Kolem půlnoci
'Round Midnight
Autour de minuit
'Round Midnight
Obsahy(1)
Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
[3,5*] "S'il vous plait, I would like to have the same thing he had." To, čím je tento film taký mimoriadny, je tá úžasná džezová hudba, ktorá napĺňa podstatnú časť jeho dĺžky. Nebyť tej hudby, film by zrejme u mňa zapadol do hlbokého priemeru. Atmosféra džezového klubu Blue Note je úchvatná (až som zatúžil sa tam ocitnúť a výnimočne by mi nevadil ani ten cigaretový smrad), tou hudbou doslova pulzuje. A ja veľmi oceňujem, že tie piesne nie sú useknuté (ako to často býva) a ja si ich môžem naplno vychutnať od prvej až po poslednú notu. Film je naplnený melancholickou náladou, v súlade s povahou hlavného hrdinu Dalea a v podstate aj s celým tým džezovým štýlom. Obaja hlavní hrdinovia ma dokázali upútať, tak štýlový džezmen Dale (sympatický Dexter Gordon), ako aj jeho oddaný priaznivec Francis (François Cluzet, taký francúzsky Dustin Hoffman). Výhrady mám hlavne voči dejovej línii, ktorá mi pripadá akási zmätená. "Francis, who is that playing?" "Who is playing? It's you. You just made a record." "Not bad." ()
Oáza pro jazzového fanouška. Atmosférou, obsazením, záběry z klubů (a že jich je!). Film, jemuž byli předlohou tenorsaxofonista Lester Young a pianista Bud Powell hojně čerpal z autobiografie Powelova přitele Francise Paudrase Dance of the Infidels. (O Powellovi a jeho sebevražedném životním stylu plném drog a alkoholu taky zajímavě píše taky Miles Davis ve své autobiografii) Postarší americký saxofonista (jazzová tenorsaxofonová špička Dexter Gordon) pobývá koncem 50. let v Paříží, kde hraje v místním Blue Note a přemýšlí o svém životě. Ale nejde ani tak o příběh, je jedno, že jde o životy zrovna těhle dvou jazzmanů, důležitá je ona posmutnělá, těžko uchopitelná nálada, která odráží život muzikantů (a často i nás ostatních:)). Vynikající je soundtrack, na kterém hrají Herbie Hancock, Freddie Hubbard, Ron Carter, Tony Williams, Bobby McFerrin, Dexter Gordon, Pierre Michelot, Billy Higgins, John McLaughlin, Chet Baker, Bobby Hutcherson, Wayne Shorter, Lonette McKee a Cedar Walton. Hodnocení je jasné: Tenhle film není jen povrchní jazzovou podívanou (srovnejme s poněkud nedotaženou bluesovou záležitostí Crossroads), Gordonovo sípání, nadhozený příběh a svkělé záběry z klubů vám po skončení dají zažít pocit, že jste nahlédli trochu víc do jazzu jako takového. Film k vidění zde http://www.youtube.com/watch?v=9DE-ktf1pJk ()
Lahůdka pro všechny milovníky jazzu. Dexter Gordon byl se svým saxofonem úchvatný, vynikající Herbie Hancock byl za svou práci náležitě oceněn. Příběh velkého jazzového hudebníka a jeho obdivovatele, který o něj s láskou pečuje. Po nedávno uvedeném filmu o Chetu Bakerovi další potěšení pro mou duši. ()
Naprosto unikátní film s dokonalou Jazzovou hudbou.. Já jakožto milovník tohoto hudeníhu žánru, to byla pro mě povinnost vidět. Něco, co v mém srdci probudí světlo mé duše. Saxofon Dextera Gordoneho, byla v obrazové stránce stejné, jako kdyby jste viděli nejkrásnější ženu , co si před vámi svléká satenové šaty ,které jí zklouzávají po nahém těle a jejích dokonalých linkách, za rozvícených lamp nočního světla a měst, nad oblohou hvězd. Dexter je bůh a skvěle zahrál i François Cluzet. Je to až smutně nádherné dílo.. Hudba je někdy víc než samotná slova, zvláště ta Jazzová.. Love it! ()
Přestože jsem na film narazila úplnou náhodou, dokázal přebarvit tu nudnou atmosféru, která ve mně kolovala. Ano, jazz je jen muzika pro hrstku odvážlivců, kteří nejdou s proudem a hru saxofonu umí ocenit. I když mezi tento druh lidí nepatřím, sledovat příběh jednoho z významných představitelů tohoto žánru bylo vskutku úchvatné. Prostředí Paříže, překážky běžného života a malá jiskra naděje, která dovedla mistra o pár kroků blíž k oáze. I těch mouder se tu pár našlo. Kudy z nudy? Tohle vysvobodí od nepohody. ()
Film s jedinečnou atmosferou a řadou jazzových muzikantů, kteří hrají jako z partesu nejen na své nástroje. Dexter Gordon je nezapomenutelný. Nejpravdivější film o jazzové hudbě a životě, který byl kdy natočen. Další podobné , nicméně již ne tak dobré snímky: Bird, Mo´ better Blues, Lady Sings the Blues---- ()
Jazzový film doslova se vším všudy. A jeho tempo je stejné jako samotný jazz - pomalé, téměř stojící. Tento hudební žánr se prolíná téměř každou minutou. Jinak ale snímek nemá žádný extra děj. Skvělý hudebník má problémy s alkoholem, jak už to tak u skvělých umělců bývá chtělo by se říct, a často se někam vytratí. A to se opakuje pořád dokola. Složitý je i systém vyprávění, který se skládá hlavně z životních a filozofických myšlenek. Dále pak z přátelství Francise a Dalea. To ostatně také vzniklo dost podivně. Já osobně jazz můžu, ale musí být na něj nálada. Pravda je, že i když má film stopáž přes dvě hodiny celkem příjemně mi utekl. ()
Dexter Gordon válí ... v pařížském Blue Note hraje úžasný jazz, až se stěny klubu potí...i herecky zvládl svoji roli s bravůrou , v běžném životě působí jeho postava jaksi rozpačitě a neurčitě ... na podiu rázem stává se osobností. A k jazzu patří(?) alkohol i drogy jako průvodci vrcholných hudebních výkonů, jenže s nimi je cesta hudebníka zakalená a zrádná, jistojistě daň hudebnímu bohu. Ať žije jazz ... se vším sněním, muzikantskou euforií a s duší na dlani. ()
Vynikajúci hudobný film plný skvelej jazzovej atmosféry sprevádzajúcej príbeh veľkého amerického saxofonistu Dala Turnera. Problém alkoholizmu hlavného hrdinu nie je síce v centre pozornosti, ale svojím temným nábojom výborne pasuje do jazzovej nálady, ktorú vyvažuje snaha Dalovho priateľa Francisa pomôcť mu. Pre fanúšikov jazzu 100%, za mňa 80% ()
Pre mňa najlepší jazzový film ktorý som doteraz videl. Americký jazzman na návšteve v Paríži. Veľa jazzu, trochu rozprávania o jazze a hlavne - po filme zostane ten skvelý pocit ako keď práve skončil dobrý koncert v klube. Človeku je ľúto, lebo to bolo krásne, ale viac by už možno škodilo. ()
"Človek nemôže ísť a nájsť svoj hudobný štýl na strome. Ten strom máme vnútri a rastie prirodzene." ()
Postupně se tento dlouhý film mění z celkem nudného na celkem zajímavý. Trochu netradičně pojatý. 70% a 4*. ()
Nechápem, prečo Dexter Gordon toho Oscara nedostal. ()