Aligátor

Ak chcete natočiť film o obrovskom aligátorovi, ktorý terorizuje Chicago, mali by ste to urobiť presne takto - so zmyslom pre humor, ktorý trochu vyvažuje očakávané násilie. Scenár napísal John Sayles. Henry Silva robí perfektnú paródiu samého seba ako egomaniakálny Veľký biely lovec. Nech Vám neunikne graffiti v záverečnej scéne. Tento film bol pravdepodobne nevyhnutný. čo je na tom zaujímavé, je to, že im to trvalo tak dlho. "Alligator" je inšpirovaný jednou z najtrvalejších mestských legiend v tamtých rokoch: nespočet malých aligátorov, ktoré sú odovzdávané ako darčeky, keď sú ešte mláďatmi a ktoré sú neskôr spláchnuté do toalety, keď trochu podrastú... A tak tam dole, v stokách veľkých miest vyrastú do nevšedných rozmerov. Moje vlastné fantázie o stokách siahajú do starých televíznych seriálov ako napr "Honeymooners", s Edom Nortonom, ktorý bez dychu rozpráva Ralph Kramdenovej o netvoroch, s ktorými sa stretol na svojich denných patrolách pod mestskými ulicami. Ale Norton nikdy nestretol niečo také, ako aligátor v tomto filme. V najlepšej tradícii filmu "Jaws" je táto kreatúra gigantická, pažravá a neukojiteľná. Zje všetko (hlavne keď si uvedomíme, kde žije). Príbeh sa začína, keď aligátor žerie mŕtvych psov, ktoré použilo laboratórium na výskum rastového hormónu. Jeho telo reaguje na hormóny a preto je obrovský. V kanáloch sa začínnajú strácať ľudia. A tak sa newyorský policajt (Robert Foster) ide s kolegom pozrieť, čo sa tam deje. Aligátor kolegu zožerie. Ale Fosterovi nikto neverí. Tieto ranné scény vo filme sú pravdepodobne najlepšie, pretože útočia na podvedomie, keď sa bojíme byť zožraní aligátorom v kanále. Forster mihá s baterkou a aligátor uniká z pohľadu. Z pohľadu uniká často, zrejme preto, lebo bolo ťažké zobraziť ho v celej veľkosti. Vo filme je veľa falošných špeciálnych efektov, ako napr. keď aligátor prechádza skrz chodník, ale väčšinou vidíme iba jeho časti: jeho zlé zelené oči, veľký jazyk, či zuby. Hlavne zuby. Zápletka je absolútne štandardná: tento príbeh bol natočený už veľakrát. Máme tu malomyseľného starostu, ktorého zaujímajú iba voľby. Policajný šéf, taký ľudácky charakter, ktorý Forstera vyhadzuje, lebo nechytil aligátora, ale neskôr ho berie späť. Slečna vedkyňa, ktorá sa do nášho hrdinu zaľúbi a pomáha mu chytiť aligátora. Lotor, akože veľký lovec, ktorý má nahradiť Forstera v snahe chytiť monštrum. Všetci títo ľudia robia neskutočne stupídne veci, ako napr. chodia do tmavých alejí, alebo napájajú dynamit na fázu, kým sú ešte v kanále s aligátorom a dynamitom. Aligátor je na druhej strane dosť chytrý, keď dokáže chodiť po meste nevidený. V jednom zábere sa nachádza v prímestskom kúpalisku a o niekoľko sekúnd neskôr už je v centre mesta. Mám nápad: skúsme aj tento film hodiť do toalety a uvidíme, či nám tiež vyrastie niečo veľké a hrozivé. (26.09.2011)

Já bych viděl tento horor, spíše thriller, jako celkem povedený a napínavý. Na svou dobu určitě. Navíc jeden z prvních filmů, který ukázal aligátora jako vraždící monstrum, což se dnes po mnoha nepovedených snímcích může zdát jako klišé, ale tehdy ne. Robert Forster je charismatický herec, který se na roli policisty a spasitele výborně hodil. Že efekty co se týče pochodu aligátora nejsou úplně ok, dobře, ale dnes máme rok 2009, tehdy ne, technika byla na jiné úrovni. Staré thrillery či horory se nám dnes samozřejmě mohou zdát lehce úsměvné i co se týče triků či zápletky, záleží jak je divák náročný. Aligátora bych do žánru komedie určitě neřadil. Nechápu podle jakých měřítek se tam dostal. Pokud se někomu zdá na tomto filmu něco absurdního, neznamená to, že je vtipný sám o sobě. Do žánru sci - fi má asi také daleko. Já osobně si myslím, že snímek si udržuje jistou dávku napětí, nenudí a když jsem ho viděl poprvé (je to hodně dávno, přiznávám, byl jsem dítě), velmi jsem se bál. Za zmínku stojí "vyvražďovačka" na svatbě. (19.08.2009)

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)

Krokodýle, krokodýle, chodíš po dně z dlouhé chvíle. Hlava z vody, to je chyba, koukej plavat jako ryba. Bacha SPOILERy. Poctivá mňamka, u které jsem se v ranném mládí (angl. tween) dosti nudil, páč mě pochopitelně víc zajímala hl. NElidská postava, než plkání a milostné tokání. Dnes je tomu naopak. Ne, dělám si prdel. Přerostlý krokodýl byl udělán dosti efektně (scéna proražení chodníku a špacír po Chicágské noční ulici patří k TOP) a dodnes za ty předlouhé roky, jsem si jen pamatoval sequenci na svatbě, která byla sice z mého dnešného pohledu dosti dietní, leč i tak velmi efektní. Já bych ji samoz. prodloužil. Úvod z r.1968 v Pasti na Turisty byl docela úlet, ale patří k dobrému a lehce bizarnímu tónu celého filmu. O 12 let později pak sledujeme jak se z knedlovité holčičky stala již neknedlovitá a docela fešná herpetoložka (zrzka, co věděla, že zelená je prostě k jejím vlasům a očím TOP) která se v průběhu děje (jak to tak bývá ve filmech, zvláště emerických) sblíží/seznámí s det. Madisonem v podání herce o kterém dodnes nevím, zda byl nadrůměrný či podprůměrný. Hl. padouch sice dopadl po zásluze jako jeho následovník ve II, leč k mému zklamání nebyl vyloženě rozžužlán, alébrž rozezleným ocasem slisován, ve své limousíně. Jo a vadilo mi (já bych to tam rozhodně napsal) že se dívka Marisa (ona herpetoložka) v dospělém věku nikdy nedověděla, že ten její Ramón je právě TEN. Vzniklo by tak klasické pouto mezi hl. monstrem a jeho protivníkem, jak se to někdy násilně a zbytečně dělá ve filmových comicsovkách. Zde by to ovšem bylo žůžo a celý film by to posunulo na novou úchylnou úroveň. Aspoň ta její máti jí mohla prozraditi, že toho jejího jošťomilého minikrokodýlka spláchl do záchodu její papá, páč mu děsně vadily krokodýlí hovínka za košem s prádlem. Jo a a technická na závěr...zde jest Alligátor zlikvidován pomocí svazku dynamitu, což ovšem na jeho kolegu ze II už neplatilo a to včetně granátů aj. Chramst! (05.04.2022)

Patří mezi nejoblíbenější filmy mého dětství. Sice jsem ho už roky neviděla, ale vzpomínky přetrvávají a sama se bojím, že pokud bych se na něj opět podívala, můj názor by se změnil, a to nejen díky efektům. A proto zůstává nedotčený v mém dětském srdci jako malý aligátor, který jen trochu povyrostl a měl větší potřebu potravy. (06.02.2010)