Wilbur sa chce zabiť

Film o hledání lásky a vymezování jejich hranic. Méně pracovitý a spolehlivý Wilbur trpící navíc depresemi a neurózami všeho druhu je mnohem úspěšnější v získávání lidských sympatií a přízně žen než jeho starší bratr. Podobný motiv milostného soupeření dvou bratrů se v českém filmu objevil například ve snímku Dům pro dva, kde (poněkud přesvědčivěji) ztvárnili hlavní role Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý. Oproti předchozí Italštině pro začátečníky hodnotím tento snímek Scherfigové poněkud kritičtěji. Hlavním důvodem je nepříliš věrohodné vykreslení postav a jejich vztahů. Co tak fascinuje všechny ženy na Wilburovi, kterého neustále tahají pořezaného z vany nebo odřezávají z lustru je tak trochu záhadou. Každý asi zná sympatické sígry, kteří jsou pro běžný rodinný život zcela nepoužitelní a přesto ženy neobyčejně přitahují. Jenže jejich provokativnost a životní vitalitu Wilbur postrádá. Přesto je znát režisérský rukopis a film je dobrou volbou pro ty, co mají rádi psychologickou jemnokresbu. Celkový dojem: 65%. (19.07.2006)

Wilbur je tak úžasně ironický, jeho sarkasmus je tak neotřelý a nenucený, navíc pronášený příjemnou procítěnou angličtinou s krásným přízvukem... Díky svému vzhledu, možná i díky svému hulvátsví, si snadno získává ženy, popravdě řečeno se jim vůbec nedivím... Nebýt těch sebevražedných pokusů, které někdy můžou být na obtíž, je téměř dokonalý... No a taťkovský bráška se o něj tak hezky stará, SPOILER že je mi strašně líto, když se Wilbur dá dohromady s jeho manželkou... Velice příjemný film s úžasnou atmosférou (počasí v Británii mě nikdy nepřestane fascinovat), i když konec mě trošku překvapil, nečekala jsem, že se Wilbur vzdá svého stylu a stane se z něj jiný, realističtější člověk... Je to škoda, že přestal být tím zatrpklým Wilburem, kterého všechno tak otravuje a on to dává náležitě najevo... (01.07.2008)

Jensen a Scherfig sa zrejme inšpirovali v jednej z dejových línií Simpsonovcov, runnig jokeom o Očkových pokusoch o sebevraždu a nakrútili podľa toho celovečerák. Asi nie, ale ktovie. Sympatický, psychologicky vierohodný film s nálepkou "ako zo života" asi málokoho sklame, keďže klubová cieľovka je jasná. Osobne mi ale pripadali všetky postavy okolo Wilbura zaujímavejšie, než on sám. Má síce neortodoxné spôsoby správania, napriek tomu na mňa pôsobil fádnejším dojmom ako jeho brat, ošetrovateľ a aj ženy, ktoré sa objavujú v jeho a bratovom živote. V momentoch, keď sa začne chovať agresívnejším spôsobom, je dokonca neznesiteľný. Dočkáme sa aj ošuňtelých britských interiérov (byt je v tomto smere mínus, kníhkupectvo plus) a exteriérov, napriek tomu a všadeprítomnej tematike smrti nejde o depresívnu drámu. (11.04.2021)

Ďalší filmík, ktorého svet ovplývajú tragikomické postavy, ktorý mi prišiel lepší v jednotlivých častiach ako v celku. Oceňujem schopnosť prekreslenia postáv ako zo života. Slabinou sa mi zdá samotný dej - príliš násilne konštruovaný s jasným ťahom na po celom príbehu vopred pripravené a rozmiestnené pointy a často až niektorými repetetívnymi prvkami. Paradoxne mi tak vo výsledku chýba väčšia spontánnosť. 3,5* (15.02.2005)

Ačkoli mám podobné filmy obvykle ráda, téhle švédské trojce jsem její příběh nevěřila ani minutu. Wilbur se zpočátku jeví jako postižený, jeho reakce na polibek připomínají autistu, přesto je o vztah s ním ze strany atraktivních a dá se říci i inteligentních žen takový zájem, že by řada tzv. normálních mužů závistí olízla všech deset. Člověk by řekl, že by to třeba mohla být nadsázka, ale té se vší silou vzpírá podivně tklivý happyend, který může uspokojit leda tak masochistu. Zkrátka a dobře největší chybou filmu Wilbur se chce zabít je to, že se mu to nepovedlo, :-( (16.11.2014)