Helena a její chlapci

Bylo mi 12 let, když mě v televizi potkal tento seriál a jako jeden z mála mě opravdově chytil za srdce. Pamatuji si první upoutávku a okamžitě mě zaujala hudba, hezké tváře aktérů a barevnost prostředí. To mě přilákalo se na to dívat. Obecně sitcom nepatří mezi mé oblíbené žánry ale tento francouzský sitcom Helena a její chlapci je zlatá vyjímka. Ač bohužel rokem 1997 na českých televizích nadobro skončil, nikdy jsem na něj nepřestala vzpomínat. Je to pro mě hluboce citová záležitost, už třeba jen proto, že zde jsem našla svoji pěveckou hvězdu - francouzskou popovou zpěvačku Hélène Rollès. Již čtvrt století je moje osobní Superstar a nikdy tomu nebude jinak. Její písně byly použity v seriálu. A je to přesně ten styl, po kterém jsem toužila a nenašla jsem ho u nikoho z hudebního showbyznysu. Heleniny písně jsou přesně moje nota. A zároveň děkuji skladatelům této hudby a textů - mistrům Jean - Luc Azoulay a Gérard Salesses. A v čem je seriál tolik magický? Rozhodně byla dobrá volba jeho motiv - lidskost, úpřimné přátelství a láska. Toho si na něm cením nejvíc. V té době neexistovaly mobily ani žádné sociální sítě, takže veškerá vyznání lásky, projevy sympatií, ukončení milostného vztahu se muselo řešit OSOBNĚ. Umíte si představit, že dnes zavoláte dívce nebo chlapci, domluvíte si schůzku v kavárně u kávy a tam z očí do očí se mu/jí svěříte se svými city? A ten druhý nemůže nikam couvnout, musí se nějak vyjádřit - ať už pozitivně nebo negativně a taky musí říct proč odpovídá zrovna takto. A jde tu o lidskost - člověk musí volit vhodná slova, aby tomu druhému neublížil, nezranil ho. A tohle je pro většinu lidí těžké mluvit o svých citech. Dnes se často schováváme za počítač nebo mobil a chybí nám osobní kontakt a komunikace. Setkávám se s tím, že i když se znám s lidmi osobně, tak mi nikdy do očí neřeknou věci, které mi napíšou do messengeru. Tohle v tomto seriálu skutečně neexistovalo. A to je vzácné a opravdu moc pěkně se na jejich rozhovory kouká a poslouchá. S postavami se divák ztotožňuje, kdo z nás v mládí nezažil zklamání v lásce nebo odmítnutí. Ale když máte po boku dobré přátelé, je to vše snadnější. Líbí se mi v seriálu komické situace se správnými zápletkami, které skutečně pobaví. Senzační hlášky, zejména protřelých vtipálků. Nechybí ani romantické scény, při kterých se dojímám. A rovněž i smutné situace - nejvíc rozchody, loučení, odjezdy daleko domů ze studentských kolejí...prožívám ten smutek s nimi, i slza ukápne. Jako 12ti letá jsem si přála být v jejich partě, aby oni všichni byli mými kamarády... Herci své role hráli jakoby to byla realita. Alespoň já z nich měla ten pocit. Věřila jsem, že všechny páry se doopravdy milují, neuměla jsem si představit, že by ve skutečnosti herci měli svoje životy, svoje partnery. Ta láska mezi nimi na obrazovce zkrátka jen zářila. A vnímám to stejně i dnes, moc ráda se na tuto srdcovku dívám. Řekla bych, že dnes je to pro mě mnohonásobně větší potěšení než tehdy, když jsem na to koukala ještě jako dítě. Mrzí mě to nízké hodnocení zde i ty nesmyslné názory, protože tento seriál si to vůbec nezaslouží. Za mě ovšem je to TOPka, takže jedině plných 5 hvězdiček!!!! (05.12.2020) (menej) (viac)