Zázraky sa dejú

Řekl bych, že příběh je natočený dost romantizujícím způsobem. Třeba scéna, jak malá vyplašená opička hledala u hlavní hrdinky útočiště. Také je s podivem, že holka neumřela hlady. Být v pralese bez střelné zbraně, bez nože a bez možnosti rozdělat si oheň je napováženou. Takový nosál nebo pásovec se dá utlouct klackem, ale jak ho člověk stáhne, vykuchá a jak si ho upeče? Jíst pralesní plody je riziko, protože když člověk není indián nebo botanik, tak nepozná, co je jedlé, co jedovaté a co halucinogenní. V jihoamerických pralesech roste liána, jejíž dutý stonek obsahuje kvalitní pitnou vodu. Jenomže je třeba umět ji poznat. Pitím vody z potoka lze chytit nějakou infekci nebo různé parazity. Zajímalo by mě, jak to všechno probíhalo ve skutečnosti. (16.05.2023)

Určitě alespoň z hloubi duše mnohý z nás zatoužil po vzdálených krajích plných neznámých nástrah a romantiky, ale pozor, zde jde především o nechtěné dobrodružství, které je plné nebezpečí a urputného zápasu boje o přežití. Není to tak dlouho, co mi před očima vyvstala, moje příležitostná vzpomínka na tento film při sledování přírodopisného dokumentu ze života dávných obyvatel peruánských And, který vysílala česká televize, a tím se mi vlastně vybavil v paměti i útržkovitý děj tohoto neuvěřitelného reálného příběhu sedmnáctileté německé dívky jménem Juliane Köpcke. Nejvíce mne zaujala ta část filmu, kde Juliáně běžely hlavou retrospektivní vzpomínky na krásný výlet kdesi vysoko v horách And tajemného inckého města Machu Picchu dříve, než se zřítila letadlem do divoce rostoucího stromoví rovníkového deštného pralesa Amazonie. Bohužel zde neměla jiné východisko, než zkusit štěstí a hledat cestu zpět s ranním rozbřeskem vycházejícího slunce a nepřetržitou zelení houštin se trmácet několik dnů divokou přírodou pralesa až k toku šumějící hnědé řeky. Co o filmu napsat? Především jde o film, který v době socialistické kinematografie u nás byl hojně navštěvovaný, snad také proto, že se asi odlišoval námětem od naprosté většiny tehdejších filmů, alespoň si myslím. Jediné, co ještě zmíním, možná někdo nebude se mnou souhlasit, že dnes by drsnější záběry, v perfektně zvládnutém triku zapouzdřených červů v kůži z amazonských much, kteří zde mnozí vzpomínají, nebudil takový rozruch jako tehdy. Osobně si cením na tomto starším filmu, že na rozdíl od dnešních filmařských kouzel je laděn v duchu věrohodnosti a hlavně je natočený s řadou přitažlivých až nevšedních syrových záběrů. (25.10.2013)

Aj keď som sa roku a krajiny pôvodu v spojitosti s dobrodružnou drámou trochu obával, realita bola ešte horšia. Spracovanie na úrovni lacnejších západonemeckých komédií, mizerné (miestami toporné) herecké výkony a dialógy a o efektoch radšej pomlčím. Kamera je dokumentárna (myslené na hraný film negatívne), hudba veľakrát sa nehodiaca (slečna sa zo strachom brodí pralesom a do toho hrá príjemná rezká juhoamerická hudbička) a tie "úžasné" monológy dievčaťa. Príbeh sa neskutočne vlečie...prost hrozná réžia a tiež hrozný strih. Len z úcty k tragédii a pokusu filmárov o autentičnosť nedám o 1* nižšie. A ešte, na dabing nezvyknem nadávať, ale tento ČT-ácky z roku 1996 bol fakt nekvalitný. Hodnotenie: 30% (18.12.2013)

som bol na to dosť zvedavý, lebo si pamätám že to kedysi rodičia dosť vychvaľovali, boli s toho unesení a keď som na to náhodou narazil tak som sa potešil a... strašná ale strašná nuda a lá made in Italy, od polovice filmu som si hovoril toto určite točili Taliani lebo tieto exteriéry džungle im asi moc sedia tak ako v horroroch 70.-80.rokov, aspoň tá dievka v hlavnej úlohe bola pekná ináč prechádza džungľou na utrápenie diváka /30%/ (14.02.2013)

Technicky ani herecky to není žádný zázrak, navíc trpí všemi neduhy typickými pro levnou italskou produkci. Přesto je to silný film. Syrové drama, které si nepomáhá žádnými filmařskými kejkly a táhne silou příběhu, posílenou skutečností, že jde o příběh skutečný. Pokud mohu soudit z toho, co jsem si zjistil, natočený podle skutečnosti je poměrně věrně (snad až na fakt, že skutečná Juliane byla dost krátkozraká a nosila brýle, o které při pádu přišla). Tísnivá atmosféra tragédie a dusné horko džungle je sugestivní, stejně jako otravný hmyz. A samozřejmě scéna s červy. Tu jsem nezapomněl od chvíle, kdy jsem film před nějakými třiceti lety viděl v poprvé. A kupodivu jsem nezapomněl ani rady jak se neztratit v pralese. (12.03.2013)