Babettina hostina

Ve chvíli, kdy píšu komentář, ještě nevím, jak hodnotit. Jde o tzv. malý velký film, který nabídne - jak to ostatně pronese i generál u závěrečného proslovu - hodně i málo, a přesto to málo je velké. Nevím, jak jinak to říct. Na jednu stranu jde o vlastně banální křesťanskou historku - v Jutlandu, který spíše než Dánsko připomíná už pobřeží Grónska, žije malá skupina věřících, kteří nemají děti a postupně stárnou. Dvě sestry, dcery bývalého pastora, se o ně starají. Jednoho dne přijmou ženu, která uprchla z Francie, aby si zachránila život. A ta jim, jak z názvu patrno, nakonec vystrojí hostinu. Mezitím se zpívají náboženské písničky a modlí se, ale také hašteří. Vypadá to tedy jako obyčejná náboženská historka. Jenže není. V jejím podtextu totiž je spousta věcí o směřování člověka, o jeho volbách a následcích voleb, a také o darech, které člověk dostal, o umění, které má, a o tom, že těmito dary má lidi činit šťastnějšími. A to skutečně není zas tak malé poselství, když si uvědomím, kolik dobrých filmařů hrne na diváky depresivní kýble se špínou a říká tomu umění. A přitom deprese má člověk v životě dost, a spíše by ocenil to pohlazení, pousmání a rozveselení. Přitom samozřejmě nejde o jediné poselství filmu - když se třeba člověk hlouběji zamyslí nad osudem Babetty a dá si dohromady jednotlivé střípky, pak jej musí skutečně překvapit její pokora. s jakou nakonec našla své místo někde daleko od světské slávy. A protože je zde i pár záběrů moře a přírody a na konci hvězd - mankote, uvědomili jste si někdy, jak málo se radujeme z takových každodenních "drobností" a bereme je jako samozřejmost? (02.03.2019)

Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. (20.11.2013)

Začátek ujde, pak je poměrně dlouhá ne moc záživná část a pak přijde na řadu Babettina hostina a to je prostě dokonalost sama. A ti rošťáci jí to ani nepochválili. I když musím podotknout, že to jejich obvyklé jídlo, ryba namočená ve vodě, pak pěkně uvařená, chleba namočený ve vodě a zase dlouho vařený - to musí být vysloveně kulinářský zážitek. (05.03.2010)

„V tomto odlehlém koutě Dánska žily 2 sestry, jejichž mladistvá svěžest začínala odkvétat.“ Po tomhle prohlášení jsem se začal smát. Ale smích mi příliš dlouho nevydržel, protože ho začala nahrazovat hořkost nad 2 promarněnými životními osudy, minimálně vzhledem k pěveckému talentu jedné z nich jsem se tomuto pocitu mohl jen těžko bránit. A právě pěvecké pasáže byly také tou jedinou zajímavou věcí na úvodní jinak nudné půlhodině. S příjezdem Babetty film naštěstí dostat vítr do plachet. Příprava jídel a samotná hostina zaujme, divák zároveň doufá, že stolující (s výjimkou uznalého generála) zapomenou na svou pomatenost a docení kuchařské mistrovství. Ale stejně mě ten pokrytecký, tmářský, omezený a hloupý spolek silně dráždil, o prázdných náboženských moudrech ani nemluvě. Pocit zadostiučinění tak nebyl zrovna silný. Babettina hostina je vcelku milý, staromilský film plný melancholie, ale mně toho nabídl o dost méně, než jsem čekal, proto dám pouze čisté 3*. „Pláč umělcovy duše mi umožnil vydat ze sebe všechno.“ (13.10.2023)

,,Milosrdenstvo je nekonečné. Milosrdenstvo nekladie žiadne podmienky. Stačí ho len očakávať a s vďakou prijať." Jedinečný artový film zo škandinávskeho prostredia, ktorý v sebe nesie nielen obrazom dánskej kultúry v 19.storočí, ale aj posolstvo vzájomnej tolerancie kultúry a tradícií iných národov či náboženstiev. Babett pre celú chudobnú dedinu pripravila neobyčajnú večeru, ktorú si nikto nahlas nepochválil, ale na ktorú určite nikto z nich nezabudne. A ja určite nezabudnem na tento neobyčajne krásny film s cudzokrajnou prímorskou atmosférou a súčasne príbehom, ktorý i napriek tej cudzokrajnosti pravého diváka zasiahne. ,,Umelec nikdy nie je chudobný... Celým svetom znie jeden dlhý výkrik zo srdca umelca: Dajte mi šancu dať zo seba všetko." Rozhodne nenudili ani zaujímavé hudobné vložky, či už išlo o duchovné piesne alebo milostnú operný duet z Dona Giovanniho. 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (03.03.2018)