Pavoučí labyrint

Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není? Vražd tu bylo docela dost. Ovšem nečekejte žádnou brutalitu. I tady totiž tvůrci vsadili především na hru s diváckou představivostí a naservírovali jim vše opět v dosti mysteriózním podání, kdy největší (a zároveň i nejlepší) práci odvedla jak kamera a střih, tak i hudební doprovod Franca Piersantiho. Houstnoucí míra napětí je pak korunována skvělým finále. Zde si přijdou na své především milovníci béčkových efektů. 70% (25.02.2015)

Atmosferický mysteriozní příběh dává vzpomenout (jak je zde připomenuto) nejen Argentovu trilogii o Matkách. Argentovy oblíbené barvy - červená a modrá, oběť potácející se bílým látkovým labyrintem a následně malující krvavé obrazce i pokřivená perspektiva (profesor vychází z domu a nakloněný obraz kamery je jakousi předzvěstí hrůzných událostí, které budou následovat) a smysl pro detail. Temná hudba (Franco Piersanti ) mi připomínala Jerryho Goldsmitha a jeho Vetřelce... Podle názvu by člověk čekal invazi osminohých potvor, ale tvůrci připravili pro diváka něco onačejšího. Starověké božstvo, jehož kult není mrtvý, jak si mnozí mysleli. Mechanické efekty působí možná trochu úsměvně, ale pořád věrohodněji než digitální. Profesor se chvílemi choval jako blb, celkovému vyznění snímku to naštěstí příliš neuškodilo. (24.08.2014)

V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti. (30.03.2011)

Pozoruhodný taliansky kúsok. Sprvoti som si myslel, že pôjde o neskoré giallo, postupne sa však z toho vykryštalizoval zaujímavý okultný horor, v ktorom nechýbajú hrôzu naháňajúce momenty či drastické mordy a celé to ukážkovo vyvrcholí do dramatického finále s menšou, z pohľadu súčasného diváka už trochu zubom času nahlodanou monstroidnou vložkou. (09.10.2011)

Aj napriek tomu, že niektoré trikové efekty sú z pohľadu dnešného diváka už dosť zastaralé a úsmevné, snímok má však iné prednosti. Disponuje veľmi dobrou mysterióznou atmosférou a zaujímavým rozpletaním záhady okolo starovekej náboženskej sekty. Fanúšikovia staršej hororovej školy si rozhodne prídu na svoje. Atmosféra a napätie na konci filmu pekne vygradovali, čo celkový dojem ešte vylepšilo. Ja som spokojný, zaslúžený nadpriemer. 70/100 (18.10.2014)