Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (373)
Táto dojemná nostalgická snímka sa pozerá očami dieťaťa na čaro filmu a zánik filmového stánku. Cinema Paradiso sa podľa očakávaní stal jedným z najpopulárnejších talianskych filmov posledných desaťročí nielen v Taliansku, ale aj v zahraničí. Aj vďaka podmanivej hudbe Ennia Morriconeho je Cinema Paradiso emotívnou pripomienkou toho, nakoľko osobný môže byť filmový zážitok, a zároveň je to film, ktorý vyvolá spomienky na útle detstvo. 80% ()
Tak tento film jsem uz dlouho nevidel, ale jedno vim jiste - prave on byl tim impulsem, diky nemuz jsem propadl svetu filmu - dekuji pane Tornatore. 01.07.2004 - tak konečně se mi tento film podařilo sehnat, znovu skouknout a co dodat k mému prvnímu komentáři - asi nic, prostě dokud tu budou snímky jako je tento, nikdy nepřestanu film milovat ..... ()
První půlka je krásná oslava kinematografie a jakýsi zjednodušený průřez jejími dějinami, nebo aspoň určitými roky. Naprosto dokonale mě vtáhla, uchvátila. Druhá část mě nijak zvlášť nezaujala, navíc překypuje patosem a sentimentem... Přesto zajímavý zážitek, ke kterému se asi někdy vrátím. Ale asi ne k režisérskému sestřihu, který byl 170 minut dlouhý, a občas docela nudil. ()
I přes svou dlouhou stopáž vás Bio Ráj vtáhne do děje a po nějaké době máte nostalgické vzpomínky na začátky příběhu, to se mi teda moc často nestává, ale tady jak se putuje věkem hlavní postavy je to docela snadné. :-) To je na tom asi ta nejlepší věc, prostě to proplouvání životem a vzpomínat na krásná mladá léta. Jen co mi vadilo bylo ukázání kina z té horší stránky, jako jak se tu někteří lidé chovají a některé další věci. Takové scény bych vyřadil a mohlo to dopadnout ještě lépe. ()
Natočiť príbeh o kine, v ktorom sa premietajú filmy dávno natočené je samo o sebe zaujímavý nápad. Príbeh o chlapcovi a starom premietačovi v starom kine v zabudnutej dedinke na talianskom vidieku, ktorí si k sebe nájdu cestu prostredníctvom filmu. Príbeh je naozaj očarujúci a interesantný, život kina v pozadí života dedinčanov a ústrednej dvojice, a naopak. Možno občas trošku patetické a veľmi skromné, každopádne sa však jedná o film, ktorý si zaslúži vysoké hodnotenia, mne možno repete zachutí viac, zatiaľ to na plné hodnotenie nie je. 85%. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (24)
- Režisérovým záměrem bylo natočit tento film jako labutí píseň za klasickými kiny a filmovým světem vůbec. Po úspěchu Bia Ráj se už o tom ale nikdy nezmínil. (Morien)
- O hudbu chtěl režisér Giuseppe Tornatore nejprve požádat skladatele Nicolu Piovaniho, který skládal hudbu k jeho prvnímu filmu Profesor (1986). (major.warren)
- Právě Itálie měla koncem roku 1956 největší síť kin v celé Evropě, a to 1700. (HellFire)
Reklama