Vojna a mier IV
Voyna i mir IV: Pierre Bezukhov
War and Peace: Part IV
Obsahy(1)
Napoleonova armáda došla do Moskvy. V průběhu porady přijímá polní maršál Kutuzov nelehké rozhodnutí: ruská vojska musí ustoupit přes řeku Moskvu na Rjazaňskou cestu. Začal velký ústup obyvatel z města, které je pro každého Rusa svaté. Napoleon marně očekával uvítací delegaci se symbolickými klíči od Moskvy - vstoupil do vylidněného a téměř zcela vypáleného ruského hlavního města. Pierre Bezuchov se rozhodl anonymně zůstat v Moskvě, aby zabil Napoleona – on sám přitom buď zahyne, nebo ukončí neštěstí celé Evropy...
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (35)
Závěrečný díl Vojny a míru je poněkud zklamáním. Jasně, celá sekvence s hořící Moskvou je dokonalá ukázka apokalypsy, kamerové jízdy jsou opět špičkové, no zkrátka měl jsem pusu otevřenou a nedýchal jsem napětím. Jenže tu chybí bitva u říčky Bereziny a tady se mohl Sergej Bondarčuk, jak to umí jen on, vyřádit. Místo toho mi naservíroval pateticky blábolícího Kutuzova a celý konec této epopeje tak trochu míří do ztracena. ()
Obrovské množstvo krásnych a monumentálnych obrazov, prakticky od začiatku do konca. Na rozdiel od predchádzajúcej časti sa ale takmer vôbec nebojuje, vojská a ľudia sa stále niekam presúvajú. Zábery vyľudnenej Moskvy taktiež berú dych. Len keby ma aj naďalej dokázali zaujať osudy postáv, asi by som viac docenil aj tú neskutočnú výpravu. Ide vskutku o výnimočný seriál s parametrami tých najväčších veľkofilmov všetkých čias, ale osobne ma príbeh týchto ľudí skrátka nezaujal. ()
Tak nám konečně zvítězil kýč nad zlobou a nenávistí. Úvodní půlhodinová destrukce Moskvy bere dech a nemám k ní výhrad, mám na mysli druhou polovinu, kdy si režisér bohužel neodpustí prolnuté záběry typu "letecký pohled na krajinu orámovaný výřezem z vlnícího se obilí na poli"... v dost nestřídmém rozsahu. Tenhle díl už podepírá Bondarčukovo herecké ego na plné pecky, akorát režisér Bondarčuk ho moc nekrotí... Zase jsou zde dost pěkné subjektivní pohledy, nejlepší je asi onen do krajnosti, očima popraveného až po zahrabání hlínou... Patetické, kýčovité, mohutné, megalomanské bez sebekontroly, obstojné. Jen kdo nečetl knihu, bude mu chybět nějaký závěr. ()
Gigantická séria je u konca a to poriadne majestátne. Výprava opäť ako takmer nikde, atmosféra je jedna veľká poézia, kamera dosahuje vrchol, hudba všetko skvelo podporuje, herecky na vrchole, veľké myšlienky sa opäť nestratili a Rusko, Slovania a svet víťazí. toto sa už ťažko popisuje slovami, je to genialita a film najvyššej úrovne. Po jednej z najväčších filmových bitiek tu máme asi najväčšie filmové spracovanie požiaru mesta aj so všetkými zverstvami naokolo. Strategický šach mat v čase, keď sa vojna z druhej strany zdala byť vyhraná. Od diela k dielu stále lepšie, za toto si tvorcovia na čele s Bondarčukom zaslúžia absolutórium, lebo je to skvost svetových dejín kinematografie. Nech žije celý svet! ()
Poslední část velkolepé filmové epopeje. Ve střídání vojna - mír je tahle část spíš ten mír. Strategický ústup, kdy je nepříteli vydána Moskva, odchod větší části civilního obyvatelstva, velké Napoleonovo očekávání a stejně velké zklamání, které mu člověk škodolibě přeje. Záběry na pusté město (můj oblíbený průhled na chrám Vasila Blaženého, ještě že tenkrát Napoleon nerealizoval svůj plán "vyhodit mešitu do vzduchu"). Hořící Moskva a opětovné setkání Nataši a knížete Andreje. Zajetí Pierra Bezuchova a jeho setkání s Platonem Karatajevem. Kde jen sehnali toho vořecha, když jinak tam všichni měli veleušlechtilé lovecké psy? Horečnaté vidiny knížete Andreje a potom kousek, který pro slzy neuvidíte a vzápětí kombinace štěstí a zoufalství při osvobození zajatců, mezi nimiž je Pierre Bezuchov a smrt Péti Rostova. Stejně jako se Sergeji Bondarčukovi podařilo vystihnout tápání jím hrané postavy, tak se mu jako režisérovi povedlo navodit ambivalentní pocity, které (i v předloze) vyjádřil Michail Illarionovič Kutuzov: Když byli silní, tak jsme je nelitovali, ale teď je politovat můžeme. Také jsou to lidé. Tak, mládenci. Kdo je k nám zval? Dostali na pamětnou. Držkou do hovna! Při závěrečném setkání Pierra a Nataši jsem (velmi vzácně) ráda za odchylku od knihy, respektive za to, že film knihu nenásleduje. Film končí počáteční úvahou, kruh se uzavřel. Vždycky mám na konci stejný pocit a mám ho i u knihy. Klidně bych začala zase od začátku. ()
Galéria (20)
Fotka © Mosfilm
Reklama