Pavoučí labyrint

The Spider Labyrinth z italské produkce se z úvodních scén může tvářit nezáživně, ale jeho rafinované vrstvení mysteriózních prvků vás postupně na konci zavede do zákoutích, které by vás zpočátku asi nenapadly. Když už padla ta Itálie, tak film koketuje s několika giallo prvky. Ať už jde o detektivní zápletku, lehkou hru s nasvícením a barevnou stylizací, tak i detailní krvavé taškařice. Rozhodně neočekávejte ťapkání vražedných pavoučích monster! Pavouk se tu pouze pojí s jakousi podivnou sektou o které se ví jen pramálo. Do toho bizarní pokoukáníčko v závěru hodné správné "osmdesátkové atmošky" a když mávnete rukou nad některými ne tolik zdařilými efekty, tak se jedná o skvělou a povedenou podívanou pro milovníka těhletěch starších klenotů. (14.04.2015)

Pri sledovaní Pavúčieho labyrintu, ktorý je ladený hororovejšie, sa mi veľmi pripomenula Krátka noc sklenených paneniek (1971). Podobnosť vidím v atmosfére a príbehu. Tak ako Aldo Lado využil energiu magickej Prahy, v The Spider Labyrith má Budapešť svojho génia loci a zvláštnu atmosféru, ktorá je síce v úzadí, ale neustále presakuje na povrch. Starý profesor, ktorý objavil náboženskú sektu, zomrie, ale to na čom je obesený nepripomína povraz, visia z toho cáry pavučiny. Netreba sa však obávať sektárskych kázní, vo filme sa skôr pracuje s tajomstvom aj v jeho závere ostane ešte veľa otázok nezodpovedaných. Vizuálne efekty a masky sú pôsobivé. Také desivé tesáky, ako mali "pavúči ľudia" som videl asi len v Leptirici. Erotiky je tu tiež pomerne dosť a navyše obsahuje závan smrti. Drsné mordy nie sú natoľko desivé, ako manipulácia s mŕtvolami. Príbeh má priamy ťah až do konca, zbytočne nebrzí, ani neodbočuje. Bol som spokojný. (11.10.2011)

Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není? Vražd tu bylo docela dost. Ovšem nečekejte žádnou brutalitu. I tady totiž tvůrci vsadili především na hru s diváckou představivostí a naservírovali jim vše opět v dosti mysteriózním podání, kdy největší (a zároveň i nejlepší) práci odvedla jak kamera a střih, tak i hudební doprovod Franca Piersantiho. Houstnoucí míra napětí je pak korunována skvělým finále. Zde si přijdou na své především milovníci béčkových efektů. 70% (25.02.2015)

Aj napriek tomu, že niektoré trikové efekty sú z pohľadu dnešného diváka už dosť zastaralé a úsmevné, snímok má však iné prednosti. Disponuje veľmi dobrou mysterióznou atmosférou a zaujímavým rozpletaním záhady okolo starovekej náboženskej sekty. Fanúšikovia staršej hororovej školy si rozhodne prídu na svoje. Atmosféra a napätie na konci filmu pekne vygradovali, čo celkový dojem ešte vylepšilo. Ja som spokojný, zaslúžený nadpriemer. 70/100 (18.10.2014)

Je sice fakt, že tohle dílko citelně zestárlo, na působivosti mu to však paradoxně přidává. Tady jde totiž o atmosféru, a ta je zde skoro lahůdková, místy až s nádechem Lovecrafta. Opuštěné noční ulice, trochu mlhy a deště, osamělý hrdina a podivné obyvatelstvo, skrývající hrozivé tajemství. Když si pak připočtete záporáka s ksichtem ohavné dagonovité ženštiny, několik zajímavých mordů, jeskyni s mrtvolami a samozřejmě závěr, v němž dojde na oldschoolové animatronické loutky (to vše zabaleno v pestrých giallo barvičkách), vyjde vám Pavoučí labyrint. Pro fandy starších hororů rozhodně dobrá volba. (12.10.2014)