře, která je díky střihové skladbě a hereckým výkonům opravdu, opravdu hustá. Ano, najde se tam pár věcí, které by šli kosmeticky upravit. Já osobně měl třeba problém s peripetií v předposlední epizodě, vlastně ale pořád perfektně chápu proč tam je. Dá se tomu také vytýkat možná předvídatelnost, která je způsobené tím, že seriál opravdu jede podle šablon a vždycky na jistotu... Ikdyž jsem, ale přesně věděl kdy se musí objevit daná postava, nebo kdy přijde zvrat, vše bylo tak dokonalé až jsem si nemohl pomoct. (26.03.2021)

9/10. Fascinující kam to až televizní produkce postupně dotáhla. I kdyby se člověk nezajímal o dané téma, tak musí být pohlcen krásnou kamerou a střihem, hereckým umem všech zúčastněných a především silným obsahem, který z materiálu štaví naprosté maximum. Anya Taylor-Joy je můj novej crush. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že nejlepší seriál roku 2019 bude dramatický příběh jedné geniální šachové hráčky od Netflixu... asi bych se mu vysmál. Kurde, ono se tak ale stalo. (21.12.2020)

Nie je úplne ťažké ohurovať, obzvlášť keď zobrazujete šnúry víťazstiev. A tá záverečná časť to svojou gýčovosťou (a na pár miestach vyslovenou stupiditou) zráža, pretože šesť častí ten seriál vyzeral, že má ujasnené ciele, v skutočnosti sa ale celý čas iba držal pri zemi. A aj tak som bol na konci namäkko. Lebo ja som sem tiež prišiel za potešením. Trochu škoda, že šachové súboje - jak sú napínavé - tak sú točené pre nešachistov a miesto diania na šachovnici naháňajú ruky a pohľady hráčov. Kamera celkovo je ozaj vypiplaná. To jak opisuje nálady hlavnej postavy a pohybuje sa v priestore tam, kam “Kráľovná” zvažuje ťahy, si nezadá s výpravnosťou vojnových veľkofilmov. Postavy (najviac mi to vyniklo v štvrtej epizóde) majú prekvapivé charaktery a človek si ich obľúbi (čo opäť zabíja posledná epizóda svojimi slepými uličkami a vyťahovaním mŕtvol niekde z prdele. Nefunguje Jolene, nefunguje stará opatrovateľka, nefunguje hezoun a jeho previazanie vlastne s čímkoľvek v seriáli). Väčšinu faktorov nejakým spôsobom narúša posledná epizóda. Vážnosť a vyznenie, zmysluplnosť postáv, intelekt... Nemá to dosah vlastne len na vizuál, vynaliezavosť kameramana a výtvarnú stránku a všetky jej kontrasty bielej a čiernej, a odtieňov a nasvietenia vlasov a líčenia Joyovej postavy. A posledná scéna toho kostýmu na ošuntelom sídlisku je pastva pre oči. A Anya Taylor-Joy je s tým nevinným ksichtíkom dokonalá. (16.11.2020)